Slušnost a zdvořilost f by měla {b|f}ýt samozdřejmostí

 

 

Když vstoupíš do školy, a uvídíš učitele, ředitelku, asistentka nebo a{s|z}istenta vždy pozdrav ty jako první podřízeneného a nebo staršího člověka.  Když odcházíš vždy pozdrav kamaráda – čau, babičku – ahoj, tetu XXX – l ahoj strejdu – ahoj.  a nebo někoho na shledanou.  Vždy když chceš nokoho něko{m|on}u představit, tak mladší se představuje staršímu.  Starší podava ruku n mladšímu.  Vždy když z nekým mluvíš mluv slušně, dostitečně nahlás, aby tě šlo slišet a zřetelně .  Kdyz si na návštěve vždy by si měl donést alespoň malí dáreček.  Když si nal tý návštěvě nebuď tam moc dlouho, mohl bys obtěžovat.  U stolu v restauraci nebo doma nebo někde na návštěvě vždy by si měl být v{č|s}as, když jíš nikdy nemluv s plnou pusou.  Když ti někdo něco dá nebo ty někomu něco dáš vždy {ř|ž}ekni prosím děkuji.  Když telefonuješ můžeš volat ráno, le ale jen když to je hodně důležití.  Telefonování moc neprodlužuj.  Vždy když voláš představ se, po{s|z}drav.  A když ukon{č|š}uješ kov hovor taky pozdrav.