Když si vzpomínám na dětství, mám jeden obraz v hlavě - chutné koláče mé prababička. Ona byla výborná kuchařka. Všechno co uvařila, upekla, chutnalo celé rodině. Bohužel neměl jsem moc příležitostí, abych ji navštívil, protože bydlela 400 km od nás. Tedy vždycky jsem k ní jezdil o prázdninách anebo o Vánocích, když rodiče měl více volného času. Babička byla moc roztomilá, byla připravená na všechno, a proto když jsem přijížděl, vždy na mě čekal nějaký zákusek. Dodnes nemůžu zapomenout na tu chuť čokoládového koláče. Kromě toho, že byl čokoládový měl ovocní naplň. Vůně bylo cítit v celém domě. K tomu babička dělala ještě nápoj, který vyráběla podle svého receptu. Byl on hustější než normální džus a dokonce nebyl tak sladký, jak by se mohlo zdát. Byl dělán z ovoce, neboť babička měla je hodně ráda. Pěstovala je na své zahradě, a díky tomu jsme poté měli hodně dobrot. Když jsme odjížděli domů, dávala nám hodně kelímku s jídlem, tak jak jsme se už s ní rozloučili, měli jsme ještě doma přes dva týdně toho výborného jídla.