Vstupní diktát

 

Usedli na pohovku, aby si odpočinuli po závratném tanci.  Mlčeli, ale jejich oči mluvily za ně.  Královna matka a šašek pozorovali prince a jeho druždu dokud jim nezmizeli szz očí.  V||sále šeuměly hlasy, parkety šustily od dívčích střevíčků, lustry se houpaly jak horký vzduch stoupal vzhůru ke stropu avšak ubývající svíčky byly jako uslzené.  Ples zkončil všechno ztemělo, jen v malé komůrce ve víšce hradu se rozsvítilo světélko.  Tam seděla smutná princezna všemi opuštěna a přemýšlela o svém neštěstí.