UNDERGROUND – DOM ZA VEŠANJE
Minulý měsíc jsem měla přiležitost divat se na dva krásné filmy známého srbského režiséra – Emira Kustunicy: Dům k pověšení (Dom za vešanje) a Podzemí (Underground). Oba na mne udělaly valký dojem, protože mi ukázaly balkánskoou kulturu – pro mne úplně novou.
Starší – Dom za vešajne – je filmem o lásce – v jejích nejrůznějších projevech a podobách. Dospívající kluk má hluboký citový vztach k Azře (mladé děvčatko), k nemocné sestře, k babičce a k matce, kterou zná jenom z vyprávěni. Miluje taky babiččin svět – plný tesklivých písní a nepochopitalných vášní.
Na malířském plátně Kustunicy není avšak jenom obraz. Je slyšet taky hudbu. Skvělá, balkánská, samozřejmě rychlá, ktrá přidává scénám- metaforám nové hodenoty a poetismus.
Ty scény-metafory nechybějí taky ve filmu Underground. A taky tady rytmus drastický tragikomedie udává rychlá dechová muzika Gorana Bregovića.
Viděla jsemten film už několikkrát, ale vždycky na mne udělá dojem symbolický závěr filmu, který tvrdí, že osudy země a jejích obyvatelů nemají konec, nýbrž jen pokračovaní. A nejde jenom o Balkán.