Doktorský studijní program: 7310V filologie
Studijní obor v rámci studijního programu: matematická
lingvistika
Typ a forma studijního programu: denní a kombinované studium
Studijní obor matematická lingvistika je integrovaný obor navazující na ukončené studium zpravidla některého filologického oboru. Jeho předmětem je exaktní formalizované zpracování přirozených jazyků v psané a mluvené podobě, a to zvláště na základě korpusových dat a za použití matematických metod a počítačových programů. Jde o rozsáhlý obor s mnoha odvětvími, mezi něž patří např. korpusová lingvistika, formální algebraická lingvistika, stochastické přístupy ke zpracování přirozeného jazyka, automatická analýza a syntéza mluveného jazyka, počítačová lexikografie, automatická syntaktická analýza a syntéza přirozeného jazyka, sémantická analýza přirozeného jazyka, dialog s počítačem v přirozeném jazyce a automatické učení přirozeného jazyka. Tento studijní obor je založen zejména na zpracování velkých objemů textových dat shromážděných v jazykových korpusech a na využívání a zpracování těchto korpusů moderními počítačovými nástroji. V dnešní době jde o obor mimořádně perspektivní, neboť záplava textových informací vyžaduje jejich efektivní zpřístupňování, třídění a využívání. Obor využívá teoretických výsledků jak v oblasti obecné lingvistiky a lingvistik jednotlivých jazyků, tak v matematice, informační vědě, logice a dalších vědách, a jeho význam v souvislosti s růstem rozsahu i obsahu informací a jazykových dat stále vzrůstá a je po něm poptávka v řadě jiných oborů.
Uchazeč o studium v doktorském studijním programu musí především:
Uchazeč při přijímací zkoušce seznámí zkušební přijímací komisi se svým předchozím odborným vývojem, obory předchozího studia, odbornou praxí a eventuální publikační činností v oboru. Nad předloženým rámcovým projektem uchazečovy disertační práce je při vstupní přijímací zkoušce veden odborný rozhovor, v němž se prověřuje nejen znalost obecně teoretických základů oboru, ale i znalosti vztahující se k připravovanému tématu disertační práce. Uchazeč musí projevit znalosti v oblasti obecné lingvistiky, musí ovládat základy práce na počítači a mít představu o využití počítačů pro zpracování jazykových dat.
Absolvent bude vybaven rozsáhlými znalostmi v oblasti počítačového zpracování jazyka: získá především přehled o jazykovědě a možnostech jejího matematického (a speciálně počítačového) zpracování. Novými formálními pohledy a metodami obohatí své znalosti cizích jazyků a češtiny. Dokáže v budoucnu pracovat všude tam, kde se pracuje s texty přirozeného jazyka v počítačové podobě.
Na rozdíl od studia obdobných oborů pěstovaných na fakultách a vysokých školách spíše matematického, technického a inženýrského zaměření se ve studijním oboru matematická lingvistika klade důraz na výzkum (vlastností) přirozených jazyků samých, méně pak na prostředky jejich zpracování.
Obor se dělí na dvě hlavní větve:
Tato větev je zaměřena na využívání elektronických jazykových korpusů a jejich různorodou analýzu (morfologická, syntaktická, lexikologická ad.); vznikají v ní disertační práce, jež se primárně opírají o korpusová data.
Tato větev je zaměřena na studium gramatických (morfologických, syntaktických a sémantických) struktur přirozeného jazyka prostřednictvím metod vyvinutých v rámci teorie formálních jazyků, formální sémantiky, formální syntaxe ad.; i zde je nanejvýš vhodné, aby se výzkum opíral o korpusová data.
Zkoušky, jež musí doktorand v průběhu svého studia složit, se týkají těchto předmětů:
a další zkoušky se blíže vztahují k uvedeným větvím:
ve větvi a)
ve větvi b)
Závěrečná rigorózní zkouška je komisionální, zahrnuje látku celého oboru, přičemž důraz je kladen na to odvětví lingvistiky, jehož se týká disertační práce.
Povinnou zkouškou je též předložení části (nejlépe ucelené kapitoly) disertační práce.
Pokud není doktorand rodilým mluvčím angličtiny nebo nemá-li z tohoto jazyka atestaci, je cizím jazykem, z něhož povinně skládá zkoušku, angličtina. Mimoto je ovšem vhodné (ač to není formulováno jako obligatorní požadavek), aby doktorand znal slušně ještě alespoň jeden cizí světový jazyk.
Mimoto by měl doktorand během svého studia:
Jde o výběr z následujících předmětů, který stanoví školitel včetně jejich rozsahu a hloubky zvláště s přihlédnutím k tématu disertační práce:
Rozsah písemných prací, které se předkládají ke zkoušce z filozofie a k vybraným odborným zkouškám, činí zpravidla patnáct až dvacet stran odborného textu na předem sjednané téma, které je konzultováno se zkoušejícím, u něhož si doktorand zvolil odbornou zkoušku v individuálním studijním plánu.
Předepsány jsou odborné konzultace k dílčím zkouškám a k vypracování disertační práce. Závěrečnou disertační prací je vědecká monografie v rozsahu 120 a více stran.
Ve větvi a) (viz výše) se disertační práce opírají a korpusy různých jazyků (ne nutně jen češtiny). Je ovšem žádoucí využívat korpusů i ve větvi b).
Předseda: Prof. PhDr. František Čermák, DrSc.
Členové:
doc. RNDr. Jan Hajič, Dr.
prof. PhDr. Eva Hajičová, DrSc.
prof. PhDr. Karel Kučera, CSc.
doc. PhDr. Pavel Novák, CSc.
doc. RNDr. Karel Oliva, PhD.
doc. PhDr. Karel Pala, CSc.
prof. PhDr. Jarmila Panevová, DrSc.
doc. RNDr. Jaroslav Peregrin, CSc.
doc. RNDr. Vladimír Petkevič, CSc.
Ing. Alexandr Rosen, PhD.
prof. PhDr. Petr Sgall, DrSc.
RNDr. Hana Skoumalová, PhD.
Právě u těchto pracovníků budou doktorandi skládat předepsané zkoušky.