Život v České republice.
Jsem z Číny, to znáamená jsem cizenka. Přestěhovala jsem do Prahy. kvůli
rodině. Žila jsem v Praze už pár roku
let. Už mě {jsem}<in> to
zvykla. Život v ČR neni snadný. Protože co jsem přiletila z Činy, neuměla
jsem ani slova češtinu.
Nemohla jsem koumonikovat s Češi. Chodila jsem do 9. třidy, viděla jsem ze
vlastní oči, jak se uči český do čeští dětí ve škole. U nás ve třidě byli jenom 17 spolužáci. Někteři je dobři, ale někteři také je
se chová jako bezdomovec. Samozřemě, ty
ty dobré studenty mě vždycky se nauči český.
Vysvětli mě co mám dělat, když měla jsem chyby, jakmile mě
opravili. Ale také ti kluci po mě
pomlovaji, že jsem Čiňanka. Pořádně po
mě mluvi „Čin Čon“. Prostě jsem nesnaži
něj nesnažla. tak začala jsem na ni křičit. Ale naopak
Po učitelky jsou hodné.
Vi, co chci, co umí.
Pamatovala jsem dobři.
řekla mě jednu učitelku, že měla jsem lepši známky než Ces
Češi. Napřiklad, Psala jsem diktátu nebo
pravopisu i bez chyby, Měla jsem samy
jedničky z Mate matematiky.
Teď už jsem zvykla v ČR.
Tady je lepši počue počási než v Čině.
Mám rada Prahu!