Résumé

„Přesný čas“ je povídka Jiřího Suchého, jež najdeme ve sbírce různých textů „Med ve vlasech“ (1970). Jiří Suchý je český grafik, zpěvák, textař, skladatel, divadelník dokonce i herec. Narodil se v roce 1931 v Plzni. V letech 1947-58 pracoval jako grafik, poté do roku 1956 působil v pražské „Redutě“. V roce 1958 založil s Ivanem Vyskočilem „Divadlo Na zábradlí.“ Roku 1959 založil divadlo „Semafor,“ kde spolupracoval s Jiřím Šliterem. Suchy je nejvíce známý z písňových textů.

Jiří Suchý v své tvorbě prolínal různé stylové roviny, zejména knižní styl s hovorovou češtinou a velkoměstským slangem. Spojuje humor s poezií a vytváří vtipné slovní hříčky a překvapivé rýmové spoje.

Povídka „Přesný čas“ vypraví příběh muže, který se zamiloval do hlasu z hlášení přesného času po telefonu. Vytáčel číslo 281, aby se dozvěděl, kolik je hodin. Před čtrnácti dny jenom zavolal jednou a vyšel do deštivého večera. V následujících dnech docela často opravoval svůj čas. Zvykl si na ženský hlas. Po několika dalších dnech zjistil, že je zamilován. Nebyl to pro něho pouze hlas, představoval si však štíhlou blondýnu s tmavýma očima. Styděl se za své šílenství a doufal, že to přejde. Nepřešlo a rozhodl se mluvit o tom s ženou. Vytočil číslo a ozval se ženský hlas. Vysvětloval, že nejde mu o přesný čas, ale o společnou budoucnost. Hlas jenom hlásil další hodiny. Muž trval na svém a chtěl se dozvědět něco o ženě – jak vypadá, kolik je jí let. A ozvala se odpověď „šestnáct.“ Trochu ho to překvapilo, protože si ji představoval trochu starší. Pokračoval ve vyprávění a slíbil, že nebudou závislí na čase. Představoval si, že budou společně na ostrově a ona bude mu šeptat… a v té chvíli se ozvalo další hlášení času. Muž se trochu rozzlobil, že žena stále má v hlavě pouze čísla. Mluvil s ní již hodinu. Dále se pustil do líčení budoucnosti. Vypravoval o dětech a zeptal se, kolik by jich chtěla mít. Ozval se hlas: „Sedmnáct – přesně.“

Povídka míchá prvky knižní a hovorové češtiny. Styl projevu je volný. Narace je v první osobě a vypravěčem je muž. Text je lehký, prostý a humoristický. Základní myšlenkou autora je zoufalé chování muže, jenž se zamiloval do stroje. Příběh je docela komický a zábavný. Autor využívá slovní hříčky, které sedí v celé naraci. V mém mínění hrdina by se měl vzpamatovat a nechat telefonování. Jeho představa o společné budoucnosti s „ženou“ je absurdní.