Franz Kafka
Franz Kafka se narodil 3. července 1883
v rodině velkoobchodníka s galanterii Hermanna Kafky a Julie Kafkové,
rozené Löwyové. Měl dva bratry Georga a Heinricha, ale oba zemřeli
v dětskem věku, a tři sestry Eli, Valli a Otlu. Všechny byly potom eběťmi
koncent naci{s}tíckého teroru a zemřely v koncentračních táborech.
Kafka se svým otcem nevycházel dobře, což
ovlivnilo nejen jeho dětství, ale i dílo – cítil se osamělý bezmocný. Kavkův
mateřský jazyk byla němčina, ale mluvil také česky a francouzsky. Neuměl
hebrajskýy, teprve několik let před smrti se začal hebrajštinu učit.
Učil se v německé chlapecké obecné škole potom
na německém statním gymnáziu. V letech 1901 – 1906 studoval prava na
Karlově – {Ferdinandové}<in> Univerzitě, do čeho byl přinucen
otcem. Na univerzitě seznamil se se svým dlouholetým přatelem Maxem Brodem.
V roce 1906 Kafka stal se doktorem prav.
Kratkou dobu pracoval v pojišťovně Assicurazionni
Generali, potom v letech 1907 – 1922 pracoval o v dělnické
úrazové pojišťovně. V roce 1908 publikoval sve přrvní texty
v mnichovskéem časopise Hyperion a v Almanachu Arhadia.
Kafkův poměr k ženam byl více než
komplikovaný. V roce 1912 se setkal s Felici Bauerovou s kterou
byl dvakrát zasnouben v letech 1914 a 1917 v te době onemocněl
tuberkulozou. Potom prožíl kratký vztach s Julie Vohryzkovou,
s kterou také byl zasnouben. Pozděj potkal Milenu Jesenskou,
s kterou se viděl jen parkrát, ale dlouhou dobu udržovali korespondenční
styk. 8 posledních mesíců života prožil s Dorou Diamantovou. V roce
1923 se Kafka odstěšhoval do Berlina, aby se odpoutal od rodiny a mohl
se soustředit na psaní.
Kafka byl jako jeho hrdinové depresivní a nešťastny. Cítil se být nepochopený, lidem se vyhýbal. Jeho přátele byli Max Brod a Franz Werfel. Poslední léta svého života strávil v sanatorích a lazních. V červnu 1924 zemřel na tuberkulozu v sanatoriu v Kerlingu v Dolním Rakousku. Pohřben je na Novém židovském hřbitově v strašnicích.
Kafka žadal B{r}oda a Doru, aby zničili všechnya
neuveřejněná díla. Dora udělala to o co žadal Kafka, Max Brod tvorbu nezničil
a jeno díla vydal.
Za nejduležitější práce Kafky jsou považovaný romány „Proces“, „Amerika“ „Zámek“ a povídka „Proměna“.
Větší čast Kafkova díla byla za jeho života téměř neznámá, publikoval jen několik povídek. V jeho díle se projevuje jeho osobní duševní rozpolcenost. Pocit vyžazenosti a izolovanosti jsou důležitými motivy jeho tvorby. Kafka byl silně psychicky nestandardní osobnost a své trýznivé vnitřní vize promital do tvorby. Temata, která Kafku přitahovala nejvíc byla uřední moc, a její určující vlív na lidi, každý úřad takovou moci disponuje, ať už je to soud (Proces), nebo správní úřad obce (Zámek).
Hlavním znakem Kafkovy tvorby je, že piše výhradně o sobě a pro sebe, je přitomen ve všech svých písemných výtvorech, jedna se o jakýsi sebe – popis. Jeho tvorbu mužeme nazvat „uměleckým denníkem<.>“
Dalším podstatným rysem Kafkovy tvorby je
záliba, touha být ponižován, jeho hrdinové jsou se také předmětem
ponižovaní stavají. Nicmeně vše je nazíráno ironicky s osobitým humorem
autora. Chmurnost jeho příběhů vyplývá z ukončení, která jsou zpravidla
tragické, bezvýchodná, nepotěšující. Kafka tímto způsobem pouze odrážel stav
okolo sebe a v roménovém světě svých po{s}tav tento pocit pouze přeháněl a
dováděl do tenných důsledků. Kromě povídek se zachovala jeho soukromá korespondence,
která nevybočuje ze stylu jeho psaní. Dopisy jsou svým způsobem krásné, ale
jsou plné ponurosti a deprese.