Vzdělávací systém ve vašich zemích

Vzdělávací systém v Rusku se od českého poněkud liší. Zčásti je to dáno odlišnou terminologií: ruští žáci dnes chodí na základní školu 4 roky (1. - 4. třída), v Česku, pokud vím, za základní školu je považována 9. letá docházka, ve skutečnosti se nejspíš ničím neliší kromě názvu (zahrnuje do sebe ruskou základní a první stupeň střední školy, počet let vychází stejný). Ruský žák dále nastupuje na střední a ta pak trvá 7 let, přičemž se dělí na dva stupně: a. 5. – 9. třída, b. 10. – 11. třída. Všeobecná povinná docházka končí prvním stupněm, po něm je možné nastoupit na střední odborné a průmyslové školy. To, co je v České republice považováno za gymnázium zhruba odpovídá našemu druhému stupni středního vzdělání. Stejně tak končí maturitní zkouškou a má za účel připravit studenty ke studiu na vysokých školách. Zjevný rozdíl, jak je patrno, spočívá v počtu let. Čeští studenti mají dvakrát větší čas. A to je pro ruské studenty na jednu stranu výhodou, protože se dřív dostanou na vysokou a posléze i k práci. Zároveň ale se to může odrazit na kvalitě a obsahu získaných znalostí. Vypadá to tak, že čeští studenti mají hlubší a širší poznatky, jsou připravenější, a tudíž mají v konkurenci s ruskými studenty větší šance úspěšně složit přijímací zkoušky. Takhle se konečně dostávám k hlavnímu tématu svého eseje: co pokládám za výhody a nevýhody vzdělávacího systému v mé zemi. Začnu nejdřív od způsobu maturování. Asi posledních devět let maturitní zkouška v Rusku je pro všechny školy a předměty společná a probíhá formou testů, podle autorů toho zákona musí taková podoba zkoušky přispět k objektivnímu a jednotnému hodnocení. Jenže ono ve skutečnosti funguje tak, že školní znalosti studentovi nestačí k tomu, aby mohl správně odpovědět na otázky, které jsou často špatně nebo nepřesně formulovány, narážejí na nepříznačné detaily, i když se student v tématu vyzná, nemá šanci se obhájit a musí se zvlášť připravovat na ten nezvyklý ještě pro něj způsob zkoušení. Tato záležitost má jako vždycky své příznivce a odpůrce, já tedy patřím k těm posledním. Co se týče vyššího vzdělání, české a vůbec evropské je samozřejmě dokonalejší než ruské. Jako první mi naskočila myšlenka o úplatkářství, které bohužel hojně prosperuje na vysokoškolské půdě v Rusku. Kvalita absolventů tak může být ve mnoha případech zpochybněna, v Česku o ničem takovém jsem neslyšela. Zrovna tak i kvalita vyučujících není vždy odpovídající. S přehledem k tomu, že valná většina studentů musí platit (na státních univerzitách taktéž) za své vzdělání, přijde mi to velmi zarmucující. Na českých univerzitách student má víc svobody, sám vytváří svůj rozvrh, vybírá předměty podle zájmu a zaměstnanosti, na ruské školy to ještě neproniklo. Také moc oceňuji zdejší elektronický systém, který umožňuje hodně věcí řešit dálkově a jednoduše jedním klikem. A nakonec bych řekla pár slov o možnosti zahraničních stáží, které tady jsou rozšířeným jevem. Naštěstí se v Rusku poslední dobou tato opce stává víc a víc přístupná, je ale omezena na určité univerzity.