Nezapomenutelný zážitek z cestování

Z poslední cesty vlakem mám nový nezapomenutelný zážitek, na který nikdy nezapomenu. Teď mě to baví, ale v tu chvíli, když jsem to prožíval, nebylo mi k smíchu. Stalo se to na cestě mezi Krakovem a Opolí. Na novém nádraží jsem nastoupil do vlaku a našel jsem kupé se svým místem (v Polsku v některých vlacích je povinné si zakoupit místenku). Seděl jsem spolu s mladou ženou. Vlak nebyl přeplněn lidmi, takže cesta probíhala příjemně. Bohužel jenom do Katovic.

Mladá žena vystoupila v Katovicích a tam nastoupili do vlaku noví pasažéři. Do mého kupé vešla nejdříve mladá blonďatá žena s dlouhými umělými nehty. Byla moc nalíčená a v ruce držela mobil. Když se posadila, rychle vytočila číslo a s někým mluvila. Po chvíli do kupé vešel muž kolem čtyřiceti let. Vlak se rozjel a já jsem vytáhl z mé tašky časopis. Po chvíli jsem pocítil divný zápach. Pomyslel jsem, že možná se mi jídlo pokazilo v tašce, ale ne. Chlebíčky krásně voněly. Zvedl jsem hlavu a pozíral jsem se dokola. Hrozný pach táhl ze strany, na které seděl muž. Podíval jsem se na něj a nevypadal úhledně. Zápach byl neuvěřitelně silný. Obrátil jsem k oknu, abych mohl normálně dýchat. Uff…! Úleva! Na štěstí okno nebylo utěsněné a cítil jsem čerstvý vzduch. Mladá žena pořád ještě telefonovala. Dojížděli jsme již do Gliwic. Měl jsem tichoučkou naději, že muž vystoupí, nicméně se to nestalo. Jeli jsme dále a náhle znova jsem pocítil tenhle smrad, byl však intenzivnější. Otočil jsem se směrem k muži, abych zjistil, co se stalo. Teď jsem to hned pochopil. Muž sundal si botu a vůbec mi nevadilo, že jeho bílá ponožka je černá jako uhlí. Vadilo mi jen to, že páchlo! Ještě jsem hodinu musel vydržet, než jsem dojel do Opolí.

Po této cestě jsem zjistil, že očekávám jednoho od mých spolucestujících. Budu spokojený, když budou dodržovat pravidla osobní hygieny.