Stereotypy Poláků o Češích a Čechů o Polácích
Zdá se mi, že Poláci mají o Češích podobnější představy, než Češi o Polácích. Je to zdůvodněno tím, že v Evropě převládá tendence koukat se na západ, je v několika aspektech liberálnější zemí. Stejně hodně Poláků má pocit jisté blízkosti s Čechy, dokonce i bratrství, protože jsou také Slované. Jenže tento pocit vyplývá asi z jiného, a to je že naše státy mají společné historické zkušenosti – i když se o dějinách Česka v Polsku moc neví. Krátce řečeno, je to pocit, že Polsko patří ke Střední Evropě. Je to ale patrné jen pro Poláky. Slyšela jsem totiž Čechy říkat, že Polsko vnímají spíš jako východ Evropy. My o sobě takovou představu nemáme. Je to tím, že Střední Evropa je velmi neurčitým pojmem, její hranice jsou nepřesné a liší se podle osobních představ, politických cílů a historických období, pak ještě tím, že všichni bychom chtěli být více na západu, než jsme.
Představy Čechů o Polácích tak vyplývají s tohoto geopolitického řazení. Za prvé totiž Češi nevědí o Polsku moc, asi ještě méně, než Poláci o nich, protože Polsko je pro ně chudá, divoká oblast. Může to vyplývat tak z jejích vztahů v rámce Habsburské monarchie během XIX století, když se čeští úřednici mohli podívat na zřetelné civilizační rozdíly mezi haličským a českým venkovem. Když si ale Češi mají představit skutečného, více moderního Poláka, bylo by to asi něco mezi stereotypem polského prodavače braku po roce 1989, což bylo nedávno zviditelněno v jedné české reklamě, a hodně, až příliš viditelně praktikujícího katolíka, ačkoliv spíš hrubého a agresivního než takového, která by nastavěl druhou tvář.
Je to ale jen možná moje představa o české představě o Polácích. Je pro mě více zajímavá především proto, že je méně určitá, protože jistě to Poláci mají o Čechy větší zájem.