Nejhorší den mého žívota.

 

Měla jsem jednu situaci na kterou se mí moc nelíbí vzpomínat.  Začnu od začatku.  Jedenkrát jsem jela se svými rodiči do Černé Hory.  Bylo mně přibližně 7 let.  V te země je město, ktere se jmenuje Budva.  Tam je centralní ulice, kde večer chodí hodně lídi.  Rodiče mně koupili koloběžku a pak jsme šli na prochazku.  Odjela jsem trohu vpřed a když jsem jela zpatky už nemohla rodiče najít.  Je to težké vysvětlít co jsem tehdy citila.  Moc jsem se polekala.  Začala jsem plakat a volat svou maminku.  Ale nikde jsem nemohla jí najít.  Nějaké lidí se ptali co je se mnou, ale mluvili cizí jazyky, nerozuměla jsem jím.  Uměla jsem jenom trochu angličtinu.  Jednomu člověku jsem rozuměla.  To bylo jenom jedno slovo: „policie“. Ten člověk pozval policie a oni se začalí ptat: Jak se jmenuju, {k|K}olik je mi let, {k|K}de tady bydlím…  A v tento moment přiběhnula má maminka docelá uslezná.  Pak jsem celou dovolenu neodchazela od maminky.  Tak jsem se ztratila.  To byl nejhorší den mého žívota.