Petrolejové lampy je film natočený podle stejného románu Jaroslava Havlička. Děj se odehrava na přelomu 19. a 20. století. Svět Štěpy a Pavla se liší. Štěpa je žena kolem třiceti let . Na dobu, ve které žije je emancypovana, hrala v divadle, obleka se jinak než ostatné ženy, má ráda zábavy, která mají rádi muži. Pavel to Štěpin bratranec a vojak. Pokud jde o jeho vlastnosti, k Štěpě hova se dobře, ale jenom na začatku. V době, kdy se Pavel vrátí na statek, cesty Pavla a štěpy se protnuly. Štěpa se do Pavla zamilovala, bohužel Pavel myslel o penězích Štěpy a proto požada o jeji ruku rodiče. Konečně se vzali. Navomanželská skutečnost vypadala jinak než chtěla toho Štěpa. Ona jako žena a manželka myslela o dětech. Ale k tomu dojit nemohlo. Pavel měl syfilis. Určitě dřív o tom štěpě neřekl. Nemá to budoucnost, protože syfilisem onemocněla také hlava Pavla. Po nějaký době Pavel zemřel v blázinci a Štěpa zase je svobodná.
Co se tyče zavěru, on nenaznačuje budoucnost. Podle mého názoru Štěpa půjde do kláštera – je to první možnost. Myslím si tak, protože chvíli před tím, když jde za dveře díva se na jeptišku s malou holkou. Jeptiška také říkala, že je to Pavlina dcera. Pote jak jde ke dveřím, díva se na nebe, tak jakoby už to nebe měla nevidet. Zavira za sebou dveře zevnějšího světa. Je několik možnosti zavěru, ale taková, která se mi libí, to takové, kde Štěpa adoptuje holku, s kterou viděla na poli a ve vlaku. Možna tehdy Štěpa nebylaby smutná?