Nejhorší den v mém životě.
Přežívala jsem nejhorší dny v životě, když jsem psala maturitní a přijímací zkoušky.
Na střední škole nebylo to tak složité, ale měla jsem před tím vždy jenom jedničky, takže nebylo by to moc příjemné, kdybych napsala špatně. Na nich také zaleželo, jaké budu mít zkoušky na univerzitě. A když {jsem}<in> to všechno napsala dobře, byla jsem moc šťastná, protože místo dvých přijímacích zkoušek, teď měla jenom jednu z literatury.
Ale {ani}<in> teď se nemohla odpočinout. Měla jsem jenom dva týdny, abych se k nim připravila. Četla jsem pořád všemožné klasické knihy, snažila jsem je nějak rozebrat, po každé psala jsem essej a chodila jsem třikrát za týjdeň na Univerzity, kde pani profesorka mem to všechno kontrolovala. Nebyla moc příjemná, a když jsem poprvé tam přišla a ukázala jsem jí svou prace, řekla že to bylo všechno špatné a že dobře psat ani nemůžu, což mě moc urázilo, protože ve škole byla jsem nejlepší. Byla jsem moc sklamaná a ani {jsem}<in> si nemohla představit, co bych teď měla dělat. A znovu {jsem}<in> se domu začala číst všechno, co jsem měla. Snažila jsem znovu psát o každém románě, což jsem přečetla. A když po druhé přinesla jsem svůj úkol, dostala jsem jedničku, což mě hodně překvapilo.
Ale ještě to nebyl konec. Ještě jsem měla napsat generální zkoušku na Uníverzíte. Ale napsala jsem ji moc dobře, dostala jsem nejvyšší známku a už jsem byla studentkou Filozofické fakulty.