Když jedu tramvají

Když jedu tramvají vždycky pozoruji lidi, co dělají a jak se chovají. Občas je to zajímavé, a občas až nechutné, jako např. naposledy. Když jsem jel na fakultu, seděla u okna mladá dívka, bylo jí cca 25 let. Seděla klidně, sledovala, co se odehrává za oknem, náhle vstrčila ukazovák do nosu. Začala tak vrtat prstem, jako by chtěla něco z nitra vytáhnout. Patrně si myslela, že možná najde tam nějaký poklad. Prostředí ji nezajímalo, stále horlivě vrtala, pečlivě škrábala a dělala to s takovým nadšeným, že se na její obličeji objevil úsměv. Nezastavovala se ve své činnosti, vykonávala okružné pohyby prstem se zvětšující se intenzitou. Byla velmi přesná v tom, co dělala, asi nechtěla, aby uvnitř zůstala ani nejmenší špína. Konečně vytáhla prst, podívala se na nudle z nosu, otevřela ústa, a teď vstrčila tenhle ukazovák do pusy. Začala ho cucat, asi měla hrozný hlad. Poté jenom polkla a znova opakoval tuto ceremoniální činnost. Zdá se mi, že ta dívka si myslela, že je sama a nikdo nesleduje toho, co děla. Doufám, že takové zážitky už mě nepotkají.