Svůj řidičky průkaz jsem udělal před čtyřmi lety. Bylo to náročné, ale uspěl jsem zkoušku bez problému. Pamatuji si na svého instruktora, který byl moc nervózní. Byl hodně rozčilený polskou politikou a vždycky nadával vládě. Já ho jsem pokorně poslouchal a souhlasil, i když jsem občas měl úplně jiný názor. Byl hrozně ukecaný a připadal mi jako rádio v pozadí, které je zapnuté, ale nikdo ho neposlouchá. Když udělal jsem nějakou chybu, často jsem zapomínal zatáhnout ruční brzdu, křičel na mě jako na malé dítě, které by něco rozbilo. Docela rychle se stával nervózní z úplně málo důležitých věcí, a proto jsem celý vyděšený šel cvičit jízdu, jako kdybych měl jít k zubaři. Jeho chování působilo na mě negativně. Jednou jsem řekl mámě, že nebudu dělat řidičák, protože nevydržím s tím učitelem už ani chvíle. Máma mě donutila, abych tam chodil a rádo se stálo, poněvadž uspěl jsem zkoušku za první přístup. Celou dobu trvání kurzu se mi zdávalo, že nebudu dobrý řidič a to nezvládám, ale je úplně naopak. Zkouška přesvědčila mě o tom, že jezdím dobře a především bezpečně.