Nejhorší den měho života

 

Nej den, když jsem musila se vratit do {č|Č}eské Republiky z Ruska po prazdinách byl nejhorším dnem měho života.

 

Když jsem jela do České republiky poprvě, tak to bylo jenom na tří mesice od září do prosince.  A po prazdninách ta doba je dele.

 

Jestli během prvních třech mesiců všichni se seznamovali, trávili spolu dost času, prochazeli po Praze, a teď už každý z nás připřavuje k zkouskám a proto traví vice casu sam.  To jsem vědela, když odjezdila z domu, a proto jsem<in> rozuměla, že teď všechno bude jinak.  To už není zábava, ale je<in> zodpovědná doba života.

 

Po době, když byl jsem byla domu v Rusku, jsem si zvyknula na rodinu znovu.  A proto se vrátit zpět do české republiky bylo sloziteji.  Zvláště vzhledem k tomu, že první krat žiju sama.  Před tím nikdy jsem<in> nežila bez rodiny.  Ale to je važnýá skušenost.

 

Tady, v české republice se ucíme nejenom jazyky, ale tomu jak bydlit se spolubydlícimy jak seznamovat s novými lidmi, zvláště s těmi, kteři nemluví rusky

 

Chci aby všechny dni v mém živote už nebylo spatných dnů.