Nejhorší den meho žívota.
„Nejhořrší den meho života“ to je těžká téma pro
essej. Těžká protože psyhologové ríkaji, že všechno špatné rychlé se zapomina,
a dobré naopak se pamatuje dlouho. To se jmenuje ochranné reakce mozku. Nevím
co můžů napsat o nejhorším dnu meho života, proto napišu o těžkem dne, který
byl když jsem přijela do Prahy poprvé.
To byl den, kdy jsem odjela z Ruska od rodiců. Fyzicky bylo těžkó, protože v jeden den jsem měla až tři leta, a byla jsem moc unavená.
Na letiště mě potkala Eva a provedla do koleje. Tam nikoho nebylo celý den jsem byla jedna.
Hodně raz volala rodicům, protože jsem se trohu bála, byla jsem v douhé země, neuměla jsem jazyk, nikoho jsem neznala. Taky jsem neměla vůbec konen, měla jsem jenom euro a nevíla kde to můžů vymenit, protože v nejbližčím obchodu euro nepřijmali. Přijela jsem na jeden den dřive než ostatní a proto v koleje nikoho vůbec nebylo. Ale to bylo jenom jeden první den.
Příští den všechno trohu zlepšilo, protože v koleje
bylo hodně lidí, rozměnila jsem peníze, položila jsem ji na telefon (poprvě k
jsem koupila kartu Vodafon).
To nebyl nejhorší den meho života, ale to byl dost těžký den pro mě.