Pamatuji si jako by to bylo dneska. Mou nejhezčí vzpomínkou ze školky byla návštěva Mikuláše. Byl to nezapomenutelný zážitek.
Přišla středa. Všichni jsme očekávali jeho příchod. Každý z nás planul nadšením. Zpívali jsme písničky a tančili jsme dokola, kdy náhle přišel on. Všechny děti ztuhly. Mikuláš přišel s dvěma ďábly, kteří mu pomáhali. Moc jsme se jich báli, ale Mikuláš nás uklidňoval, že jsou to dobří ďáblové. S Mikulášem přišla také Sněžinka, jež krásně zpívala a přinesla pro nás bonbony. Začali jsme zpívat spolu s ní. Ona byla velice krásná a měla strašně bílou pokožku. Ďáblové skákali dokola Mikulášova trůnu a báli jsme se podejít blíže. Jenže všichni jsme chtěli konečně obdržet dárky, proto jsme sebrali odvahu. Sněžinka nás povzbuzovala, abychom se nebáli.
Přišel ostatečně moment na rozdávání dárků. Mikuláš postupně říkal jméno dítěte a poté bral je na klín a ptal se, jestli dítě bylo celý rok hodné. Byl jsem moc nervózní, když jsem byl další na řadě. Konečně to já jsem seděl na Mikulášově klínu a on se zeptal, jestli jsem byl hodný. Odpověděl jsem, že vždy se snažím, ale občas dopadne to jinak. Mikuláš se na mě usmál a dal mi velký dárek.
Přesně tak vypadalo mé první setkaní s Mikulášem, na které nikdy nezapomenu.