Jsou různé rozdíly mezi japonském a českém vzdělávacím systémem. Japonský systém sice má několik výhod, ale zároveň má mnoho problémů. Výhody japonského vzdělávacího systému jsou následující.
Nejdříve, ve škole v Japonsku se studenti snaží činnosti mimo studia. Třeba na základní škole a gymnáziu každý rok mají sportovní festival, soutěže v sborovém zpěvu a kulturní festival. Studenti k tomu dlouho připravují a cvičí. Při takových aktivitách se studenti stanou vycházet se spolužáky. Říká se, že to pomáhá studentům, kteří neumí dobře studovat, protože se můžou aktivně účastnit třídy.
Za druhé, Japonsko má velmi hodně univerzit. Zatímco je 39 univerzit v České republice, v Japonsku je 777 univerzit. Samozřejmě populace jsou jiné, ale 777 univerzit japonským studentům stačí. Skoro každý, kdo chce chodit na univerzitu, může se přihlásit na některou. Každá univerzita má jinou charakteristiku a studenti můžou vybrat z mnoha možností.
Nicméně japonský vzdělávací systém má mnoho nevýhod.
Za prvé, školné je příliš drahé. Na rozdíl od České republiky, studenti, kteří chodí na státní univerzity musí platit 2,5 milionu Kč za rok. Ještě horší jsou soukromé univerzity, které tvoří 80 % japonských univerzit. Studenti na soukromých univerzitách platí průměrně 5 milionů Kč za rok. Lékařská fakulta je nejdražší a stojí 33 miliony za 6 let. Kdo se chce stát lékařem potřebuje peníze.
Druhý problém je, že ve třídě je příliš hodně studentů. Sice v České republice ve třídě je průměrně 21 studentů, ale v Japonsku je průměrně 30-35 studentů a existují třídy s 50 studenty. Učitelé se nemůžou dívat opatrně na tolik studentů a několik studentů nerozumí lekci. Taky je těžké kontrolovat nezbedné studenty, kteří se mohou stát ,,pohromou třídy”.
Poslední problém je učitelova těžká práce. Práce učitelů v Japonsku je nejenom učení. Velký problém v současném japonském školství je o klubové činnosti. V nižší střední škole a v gymnáziu většina studentů hraje sport nebo na hudební nástroj po škole. Mají činnost každý den včetně víkendu a taky ráno a v poledne ve všední den. Kvůli bezpečí, učitelé musejí dohlížet na činnost. Nemůžou si odpočinout ani o víkendu a nemají čas připravit vyučování ani trávit čas s rodinou. Navíc během dohlížení klubové činnosti učitelé nedostali platy. Musejí pracovat dlouho každý den jako dobrovolníci. Z těchto důvodů se méně a méně lidé chtějí stát učiteli.
Výše zmíněný, japonský vzdělávací systém má výhody i nevýhody. Zdá se, že se promítají do celé japonské společnosti. Doufám, že vylepšení vzdělávacího systému bude mít dobrý vliv na společnost.