Několik vět o mojí oblíbené roční období a o tom, proč je mám ráda.
Polsko leˇyzí v takových zeměpisných šířkách, že má mírné podnebí. V praxí znamená to, že během roku existují až čtyři období a každé je úplně jiné. Každý člověk má svoje oblíbené ročné období a má je nejvíc rád z různých důvodů. Já nejvíc miluju podzim.
Podle mého názoru, podzim může se chlubit nejzajímavějším počasí ze všech ročních obdobích. Když člověk se ráno probudí v takovým říjnu a podívá se přes okno, tak nikdy neví, co uvídí krásné slunci nebo dešťové mraky, nebo barevné listí, které unáší vítr? Každý podzimní den je to hádanka pokud se jedná o počasí, které může se měnitjako v kalejdoskopu. Začátek dna může být chladný a oblačný, však konec tey a slunečný anebo naopak. Některýcm lidem to moc vadí v tímto ročním období, ale mně se to prostě líbí. Co víc musím přznat, že podzim vždycky mě překvapuje nádherou přírody. Miluju tehdy chodit na dlouhé proházky do lesa. Stromy okouzlují mě svými barevnými lisími a na zemi, někde ve mechu je možné najít huby, koštanovníky a žaludy. Z houb moje maminka vaří potom vynikající polévku a já s mládším bratrem děláme z kaštanovníků a žaludů různé zvířatka.
Podzim vyvolává ve mně taky pozitivní asociace, pokud se jedná o lisdské vztahy. V listopadu mají narozenin moje babička a můj nelepší přítel, takže každý rok musíme si na to spravně připravit. Kupuju tak nějaké krásné dárky pro moje oslovence, dělám nápadnépohledy s přáními a často pěču taky nějaké cukroví. Kromě toho, podzim je pro mě spoutaný se setkáváními mnoha známých, což považuji za velkou radost. Skoro každý se stěžují, že na podzim končí prázdniny a je třeba zase začit práci a učení. Je to sice právda, ale ja v tom vídím takovou výhodu, že se můžu opět setkat s mými dobrými kamarády z univerzity a popovídat si spolu, co jsme dělali a kam jsme cestovali v letě. Déšť, chladný vítr a krátší den nejsou vůbec tak depresivní, když se sedí v veselé skupině známých v kavarně a se pije lahodnou kávu...
Podzim evekuje ve mně ještě jednu konotaci. Když myslím na to roční období, tak se mi připomina román od Michala Choromanského „Žárlivost a medicína“. Je tam popsaný tajemný a intenzivní milostny poměr jednoho chorurga a jejího pacjentky, ktéra je už však vdaná. Pacjentčin manžel domnívá se zrady, stává se to jeho obsesí a kvůli tomu neustále následuje milence. Nebylo by v tom příběhu nic zvlaštního, kdyby ne ještě jeden neočividný hrdina podzimní vítr. Je on spolu s hrdinami přes celý román jako taková fatální nadpřirozená síla, která má taky vliv na čtenáře, že zachvátuje ho nevysvětlitelná úkzkost. Bez toho podzimního vítru, román od Choromanského by nebyl tak napínavý a zajímavý.
Myslím si, že mým eseji dokázala jsem, že podzim může být opravdu považován za vyjimeční roční odbobí a nikdo nebude se divit, že mám jej ráda.