Prvky komunistického režimu v československým seriálu Žena za pultem
Komunistická propaganda v Československu
Režim komunistický v Československu historici popisují jako jeden z nejmírnějších v historii zemí, které záležely na Moskvě. Týká se to útlaků vlády a zároveň běžného životu občanů. Kvalita živobytí byla vyšší než v srovnání s Polskou lidovou republikou. Také vrstva politické opozice byla méně aktivní a téměř nepřítomna .
Povinností režimu je propaganda, což je vědomé vytvoření názoru a způsobu chování. Opírá se na intelektuálních a emocionálních manipulacích. Není vyloučeno použitý neetických, podjatých anebo falešných argumentů. Úkolem propagandy je naučit a zakódovat lidské postoje nově, spjatých se všelijakými vztahy v společnosti.
Přímo sloučí s indoktrinací. Ta součást režimu, podněcuje lidi k horlivému uznávání obecných úsudků, fixuje realitu, poukazuje na starost a vynalézavost strany . Takové chování vyplývá z touhy po udržení celé síly v centru, které nedovoluje existenci ostatních politických oponentů.
Propaganda existovala ve všech prvcích životu. Na zdích visely plakáty, v úředních situacích si lidé vykali soudruhu jako zdůraznění rovnosti a kolektivismu. Také fungovala cenzura, na kterou úplně avšak částečně záležely média.
Manipulace spojeny s režimem v Československu, je zejména vidět na příkladu epidemie mandelinky bramborové. Roce 1952 československé pěstování zaútočil populární brouk. Útok škůdce byl poskytovan jak prostředek využity Americany, k dobytí komunistických zemí. Vyvolání škod mělo zničit celé hospodářství a působit hladomor . Tento příklad poukazuje konkrétní použití filmů v propagandě. Můžeme si všimnout přehnaný problém, absurditu také z hlediska vědeckého.
Celý komunistický svět byl zaměřený vedoucí stranou. Tou bezpečnou a řízenou metodou poznáváli ho soudruzi-občané. Komunistická strana nabízela, a dokonce donucovala pro každého už dříve připraveny plán pro život. Byly uspořádány různé události, přesně pozorované, které sloužily jako odrazový můstek od běžného dne- akce Z, brigády, Osvobozená domácnost, Sovětský svaz mládeže. Všechna setkání nebo klubovny, stavěly v lidech pocity společného vytváření zemí. To bylo také neviditelné nářadí, které opravuje umístění vlády na žebříku hodnot a upozorňuje soudruhy na loajalitu vůči státu .
Bylo organizováno celé hospodářství země. Fungovala Pětiletka nebo Pětiletý plán. Byly to přísně rozpočty výroby, prodeju a trhu práce. V plánech bylo přesně uvedeno, kolik se bude vyrábět kterého zboží, a kde se bude vyrábět, za jakou cenu, jaké budou mzdy, kolik bude pracovníků v jednotlivých podnicích . Následkem toho byl trvalý nedostatek zboží- od totalitního papíru až k televizím.
Doba komunismu, zejména sedmdesáta leta obsahuje vývoj československých seriálů. Je to hlavní rozkvět scénáři psaných Jaroslavem Dietlem . To on píše nejvýznamnější díla jako: Píseň pro Rudolfa III (1967–1968), Byli jednou dva písaři (1972), Nejmladší z rodu Hamrů (1975), Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977), Nemocnice na kraji města (1978–1981).
Kompozice seriálu Žena za pultem
Seriálový hit Jaroslav Dietl vytvořil v letech 1975/1976. Tehdy to k žití vyvoluje celou řadu postav, které trvají v paměti několika generací, ne jenom Čechoslováků. Příběh uvádí nám rok se životu kolektivu zaměstnanců velkoprdejny v Praze a zároveň soukromé osudy hlavní hrdinky a prodavačky, Anny Holubové.
Scénář, byl napsán v výjimečné formule pro tu dobu. Žena za pultem mela pouze jednou řadu. V odlišení od dalších seriálů a nekonečných telenovel, ten příběh na začátku předjímal diváka, že bude svědkem něčeho co má svůj počátek a závěr, což bylo velice výjimečným nápadem.
