Je život bez rodiny těžký.

 

Já jsem z Ruska, nyní žiju v Praze.  Má rodina je v Rusku.  Nyní, když venku zamračeno, když noci jsou dlouhé, a dny jsou krátké, já častěji dumám o své rodině.  Já jsem neviděla rodinu už čtyři měsíce, a vpředu ještě půl roku.  To je nejdelší období bez rodiny v mém životě.

 

Mí rodiče žijí v {město}<co>, to je malé město v republice Chakasija.  Můj otec je už v důchodu.  Dřívě byl vojákem, pracoval ve vojenské kanceláři, má hodnost podplukovníka.  Teď chytá ryby – to je jeho vášeň na celý život; a pracuje venku.  Má maminka je učitelka ve školě.  Ona učí chemii.  Ona je velmi dobrá učitelka, umí zajímavě vypravovat, dobře připravuje školáky na zkoušky na univerzitě.  Má sestra Eva žije v {město}<co> – to je město na severu, kde časně padá sníh a začíná polární noc.  Eva je lékařka.  Ona je vdana, její manžel Adam pracuje v kombinátě.  Oni mají malého syna, jmenuje se Adam.  On je moc chytrý a rychlý chlapec.

 

Já jsem žila v {město}<co> – to je krásné staré město na Sibiři.  Já jsem tam studovala na univerzitě a pak jsem tam pracovala.  Čím stařeji já jsem se stávala, těm častěji jsem se pokoušela jezdit k rodičům na návštěvu.  To bylo přibližně jednou za dva měsíce.  Já často vzpomínám rodinné historky.  Někteří z nich ve jsou veselé, jine jsou nutí se rmoutit.

 

V Praze já studuju češtinu, za rok chci jít na univerzitu a studovat jako magistr.  Jsem svobodna, ale mám přítele v {město}<co>, on chce přijet také do Prahy.  A právě jím já se nudím nejvíce.  Já moc miluju svou rodinu, a lituju, že my žijeme velmi daleko od sebe.  Ale já jsem moc ráda a děkuji jim za to, co oni nenamítali a pustili mě v Českou rebpubliku na vyučování, protože věděli, že to byl můj sen.