V průběhu let se obchody hodně měnily. V meziválečném období každý obchod měl svou duší. Byl hezky vybaven, měly pěkně ozdobenou výlohu, a když se do něho vcházelo, měl své kouzlo. Jeden brněnský obchod se mi moc vybavuje s obchody z tohoto období, a je to obchod s čokoládou kousek od Náměstí svobody.
Poté přišla komunistická éra. Bylo těsně po válce a v prodejnách jsme nemohli nic najít. V padesátých letech bylo už lépe, ale pořád ne všechno bylo dostupné v obchodech. Moje babička mi vypravovala, že vždycky nějaké sladkosti a kávu posílala rodina z Ameriky. Se svými sestrami se těšily na balíček s mnoha druhy čokolád. Nejhorší období bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy lidé mohli kupovat zboží jen na poukázky. Většinu věci bylo třeba sehnat.
S devatenáctými lety přichází změna režimu a s ní se objevují první supermarkety v postkomunistických zemích. V nich lidé si můžou najít, cokoliv potřebují. Staví se první obchodní centra. Zahraniční řetězce zaplivají místní trh. Poprvé máme schopnost nakupovat v takových prodejnách jako: IKEA, Tesco, Carrefour, LIDL atd. Současně staví se více a větší obchodní centra, máme takový výběr, že těžko je nám rozhodnout, co zvolit.