Všechna díla byla pojmenována názvem měsíce, ve kterým se odehrával. Celá akce hrála od ledna do prosince, od nového roku do Štědrého dne. Druhý titul rikal, ktorého pracovníka osudy budeme sledovat. Hlavní hrdince věnováno až dvě díla, první a poslední. Je to spona dvanácti dílů v jeden celek.
Diváci neměli šanci omrzet Aniny zmatky ani otrávit rovnoměrnou akcí pořadu. Bližší seznámení jednotlivých osobností, také bylo přesmyšleno. Přilákalo to pozornost lidí, kteří si mohli zvolit svou vlastní oblíbenou kreaci a zároveň sebe dojat novým příběhem .
Každá postava byla pro sebe typická, měla své zvyky, manýry. Tím způsobem jsme se seznámili s lahůdkovou Olinkou- upovídanou ženou, která miluje drby, soudruha ředitele Karasa- pořád nespokojeného s krámem, a zároveň ohleduplného šéfa, Mlýnařovou- merzutou pokladnice, která žije o samotě či kloktavou Jiřinku z zeleniny.
Vysílání seriálu se konalo poprvé roce 1977, mezi 10. prosince a 24. prosince, večer v hlavní čas nadávání. Jako zaměňuje jeden z autorů knihy Žena za pultem, Miroslav Graclík: ulice Prahy vyprázdnily, dokonce i zaneprázdněný ženy v předslavnostní horečce, z pozorností se divály na osudy Anny Holubove .
Seriál blahobytu
Tento to seriál byl kanálem doručování propagandy režimu. K tomu použito dva hlavní děje: blahobyt a život hrdinů narvaný vytržení.
Bohatství samoobsluhy přenáší nás do světa luxusu. Regály jsou plné zboží, zákazníci lůžkového krámu mají na vybranou z výrobků z celého světa- francouzské sýry, chlebíčky s lososem, několik druhů koňaku. Seriálový obraz hojnosti to svět, který na existuje. Doba akce, 70.léta byly poměrně stabilní. Přístup k potravinářským výrobkům byl omezený a nebyly možnosti výběru mezi druhami zboží. V Československu velkoprodejny existovaly sice od roku 1955, ale žádná nenabízela natolik rozmanitého sortimentu, tím více z zahraničí. Nebyly dostupné exotické ovoce - ananas, banány, melouny a zejména maso a uzeniny, ktorého v seriálu jest vidět plný krám.
Rámy obsahují velký prostor obchodu na počátku každého díla, v první minutě. Vidíme lesklá jablka, kokosy, datle, plechovky tuňáku, uzeniny, vína, oranžády, rumové praliny, charakteristická znělka a poslední záběr- obchod plný klientů. Již na počátku je vidět elegance a vzlet. Prodejna byla místem elegantním. Každý zaměstnanec nosil uniformu,všude byl pořádek a ředitel, který se stara o nemění detail. Veliké plíce se zboží, které se perfektní poskytuje, uvnitř pořád zmatek. Diváci jiz na začátku byli vedení ke výborné náladě spolu s vynalézavostí komunistické strany.
V seriálu neexistuje prodej pod pultem, odkládání zboží pro přátele nebo pro sebe. Vyplývalo to z nadbytku výrobků. Zákazníci nikdy na stali frontu, ale spíš stali v libovolném místě před pultem, co také odvodilo pozornost od skutečných problémů té doby .
Prodavačky dobou normalizace měly vyšší společenský status. To ony rozdělovaly výrobky , zprostředkovaly mezi zbožím a průměrným člověkem. Velice často prodávaly pod pultem, díky tomu mohly vydělat větší peníze . V Ženě za pultem se prodavačky nepovyššují ale plní svou službu jako poslání. Všichni jsou pro sebe zdvořilí dokonce když zákazníci jsou arogantní. Je to další odstoupení od reality pro trénování ideálního světa.
Uprostřed pani pokladních nikdo nespáchal žádný kšefty. Ony to neschvalují. Anna se zlobí na učedníka obchodní školy Mirka, který lže zákazníkům o čerstvostí salátu z lahůdek. Anna mu tehdy říká: máme obchody jako že snů a kazitme je lží. To zdůrazňuje starost po poctivosti v děním životě a snahu o renomé samoobsluhy.
