Vajíčko od Ludvíka Aškenáze
Povídka začíná všeobecném konstatováním {faktu}<ni> že život každého z nás je ovlivněn setkáním s jinými lidmi. Tyto lidé mohou mít v naš{i|e}m životě velkou nebo malou roli.
Náhodilé setkání s neznámým člověkem nám může změnit život. A přátelé, kteří známe dlouho mohou náhle zmizet z našeho života<.> To, co nás setkává v průběhu života težko můžeme ovlivnit. Život dále je plném hrdinů a statistů. Toho, koho považujeme za hrdinu bývá statista a opačně.
Povídka se odehrává v Čechách před a po druhé {světové}<ni>
válce. Hlavní hrdina povídky je mladý student jménem Pokštefl. Pro něho bylo
zásadní to, že chtěl prožít nejintenzivnějším způsobem každou minutu svého
života. Jeho záliba byla, že často volal do telefonu neznámí lidé a dělal
z nich legraci. Jeden z nich byl pán {jménem}<ni> Kohoutek.
Student časem stárnul a dopěl do věku, kdy začal se {mohl}<in>
přihlásit na univerzitu. Jenomže v té době prohlásili válku ze sousedního
Německa. je považován za jeden z nejsmutnějších dnů. Němečtí vojáci
zavřeli brány univerzity a zavraždili každého studenta, který se jim {obránil}<ni>
A velký počet studentů skončilo v koncentráku. Jeden z nich byl
hrdina této povídky.
Student Pokštefl nemohl zavolat nikomu celou dobu, kterou ztrávil v koncentráku.
Hned poté kdy byl opuštěn 11. května, první věc, {kterou}<ni> udělal je, že zavolal pana Eduarda Kohoutka. Ten měl velkou radost, slyšet hlas bývalého studenta.
Autor povídky hraje s významem slov jako například. Kohouteka a spepička, tím celou povídku dostává humorní tón. Autor však neskrývá pocity absurdity a tragičnosti života během druhé světové válce.