Můj pes

Před pěti měsíci se vyplni sen mé mladší sestry – vzali sme si domů nového psa. Když jś jsem byl malý taky jsme měli fenku Figu, která umřela krátko po narození sestry, ale seznámily se s sebou ještě natolik dobře, že Zuzka potom velice chtěla mít pejska. Maminka ale dlouho nechtěla to dovolit, říkala, že by jí nový pes stále připomínal na starého, kterého velmi milovala, a bylo by jí líto, že už nežije. Po pár letech ale svůj nazor změnila. Je mladá, keště skoro štěně, ale už dost veliká. Všichni máme ji moc rádi, prtože je vždycky veselá a dává nám mnoho potěšení. Skoro každý den hrajeme si s ní spolu. Díky tomu trávíme více času rodinou, a proto uznáváme taky Gabu za důležitou „osobu“.