Roce 1968 Miloš Forman natočil film Hoří má panenko. Spolu s Papouškem a Passerem nakreslil obraz české absurdity. Prý námětem byl skutečný příběh balu požárnikú, který měl uspořádat známý Formana. Určitě, film není jen samotným vyprávěním o tom jak se bavili lidé v období socialismu.
Na počátku je to komedie. Vidíme nepříliš inteligentních muži, který připravují ples a snáší se udělat co nejlepší dárek pro svého staršího spolupracovníka. Jejich dobrosrdečnost je ale jenom záminkou. Všechny nápady ukazují sobectví a lakomost hasičů.
Zvlášť smutnou situaci je nápad a způsob realizace soutěže na nejkrásnější dívku. Vidíme výrazně, že se porota řídí jenom pohlavním pudem. Nepočítají se s pocity holek a ani je nenapadá, že jim to ublíží.
Forman taky ukazuje vztah Čechů k loupání a využívání svého postu k osobnímu obohacování. Chybí tady empatie k dědovi, který už nemá dům. Naši hasiči jsou taky líní a neorganizování.
Barevná malba typických českých nevýhod zasahuje k nemocim celého společenství. Orchestr se zastavuje pro pivo, požár se hasí sněhem, všichni kradou a zároveň se tomu brání. Absurdita, která ovlivnila nejzákladnější mezilidské reakce.
Formanův film je hořkou účtenkou pro Čechy a taky výčitkem vědomí. Úroveň blbosti nutí diváky k rozmyslení nás vlastním životem. Nelze přežít ten film bez soukromého a veřejného pocitu ostudy.
70 minut uzavírá všechny nemoci Čechů - neuctu k ženám, krádeže, lež, lenost.
Groteska se tady mění v katastrofu. Míchají se veškeré hodnoty anebo spíš jejich nedostatek
Osobně si myslím, že stojí to za to o podívat se na film. Nejenom pro umění od Miloše Formana, ale především pro sebe. Můžeme se podívat na svůj vztah k společenství a k režimům. Když se ponoříme do důsledků si rychle všimněme, že pořád žijeme v otroctví současných systémů.