Proč mám ráda Českou republiku
Původem jsem z Moldávie. Je to malá a chudá země mezi Ukrajinou a Rumunskem. Do svých 11 let jsem žila v malém městečku jménem Soroca na břehu Dněstru. Protože je v Moldávii velmi málo pracovních nabídek, rozhodli se rodiče odjet do České republiky a najít si práci. Tenkrát se mě moc nikdo neptal, jestli chci odjet, ale já jsem i přesto chtěla. Toužila jsem poznat nový život a velkoměsto.
Už samotný příjezd do Prahy byl okouzlující. Vysadili nás
uprostřed noci na Vysočanské vedle metra. Čekali jsme na autobus a když
přijel, nevěřila jsem svým očím jak byl krásný. Byl to nový typ autobusů,
které mi dnes připadají normální, ale tenkrát, to bylo poprvé
v životě, co jsem něco takového viděla. Vystoupili jsme na Žižkově a
pokračovali pěšky do kopce. Pořád jsem se ptalá rodičů, kdy už tam budem čes
cesta mi připadala nekonečná. Po krátkém zabydlení a vybalení jsme vyrazili do
Prahy. Pražský hrad v nočním osvětlení mi připomínal strašidelný hrad a
Karlův most se svými sochami jako vstup do pohádkového království.
Žijíi tu již 11 let a Prahu považuji za svůj domov.
Vždy, když jsem v Moldávii, těším se zpátky. Do Prahy jsem se zamilovala
hned v prvním okamžiku a tato láska mi přetrvala i do dnešních dnů.
Úroveň života oproti Moldávii je nesrovnatelně lepší. Jsou zde lepší pracovní
nabídky, ale i možnost vzdělání. V Moldávii je v dnešní době většina
vysokých škol spoplatněná, a tak, kdo chce studovat, musí mít i peníze. Tady
se může člověk pílí a odhodláním vypracovat na vytoužené místo. V Moldávii
jsou k tomu zapotřebí spíše konekse než vědomōsti. Protože jsem od
začátku byla v čistě českém kolektivu, naučila jsem s{e|i} českému způsobu
myšlení a stylu života. Teď mi připadá zvláštní spíše mentalita moldavských
lidí než Čechů. Mnohdy si tím v Moldávii způsobují i problémy.
Ráda bych si zachovala své kořeny (a jsem na ně i hrdá), ale teď už se spíše cítím jako češka, než jako moldavanka. To je také jeden z důvodu, proč jsem si stále nezažádala o české občanství. Protože jsem momentálně v situaci, kdy mě jak češi tak i moldavani (s výjimkou přátel) vnímají jako cizince, velice by mě potěšilo, kdyby Moldavie vstoupila do Evropské unie. Pak bych si mohla své občanství nechat po celý život.
Neuvědomují si, že jsem měla odůvodnit svou lásku
k České republice , ale většinu svého po života zde jsem zstrávila
v Praze a zbylá česká města moc neznám. Doufam však, že se mi
v průběhu života podaří poznat {lépe}<in> krásu České republiky jako
celku.