Události v seriálu ukázku také hodnoty jako kolektivismus či čest k práci. V obchodě každý rok byl zvolen nový funkční Revolučního odborového hnutí, které se stara o práva zaměstnanců a ně brání. Tu důležitou funkci plní Anna Holubová. Byla ona zvolena celým kolektivem na cestě jednomyslných voleb. Pracovníci spolu oslavují svátky ze svého soukromého životu- svatba Olinky, zasnoubeni Oscara i Laďi, počátek nového životu babičky Kubánkové. Jejich vztahy s ředitelstvím jsou přátelské, a zároveň plně účty. Obchodní tým oslavuje také komunistické svátky. Dámy k Mezinárodnímu dnu žen dostávaly punčochače a hřebíčky . Spolu šli v pochodu 1. května oblečení v pracovní uniformy. S radostí mávali a usměvavali se na prvního tajemníka Gustava Husáka, který seděl na tribuně s červenou hvězdou.
Pracovníci běžně používali všeobecnou komunistické názvosloví- říkali si kolektiv. Také v úředních situacích i neoficiálně si výkali soudruhu, soudružko. V kanceláři visel na zdi znak Československé socialistické republiky.
Život bez zmatků
Hrdinům seriálu se dařilo. Měli prostorné byty, televize, telefony doma a v práci, rádia, moderní kuchyňskou linku. V Brožově bytě na stěně visí pohlednice z prázdnin u moři a používá se porcelán. Děti si hrály s drahými hračkami. Peťa měl kostky, autíčka, karty, dostával od babičky žvýkačky a Donaldem, chodil na dětské hřiště, kolotoč, střelnice, a s tatínkem do kina. Ulicemi Prahy jezdilo hodně aut, další postavy byli majitelami svých vlastních vozidel, také soudruh ředitel Karas koupil nejnovější škodu jako dárek pro svého syna. Nebyly potíže se zdravotnictvím, každý mohl objednat návštěvu u doktora, který určitě byl velký milý a pomocný, ku příkladu- Anna s Jiřinou se poradily logopeda. O obvyklého víkendu, hrdinové jezdily na výlety, na chalupu, o prázdninách na dovolenou -třeba jako Olina do Jugoslávie. Mlýnařová a Sonia si zvyklý chodit do kina. Každá žena měla vkusné oblečení, také prodavačky v obchodě.
Svět uváděn v seriálu, v každém vhodném okamžiku poskytuje blahobyt. Tím způsobem diváci odcestovují do krásné krajiny štěstí. Nikt se netrápí nedostatky a deficity . Zase nejsou poukázany existující problémy.
V seriálu nikdo nemá zájem o politiku, nejsou shrnuty historické události z dějin národa. Pro každého důležitý je dnešní den a na něm se soustředí, prostě vede šťastný život. Žádný hrdina není politický aktivní, nikdo neříká že je ve straně nebo je oponentem.
Svět romantických vytržení
Klíčovým motivem seriálu byly lásky a vztahy pracovníků prodejny. Určitě, nejdůležitější příběh patří k poměru prodavačky lahůdek Anny a tajupneho zákazníka. Ten vedoucí pár prožívá lásku v doselosti přestože musí bojovat z neeozhodností a obavami Anny. Další páry, jenž osudy sledujeme jsou: Láďa a Oscar, mladí zaměstnanci obchodu, ktetych spojuje láska, kterou neschvaluji Laďeny rodiče; manželství Kaláskovic, kteři zápasí s manželskou neberou muže a s žárlivosti ženy; pokladnice Sonia a taxikář David, kteři trpí manipulaci Mlýnařové; babička Kubánková a bohatý vdovec Matyáš; Karasův syn a Patra, slečna s dítětem; šílená Olinka a pan inženýr.
Doplněním idealniho světa byly všehny příběhy. Osudy obvyklých lidí, kteri mají průměrnou práci, přestože tam prožívají své životní zázraky.
Anna Holubová- ideální soudružka
Hlavní hrdinka je perfektní ženou- zkušená, jemná, mírná, něžná, laskavá, svědomitá pracovnice.
