Proč mám ráda Českou republiku?

 

V součastnosti studuju v České republice, proto můžu říct, že k této zemi mám určitý vztah.  Už víc jak dva roky bydlím v Praze, dívám se na českou televizi, poslouchám česk{á|é} rádio, ale hlavně studuju.  Studuju český jazyk.

 

Existuje hodně „proč“ mám ráda Česko.  Za prvé mám ráda český jazyk, tedy jak zní čeština, za druhé mám tady hodně kamarádů, hlavně Čechů, a můžu s nimi hodně cestovat.  Za třetí Česká republika je moc krásná země, je tady hodně hradů a zámků, zajímavá a hezká je tady příroda, také počasí, které umožňuje sportovat víc.  Teď myslím kolo a kolečkové brusle, které mám tak ráda a na kterých se nedá jezdit tak často na Sibiři.  Na druhou stranu jsem tady cizinkou, jsou stálé trápeni s vizem, s prací, s penězy, s bydlením  Rodiče jsou daleko a mám často takový pocit, že jsem {tady}<in> sama, že když se něco stane, nemám na koho se obrátit.  Také často mám pocit, že Češi nemají rádi Rusy nebo možná všechny cizince?   Cítím se trapně, když to davají vědět demonstrují v televizi, v rádiu, vlastně všude.

 

Ale i přes všechny ty starosti a nepříjemnosti mám Českou republiku ráda.  Jsou tu hodní a přátelští lidé.  Líbí se mi, že Češi si váží toho, když se cizinec snaží mluvit česky, často {pochvalují}<in> pochválí.  Je to krásný, klidný, mírný stát.  Pro mě je Česká republika hezkou pohádkou.