FARÁŘŮV KONEC
Natočený podle povídky J.Škvoreckého – film „Farářův konec“ – na mně udělal velký dojem. Na první pohled – mravnostní dilm: nějaký kněz (avšak jenom v polovině) a jeho problémy. Hned máme z toho dobrou komedie: nacházíme humorní situace, slova, postavy a všechno se zdá být přímé (jednoduché). Čekáme na rozvázání akce (rozuzlení zápletky) klasické komedie a jsme dokonce skoro jistí, že zakončení bude šťastné.
Avšak pořád pod vrstvou směšných událostí jsem citila osud člověka zamotaného do cizí cesty. Jakoby – farář dělal mnoho věcí na vesnici, ale všechno, co dělá je jako on – „jakoby“. Celý jeho život a excistence celé vesnici začíná být taky „jakoby“. Sledujeme jeden valký klam, avšak současně velkou tragedii jednotlivého člověka. Jednoduchá komedie dostává hlubší význam. Ale čí je to zásluha: knihy nebo filmu?
Stejnou otázku můžeme položit u každého filmu, který je natočen podle literálního díla.