POVÁLEČNÍ VÝVOJ V ČESKOSLOVENSKU
Československá republika byla prohlšena za národní stát Čechů a Slováků. Stále však existovaly dvě protichůdné koncepce
1. Benešova myšlenka jednotného československého národa
2. Myšlenka části Slováků samostatného Slovenska nebo připojení k Sovětskému svazu.
Z povalečného Československa byli vysídleni všichni. Němci kromě antifašistů. Slováci chtěli vystěhovat také Maďarů, ale v roce 1948 dostali Maďaři stejná práva jako už měly menšiny Poláků a Ukrajinců.
Zakapatská Ukrajina byla přičleněna k Sovětskému Svazu.
Ve srovnání s ostatní Evropou válečné materiální škody Č-S nebyly velké.
V celé Evropě nastal po válce v oblasti politického života posun doleva. Komunistická strana v Č-S získala důvěru lidí a nových členů. Po válce na celých zemích byly čtyři politické strany: komunistická, sociálně demokratická, národně socialistická a lidová. Ostatní předválečné strany znikly.
V květnu 1946 - proběhly volby do ústavodárného shromáždění. Zvítěžili komunisté. Ústavodárné shromáždění zvolilo E. Beneše prezidentem. Předsedou vlády byl zvolen Klement Gottvald (předseda KSČ).
Osudovým rozhodnutím v dalim vývoji Československa bylo ODMÍTNUTÍ MARSHALLOVA PLÁNU.
Nově tvořící se sovětský blok.
ZAČÁTEK STUDENÉ VÁLKY
1949 – první velké ekonomické potíže (nedostatek krmiva, černý trh).
Vedení KSČ se silně aktivuje. Beneš abdikuje po volbách, ve kterých komnisté zvítězili. KSČ měla podpotu věstšiny dělníků, ale ostatní vrstvy obou národů inklinovaly k demokratičtějším principům (Únor 1948).
Hned po ÚNORU emigrovalo na Západ asi čtvrt miliónu lidí. Vláda zliklvidovala soukromý obchod, řemesla a služby.
V roce 1949 se stalo Československo členem RADY VZÁJMNÉ HOSPODÁŘSKÉ POMOCI. Zakládajícími členy byly Sovětský svaz, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Československo. Centální planování.
Bezohledně a nekulturně byla omezena činnost církví, oficiální doktrinou se stal bojovný ateismus.
Velkým přínosem tohoto období byla další industrializace Slovenska.
Politické procesy popravených 179 lidí mezi popravenými Milada Horáková přes protesty ostatností celého světa (také Alberta Einstein’a) byl rozsudek vykonán.
1953 - zemřel Stalin. Trochu lepší situace hospodářská a take XX. sjezd komnistické strany Sovětského svazu v únoru 1956. Nikita Chruščov kritizoval politiku Stalina. Československé vedení pochopilo, že je třeba změnit kurs. Zlepšovaly se hospodářské výsledky v průmyslu a zemědělství.
1960 - republika dostala dový název ČESKOSLOVENSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA. Ústava, která stanovila Komunistickou stranu československa vedoucí silou ve státě a společnostu.
1965 - vláda přijala projekt hospodářské reformy.
1967 - SJEZD SPISOVATELŮ. Odvážná slova, reakce studentů, demonstrace.
LEDEN 1968 - Alexander Dubček 1. tajemník KSČ. Obrodný proces: leden - srpen ‘68 PRAŽSKÉ JARO. Mluví se socialismu s lidskou tváří.
Na obavy z domnělé kontrarevoluce a občanské války reagovalo 5 státu Varšavské smlouvy. V noci na 21. srpna 1968 překročila sovětská, ale i polská, maďarská a bulharská vojska, jakož i vojska NDR hranice Československé socialistické republiky.
A.Dubček a další politikové byli zatčeni a odvezeni do Moskvy. Výsledkem jejich nedobrovolného pobytu byl tajný tzv. Moskevský protokol. Zvedla se mohutná vlna emigrace.
Nezadržitelně se měnící politický kurs směrem zpět k poměrům před lednem 1968 vyprovokoval studenta Jana Palacha k drastické formě protestu. Na Václavském náměstí se v lednu 1969 upálil.
V dubnu 1969 A. Dubček musel odstopit a spolu s ním celé reformní křídlo.
- prověrky (čistky) - důležitá odpověď na otázku, zda souhlasí nebo nesouhlasí se VSTUPEM ARMÁD
- bylo třeba chápat VSTUP ARMÁD jako inernacionální pomoc.
Lidé postupně rezignovali. Společnost se depolitizovala. Autorita KSČ poklesla, prestiž socialismu upadla.
Opozice však pracovala. Filozofové, historikové, literáti po vzoru sověstkého SAMIZDATU založili edice PETLICE A EXPEDICE . Tyto edice v malém nákladu vydávaly autory, které cenzura zakázala. Odpůrci totalitního režimu se nazývali disidenti.
V 1976 československa vláda ratifikuje závěrečný akt helsinské konference a dokumenty OSN a lidských právech.
Ve společenskopolitické situaci Československa to bylo hrubé pokrytectví. Reakcí na to se vytvořilo volné sdružení občanů, kteří považovali dodržování lidských a občanských práv za základní atribut demokratické společnosti. Přjali název CHARTA 77. Přes stíhání, přes pronásledování státní bezpečností tato malá skupina statečných mužů a žen se snažila o naplnění požadavků na dosahování lidských práv v totalitní společnosti. Prvními reprezentanty CHARTY 77 byli filozof JAN PATOČKA, JIŘÍ HÁJEK, bývalý ministr zahraničí a Václav Havel, dramtik.
II polovina 80 let - občanské projevy odporu k režimu ze strany lidí. Demonstrace u příležitosti různých výročí. Totalitní režim se zlikvidoval sám. Nebyla to revoluce, nebyla to násilí, které by režim změnilo. Staré vládnoucí a řídící struktury intelektuálně impotentní a zkorumpované se tpily v morálním marasmu.
Spontánní, boužlivé ale „veselé“ dny po 17. listopadu výše uvedena slova potvrzují. Týden, který následoval po 17. listopadu byl plný napětí, vzrušení ale i nových nadějí.