Vánoce a tradice?

 

Myslím, že v každý jazyk  se dostižní roční dobu a určitou úroveň gramatiky a slovní zásoby, když je možné mluvit o vánoční tradici.  To by bylo hezký předmět, kéž bychom měli něco jako určité vánoční jídlo během Vánoc v Švýcarsko.  Byl bych folklorista nebo student národopisu v začátku minulého století, to mohl by být větší problém.  Ale pokud nejsem a necítím ten nátlak reprezentovat co nejzajímavější a nejindividuálnější, můžu otevřeně připouštět, že vedle stromečku, dárky, koled – což po mém zdání je minimální definice Vánoc – nemáme nic významného, což bych mohl označit jako „příznačně Švýcarské“ v této roční době.

 

Ale když hrabám v mé dětské paměti okamžitě zastihnu různé věci, které se změnily během mém životem a o kterých bych určitě neřekl, že jsou ani reprezentativní ani konstantní.  Kulinární stránka je tahle, která spojuje obojí dva aspekty v celou paradoxnosti.  Ačkoli vím o rodinách, které mají stejné jídlo jako třeba čínský fondue v Vánocích, jediná konstanta u nás doma byla to, že jsme zkoušeli každý rok něco jiného.  Tahle variace se pohybovala od nějaké čínské pokusy přes tykvovou polévku do pštrosové bifteky a možna bude zpátky.

 

Jeden rok můj nejstarší bratr zkoušel založit novou tradice, abychom si dobírali o význam těch tradicích.  Tak všichni dětí jsme byli jeden pro druhém v řadě a zpívali jsme něco nesmyslného jako „Cumgaligaligali Cum-Galigáli“ tolikrát až když jsme už nemohli vydržet se nezasmát ohlas.  Třebaže jsme to dělali jenom jednou, jsem přesvědčený, že každý a každá z nás si ještě na to může vzpomenout.

 

Vedle to mám jednu další konkrétní a intensivní zkušenost, o kterou se přesně pamatuji.  Když my dětí musili jsme čekat celý den na oslavu, která byla připravená za zavřenými dveřmi, nás bylo dovoleno se dívat na televizi celý den a to dokonce i s televizi v vlastním pokoji!  Tak ať to bylo dětské pokoj plněno všech mých pět sourozencích, či ironický pokus založit novou tradice, či zápach z kuchyni, kde jsem zapomněl ubrat rendlík od plátu, Vánoce byly vždycky v první řadě veselá oslava s rodinou, jakkoli to jídlo bylo a jakkoliv dětí se zlobili o oblečeních jako dárek.