Brno a já

Uviděl hodně zajímavých budov. Zastavil se chvíli u vchodu nádraží, povzdechl si, a poté se dále pustil Masarykovou ulicí směrem k centru. Necítil se cizí, když byl už tady před několika lety, nýbrž skoro na nic nepamatoval. Když se podíval po nejbližším okolí na fasády domů, v okamžiku si vzpomněl na Srbsko, a hlavně na Bělohrad, který podle něj se podobal Brnu. Byl velice překvapen, i když se odborně v umění nevyznal, že architektura je tady na vysoké úrovni. Proto se také šel podívat na Špilberk, aby z výšky obdivoval město. Cesta na horu byla velmi příjemná. Ptáci zpívali, paprsky vycházejícího slunce neuvěřitelně silně zářily. Když vešel na horu, nemohl uvěřit vlastním očím, že takový nádherný rozhled vůbec existuje. V tu chvíli si znova vzpomněl na Bělohrad a Kalamegdan. Ty zážitky, které se mu tak nezapomenutelně vryly v paměť, působily na něj celkem příznivě a uvědomil si, že stráví v tom krásném městě celý měsíc. Byl z toho nadšený a měl velikou radost.