Cestování je moje láska. Jako žákyně na střední škole, jsem snila, že budu cestovačka. Chtěla jsem jet do Mongolska za prvé a pak navštívit celé Rusko.
Na mojí střední škole učitele uspořádali měsíční vyměnu pro studenty se školou v Belgii. Určitě, stalo to za můj účel, jet tamhle a to na celý měsíc. Nebylo to snadno, aby se důstat. Učitele připravili až dva pohovoy v angličtině. Konečně se mi podařilo- mohla jsem na nejdloužejší cestu mého života. Nic více mi neybzvalo než zbalit kufr, celý měsíc bydlet s belgickou rodinou a studovat na belgické střední škole.
Byl to čas úžasný. Hodně jsem cestovala kolem Belgie.Pro všichní jsem byla zajimavou postavou z Polska. Mohla jsem seznamit s hodně lidmi a s belgiou kulturou, kuchyni či dějepisem. Mojé belgická rodina se taky velice o mně starala. Na jednou to byl můj sen, na druhou jsem mohla skusit jíný život.
Byl to taky čas naročný. Hned jsem ale zjistila, že opravdu styskám po své mamine a tatinkovi. Angličtina už mě nebavila a jsem měla plné zuby belgického počasí (pořad byla zima a pršelo).
Byl již čas rozloučení s Belgie a vrácení do Polska. Mojé maminka uvařila vytříbený oběd. Citila jsem, že moji rodiče jsou rádí, že jsme konečně všichni spolu.
Já jsem taky rozhodla, že omezím své cestování a budu pouze cestovat o prázdninové době. Dotud mám na stěně mapu, a na ní velké červené tečky s místami, které jsem navštivíla a zelené s tymi které chci navštivít. Těch zelenéch je pořad víc než zelenéch. Ale to musí ještě chvili počkat.