V temto roce było moc teplo. Měli jsem docela pěkné léto. Nebudu psát, jak letěli ptáci nebo plavali ryby, napišu o svých prazdninách, protože myslím si [že] můj život je vic zajimavý než přiroda.
V létě jsem bohužel nebyl na oblázkové plaži. V mým městě je malé jezero, a mnoho písku. Často bylo vedro, proto opaloval jsem ne zřidka. Nedržel jsem se ve stínu.
Doma jsem četl několik knih a hral jsem něco na počitači. Díval jsem na seriali, které [jsem] nemohl uvidět v akademickém roce.
V srpnu [jsem] jel do moje dobré kamarádky, do Evy. Cesta była dost dlouhá, aspoň měli jsme moc hezkých chvil. Byli jsme v kavarně, hovořili jsme, jedli jsme zmrzlinu. Nemusel jsem spát v karavanu nebo tabořit ve stanu. Taky nepoužival jsem spacího pytla. Spal jsem v jednolůžkovém pokoju v domě svoje kamarádky. Měl jsem lepší než v pětihvěydkovém hotelu, protože mohl jsem hovořit s Evou moc pozdě. Když vracel domů, jel jsem vlakem, alespoň nemohl jsem cestovat lehatkovém kupé. Byla to jen rychlá městská draha, a taková zeleznice jezdí k moje kamaradce. Dal z centra Varšavy možna było jet jeno busem, lublinská zeleznice byla tehdy v renovaci. Doma jsem byl po tehle cestě přiliš unavený, ale moc spokojený.
Napsal jsem jak výpadala moje cesta na vylet k moje kamarádce, taky co jsem dělal doma a na plaži. Vidím, že je to moc. Kdybych jsem chtěl napsat vic, bylo by to vic než mám místa na témto lístku.