Bohemistika v Berlině
Humboldtová univezita v Berlíně (německy Humboldt-Universität zu Berlin) je nejstarší univerzitou v Berlíně. Utvořila se 10. února 1809 za mocí pruského vzdělávacího reformátora a lingvisty Wilhelma von Humboldta. V té době Wilhelm von Humboldt zastával funkci vedoucího odboru školství a umění na Ministerství vnitra v Berlíně a vytvořil podmínky pro náplň i organizace nové a moderní univerzity. Za jeho aktivní působnosti 2. října roku 1810 byla založena “Alma mater berolinensis“, která dostala oficiální název Univerzita v Berlíně (Universität zu Berlin). První rektor univerzity, Theodor Schmalz, a děkany teologické a filosofické fakult, Friedrich Ernst Daniel Schleiermacher a Johann Gottlieb Fichte, vytvořili unikátní vzdělavači koncept “Universitas Litterarum“, tj. jednoty výuky a výzkumu s důrazem na humanistické vzdělaní, který výrazně ovlivnil další evropské a západní univerzity. Zimní semestr na nově založené univerzitě navštěvovalo 256 studentů, kteří studovali na fakultách filosofie, medicíny, práva a teologie. Univerzita v Berlíně stala alma mater mnohým světově významným osobnostem, mezi nimi: bratří Grimmové, Albert Einstein, Max Planck a dál.
Zřízení slavistiky jako samostatní discipliny na Humboldtové univerzitě bylo zahájeno od roku 1841 nařízením císaře Fridricha III. v důsledku rostoucí potřeby v odbornicích-slávistech. Prvním přednášejícím slavistiky stal v obdobě 1841-1860 polský lingvist Wojtech Cybulski, který věnoval pozornost nejrůznějším tématům lingvistických studií a byl odborníkem tvorby Adama Mickiewicza. V rokách 1874-1880 na prestižní Univerzitě Friedricha Wilhelma (název univerzity té doby) konaly přednášky profesora slavistiky Vatroslava Jagića, poznamenávané širokým vědeckým rozsahem: od začátků vzniků staroslovanského jazyka a historického vývoje ruštiny do rozvoje slovanského folkloru. V roce 1877 na katedře jazyků začínají věnovat pozornost i výuce orientálních jazyků s cílem seznámit vyučujících ne jenom s jazyky, ale i dát představy o kultuře a realitách těchto zemí.
V 20. letech minulého století na Humboldtové univerzitě se objevují semináři česko-slovenského studia, v rámci kterých se učí česko-slovenská občanská nauka, dějiny, zeměpis, jazykové kurzy pro začátečníky i mírně pokročilé a překladatelská cvičení. Tato výuka probíhá za působnosti doktora Rottera. Po II. světové válce univerzita zahajuje svou činnost 20. ledna 1946. Zároveň se obnovuje i práce slovanských seminářů, do kterých v roce 1950 přidává své odborné znalosti jižní a západně-slovanských jazyků prof. Edmund Schneeweisser.
Období let 1950-1989 v Slovanské instituci Humboldtové univerzity bylo poznamenáno začátkem výuky všech slovanských jazyků, bohatou spoluprací s centry slavistiky vysokých škol bývalého Sovětského svazu, zřízení oboru učitelství ruštiny, polonistiky, češtiny a studia tlumočnictví-překladatelství různých slovanských jazyků. Absolventi těchto slovanských programů dostávali diplom filologického studia – Diplom Sprachmittler. Studenti – budoucí učitelé češtiny – mohli najit své uplatnění v 10 gymnáziích s výukou češtiny jako třetího cizího jazyka v Německu. Stáž se konala po ukončení 2. ročníku a absolvovaní všech předmětů. Studijné plány často se měnily a obsahovaly pokyny k individuální práce. Koordinace studijných programů byla v kompetenci bilaterální komisi představené zástupci příslušných kateder Univerzity Karlové, Univerzity Palackého a Univerzity Komenského. Zároveň vědecko-pedagogická činnost bohemistických studií na Humboltové univerzitě byla podporována jak českými a slovenskými lektory, tak i stalou tradici provedení vědeckých konferenci, které se konaly v Berlině, Praze, Bratislavě. Poslední konferenci podobného druhu byla berlínská konference věnovaná Karlu Čapkoví.
Na začátku 90. let pestrá činnost slovanských studií na Humboldtové univerzitě zaniká. Bylo zrušeno učitelský studium českého jazyka, a místo je zřízeno magisterský obor, hlavní a vedlejší, v kombinaci s historii, politikou, kulturní vědou nebo dejinamy umění. Původní tlumočnicko-překladatelský obor bohemistiky byl rozdělen na 2 obory: tlumočnictví a překladatelství, což fakticky bylo nevýhodné pro jejích absolventi z důvodů malého uplatněni. Zatím od zimního semestru 2001-2002 byl udělán nový obor interkulturní komunikace s češtinou, ve kterém byly spojeny tlumočnictví a překladatelství, ale s uvedením Boloňského systému byl zrušen taky.
Podle nové Boloňské reformy vysokých škol ve Slovanské instituci Humboldtové univerzity v dnešní době zřízeno dva druhy bohemistických studií: bakalářský studium slovanských jazyků a literatur, a příslušná magisterská studia (německy Bachelor of Arts a Master of Arts). Bakalářský studium začíná se od znalosti jazyku na úrovní A2, požádá od studenta roční jazykovou praxi s cestou na cizí univerzitu a končí se písemnými a ústními zkouškami. Výhodou je to, že po obdržení diplomu bakaláře absolvent může pokračovat v navazujícím magisterském studiu i bez přijímacích zkoušek.
Od roku 1991 přední bohemisty Německa, Česka a Slovenská vytvářeli vzdělavači projekt Berlina-Bohemikum-Slovacikum s kurzem propedeutiky, který úspěšně existují i do dnes. Projekt je organizován jako studium letní školy, který první 14 dnů koná na Humboldtové univerzitě a skláda se z čtyřhodinové jazykové výuky dopoledne a různých kulturních akcích v odpoledních hodinách. Třetí týden kurzu studenti tráví v exkurzích Prahou. Cílem kurzu ne jenom zlepšení jazykových znalostí a komunikačních dovedností studentů, ale i rozšíření jejích kulturního obzoru. Proto mezi absolventy tohoto kurzu můžeme najít jména významných českých spisovatelů, například Pavla Kohouta, Evu Kantůrkovou nebo Michala Viewegha.
Bohemistická studia na Humboldtové univerzitě má svou velkou a slavnou historie. Nedocenitelným úsilím svých pracovníků i všestrannou podporou bohemistů Univerzity Karlové snaží se šířit znalosti češtiny v Německu a bojovat za svou existence. Doufáme, že český stát a vláda ocení ta velká úsilí a přispějí na jejích další vývoj.