Život v České republice.

 

Jsem z Číny, to znáamená jsem cizenka.  Přestěhovala jsem do Prahy. kvůli rodině.  Žila jsem v Praze už pár roku let.  {jsem}<in> to zvykla.  Život v ČR neni snadný.  Protože co jsem přiletila z Činy, neuměla jsem ani slova češtinu.

 

Nemohla jsem koumonikovat s Češi.  Chodila jsem do 9. třidy, viděla jsem ze vlastní oči, jak se uči český do čeští dětí ve škole.  U nás ve třidě byli jenom 17 spolužáci.  Někteři je dobři, ale někteři také je se chová jako bezdomovec.  Samozřemě, ty ty dobré studenty mě vždycky se nauči český.  Vysvětli mě co mám dělat, když měla jsem chyby, jakmile mě opravili.  Ale také ti kluci po mě pomlovaji, že jsem Čiňanka.  Pořádně po mě mluvi „Čin Čon“.  Prostě jsem nesnaži něj nesnažla. tak začala jsem na ni křičit.  Ale naopak  Po učitelky jsou hodné.  Vi, co chci, co umí.

 

Pamatovala jsem dobři.  řekla mě jednu učitelku, že měla jsem lepši známky než Ces Češi.  Napřiklad, Psala jsem diktátu nebo pravopisu i bez chyby,  Měla jsem samy jedničky z Mate matematiky.

 

Teď už jsem zvykla v ČR.  Tady je lepši počue počási než v Čině.

 

Mám rada Prahu!