Již od prvních scén, poznáváme Annu jako pečlivou prodavačku, ráda pracuje, miluje své poslání a dokonale se na tom vyznává. Vždy ráda pomáhá a ke blahosklonná, všichni jí mají rádi. Rozumi kolegům a šéfům. Kolegové i šéfové si ji brzy oblíbí – především proto, že rozumí své práci a zároveň nemá strach si dupnout, když je potřeba. V každém případě je vždy ochotná podat kolegům pomocnou ruku, a to i v jejich soukromém životě. Zvláštní přátelství spojuje ji s Olinkou, pro kteoru učitelkou dobrého chování a jemnosti.
Anna s velikou úctou provozuje svou práci. Je to pro ni celý smysl žití a věnuje se tomu. Jako říká v prvním dílu: můžeme vyrazit za pult, který znamená svět . Dokonale umí nakrájej sýr emantál, vždy je milá a rádi zákazníkům u nakupování. Pečlivě pracuje a zároveň slouží společnosti a žije na vysoké úrovni, realizuje sebe jako obvyklý pracovník.
Soukromý život na šetřil na Annu. Jest rozvedená, přestěhovala se do nového bytu, nastupuje na na ve pracoviště - začíná nanovo. Co je navíc, jeji děti si nejsou schopny představit život bez otce, a neakceptuji to, ze matka chce žít s jiným mužem. Anna je hotová být obětí svoji rodiny a odmítá své lásce. Sice všechno dopadne dobře, ale zažije hodně potíží. Anna je především samostatnou a úspěšnou ženou. Je spokojena se svým mateřstvím a prací. Aninin příklad povzbuzuje Čechoslovánky k dosáhovaní zamýšleného cíle, práci, obětavosti a pochopení dalším lidem.
Jiřina Švorcová, představitelka role Anny Holubové, do dnešní doby je svázána s komunistockou stranou a se statusem oblíbence vlády. Byla aktivní komunistkou. V své první filmové roli řídila traktor ve filmu Cesta ke štěstí. Nikdy neskrývala svou oblibu k soudobému politickému systemu.
Její členění KSČ, bylo hlavním důvodem její účasti v seriálu. V dnešní době budí to diskusí a kontroverze. Po roce 1989 repríza Ženy za pultem v veřejné televizi vyvolala vlnu rozhořčení .
Michaela- mladá aktivistka
Sedmnácti léta Michaela, nejstarší Anino dítě, angažovala se v Socialistický svaz mládeže. Toto hnutí zavislelo na komunistické straně. Přesně v mládežnické klubovně, Michaela si uvědomila své nadání a měla šanci vyvíjet své talenty. Moderovala setkání s psychologem o lásce, o dospívání, připravovala rádiové pořady o potížích ve vztazích rodičů a děti, vyhrála soutěž na deklamaci básní v Gottvaldovie (dnešní Zlín) . Doufala o pracování v rádiu nebo moderování televizních pořadů. Vedla aktivní život. Žila šťastné jako ve svobodném státu. Skutečně její nezávislost záležela na vládu, která ovládala všechny akce. Michalina postava měla ovlivňovat na lidi v pubertě a přesvědčovat je, že samostatnost existuje v Československu. To akceptovalo oddanost a důvěru vůči politických poměrů.
Holka prožívala vzpouru. Představovala si sebe jako dospělého člověka. Kvůli svém intrikam, povedla matku k hádkám a nešťastnému vztahu s Karlem, byla sobecká. Michaela symbolizovala, že je se povoleno bouřit, a zároveň je hodnotné spolupracovat se stranou. Její rodiče, podporovali ji v rozvoji objevených schopnosti. Anna soucastnila poetické večery, Jiří podporoval dceru na pokusech a na soutěžích.
Závěr
Žena za pultem, kreslí svět tak, jako chtějí to vidět lidé. Je tam blahobyt a dostatek. Režim je uvedeny nějako od zadu. Nikdo není k ničemu nucen, nikdo s ničím nebojuje i všichni s tím souhlasí.
Pozornost je osvědčená od skutečných problémů- bral zboží, prodej pod pultem, drsnost prodavaček. V seriálu vidíme barevné police, elegantní uniformy- je to strašná dělnická třída.
Seriál prodává iluzi , překonává přesvědčuje o báječnosti komunismu. Musím odhalit, že jsem také dala okouzlit.
Musím odhalit, že je Dietlovi povedlo okouzlit i mě.