Média

Jsme mediální společnost, těžko to popřít. Neexistuje snad ani jediný člověk, který by nepoužíval takové vymoženosti civilizace jako tiskové materiály, televizní a rozhlasové vysílání. Vyhýbat se tomu je podivné, dokonce není skoro uskutečnitelné, neboť současný život je propleten mediální pavučinou. Kamkoli se podíváme, všude v hromadné dopravě lidé čtou noviny a časopisy, v osobních autech poslouchají rádio a o tom, že televize je nedílnou součástí každé domácnosti, ani nemusím nic říkat. Informace se šíří kosmickou rychlostí. Člověk nemusí vycházet z domova, ba dokonce ani vstávat z gauče, aby se dozvěděl, co se odehrává ve všech koutcích světa. Je to velkým kladem civilizačního pokroku, neboť se důležité události těžko mohou utajit před veřejností. Však nikdy není nic jednostranné, když je klad, musí se vyskytnout i zápor. Určitě to platí i pro média. Poskytují nám četné služby: zprostředkují cenné údaje, předávají znalosti, rozptylují a veselí, ale nemůžeme bezvýhradně důvěřovat všem informačním zdrojům. Překvapivé, ale i přestože lidé vědí o nějakém tisku, že je bulvární, i nadále ho kupují; popularita bulvárních tisků podnes neklesá. Není ovšem vždy jednoduché poznat, zprávu jakého druhu teď zrovna čteme, zvláště se to týká internetových zdrojů. Proto je vždy dobré ověřit tu či onou zprávu v několika zdrojích, pokud má událost mezinárodní charakter, ve zdrojích různých zemí. Teď jsem se těsně přiblížila ke své hlavní myšlence, hlavním problémem je bezpochyby rozdíl ve výkladu odehrávajících se událostí médii jednotlivých zemí. Zvlášť výrazně je to vidět v politice. Zářným příkladem mohou sloužit odlišnosti v interpretaci týchž událostí v ruských a evropských médiích. Opravdu nevím, kdo má pravdu, lidská historie není nikdy objektivní, každý interpretuje po svém pod vlivem souhrnu nějakých činitelů. Vláda využívá média ve svůj prospěch, podává události z takového úhlu pohledu, který co nejlépe odpovídá jejím zájmům. Ve zkušených rukou se mediální prostředky proměňují ve zbraň hromadného ničení. Nejhorší je, že si někteří lidé ani neuvědomují to, že vláda řídí jejich mysl a prosazuje své názory, a oni jsou si pak jistí, že skutečnost je přesně taková, jakou ji ukazují televize a noviny. Nemyslím tím, že jsem natolik chytrá, že se nikdy nestanu obětí mediálních fíglů, zatím jsem nevymyslela nic lepšího pro sebe než vůbec nečíst a neposlouchat politické zprávy, což vůbec nepovažuji za náležitý způsob řešení situace, alespoň si neničím nervy. Na závěr bych řekla jednu věc: je dobré kriticky nahlížet na to, co čteme a slyšíme, nedůvěřovat slepě, ale pamatovat si, že autor vnáší své nebo něčí hodnocení, které je vždy subjektivní a celá událost může tak být chybně interpretována.