Štěpa, postava z filmu Petrolejové lampy od Juraja Herza a taky z románu od Jaroslava Havlíčka o stejným titule, je osobnost, které charakterové vlastnosti je těžko popsat jen v několika slovech. Ty obtíže se berou z toho, že divák/čtenář je svědkem velké proměny Štěpy. Na začátku hrdinka vypadá jako dost naivní a infantilní jak pětiletá dívka. Její chování se liší od představivosti o tom jak by se měla prezentovat tricetiletá dáma z vyšších tříd – Štěpa je příliš spontánní, nadmíru se směje a je velmi přímá v sociálních kontaktech. Lidé kolem ní nějak to tolerují, ale rozdílnost Štěpy je křiklavě výrazná. Zda se taky, že rodiče Štěpy nedostatečně nebo nějak nedokonce úspěšně vysvětlili jí, jak funguje svět a mezilidské vztahy. Mladá žena je slepá na některé obsahy, které jsou skryté pod povrchem falešných úsměvů a zdvořilých komplimentů, neumí správně interpretovat různých situací.
Na druhé straně, Štěpa je dost vzpurná a nemá ráda, když někdo se snaží přinutit ji k něčemu (objeví se to napřiklad) tahdy, kdy její přítel pan Groman bude kritizovat Štěpin klokouk). Tá tvrdohlavost smíšená s dětskou naivitou v charakterových vastnostech hrdinki uděla z ní, bohužel, snadný lup pro její budoucích manžela Pavla. Byl to však člověk morálně rozmazlený kvůli kariéře rakouského vojáka, sobecký a zcela nezodpovědný. Okouzlil Štěpu krásnou vizí, že jak jeho manželka bude volná a přesvědčil ženu o tom, že nikdo jak on nebude jí tak dobře rozet. Vzbudil taky ve Štěpě nějaký silné, sentimentální city, protože byl její příbuzným a vypravoval různé historky z jejich společného dětství. Pavel věděl. Že takové prostředky ovlivní emoce Štěpy a byl svědom ještě toho, že žena se obává staropapenství. Měl tak pravdu, že jeho příbuzná se za něho provdá, i když její rodiče budou tomu proti.
Nejkrutější však bylo to, že Pavel neřekl Štěpě před jejich svatbou o své pohlavní nemoci a o tom, že kvůli tomu nebudou mohli mít děti. Když se hrdinka o tom dozví, stané se moc nešťastná, co není dívné, protože se pocití oklamaná. Brzy se taky ukáže, že Pavel je líný, pohodlný a zájímá ho jen alkohol a cigarety. Kromě toho jeho nemoc bude postupovat a vést může k rostoucí degradaci. Právě tehdy Štěpin charakter se bude must proměnit. Životní potíže učiní z ní nezávislou, přemýšlivou a zralou ženou, kterou osud přinutí k řešení vších problemů bez podpory jiných lidí.
Kdybych měla napsat další příběh o životě Štěpy po smrti její manžela, dokončila bych ho nějakým optimistickým způsobem. Hrdinka sníla o tom, aby mít dítě, tak by mohla adoptovat tou dívku svého manžela, která pocházila z jeho jednoho nezákonného vztahu. Štěpa by mohla taky potkat (třeba na nějakým plesu) může, který by byl podobně zkušený přes šťěstí. Druhé manželství z nějakýym normálním, pečlivým a zodpovědným člověkem bylo by nejlepší odměnou pro hrdinku za starosti, které zažila s Pavlem. Štěpa však si zasloužila, aby konečně mít klidný život plný lásky a rodinného tepla.