Příhoda s rozinkami a Štědrý den
Kája už pochopil, že škola není
les. Co se mu na ní škole líbilo, bylo náboženství. Páan farář
jim vykládal o stvoření stvaření světa. a Kája při tom výkladu
nespustil oči z farářových rtů. Mnoho o tom doma slyšel, ale takhle pěkně
to uměl jen farář.
Jednou páan farář vykládal
o andělu strážném, že Bůh každému člověku jednoho přidělí, aby ho chránil od
zlého. Když je člověk hodný, tak se anděl usmívá, když zlý, tak pláče. Tu se
Kája přihlásil a řekl, že teta pekařovic říká, že on má dva strážné anděly,
jinak by si už zlámal vaz. Páan farář mu na to jen řekl, že asi moc
zlobí.
Páan farář měl Káju rád,
protože měl na všechno vlastní úsudek. Jednou faráře odvolali ze školy
k nemocnému a místo něj přišla vykládat dcera faráře, která dostudovala
pedagogiku. Kájovi se nelíbila – měla vlasy jako kluk a sukně – usoudil, že ta
toho moc nepoví.
Kája se zlobil, že páan
farář musel přerušit svůlj výklad, ale brzo se radoval, protože páan
farář se vráti|el. Přišel s brašnou a dokončil hodinu.
Podle Káji byl páan farář
nejvznešenější a nejkrásnější člověk na světě a byl s P|pánem Bohem.
Jednou maminka stonala a byl u
nich farář. Šel, jako kdyby svatý z oltáře sestoupil. Doma byla
vydrhnutá podlaha, tatínek přinesl čerstvé smrky, na stůl dal bílé ubrusy a na
chodbě zapálil Františka. Páan farář přišel s P|pánem Bohem a
s brašnou. Když šel od nich, Kája ho doprovázel. Farář si pověsil brašnu
na ruku a Kája poprosil, jestli by mu ji nemohl nést, pan farář mu to dovolil.
Kája se zastavil pár kroků před kostelem, pokřižoval se, smekl čepici, přesně tak, jak ho to maminka učila, a už byl u chrámových dveří. Kája na dveře kostela zaklepal.
Páan farář se ho zeptal,
proč klepe na dveře kostela. Kája mu odpověděl, že si myslí, že tu páan
farář bydlí. Ale páan farář ho pobídl projít ještě pár kroků po
chod{n}<in>íčku k vratům – tam páan farář bydlel.
Na faře Kája dostal od fařářovy maminky jablíčka a buchtu. Od pana faráře dostal obrázek anděla strážného.
Kája šel domů a zapomněl na
odpolední školu. Přišel domů zamyšlený – páan farář nežije
v kostele a má maminku, já mám obrázek, buchtu a jablíčka. To vše Kája
vykřikoval ještě za plotem.
Rodiče Káju nehubovali za to, že nebyl to odpoledne ve škole, bylo to pro chlapce až příliš mnoho radostí, tak se nedivili, že na školu zapomněl.
{Blížil se Štědrý den}<in>. Byl Kája hodný? Nadělí mu Ježíšek dárky? Kája by chtěl foukací harmoniku, natahovacího panáka a další věci. Maminka dala podmínku, že aby mu Ježíšek nadělil, tak musí poslouchat, a tak Kája poslouchal.
Tatínek šel do školy, a tam na
Káju slyšel samou chválu, páan farář řekl otci, že ho vychovávají dobře,
vedou ho k Bohu, a tak je nezarmoutí.