Moji zvířecí kamarádi{vlnitě podtrženo}<co>
Moji kamarádi jsou naše kočky. My máme doma pět koček. Teď vám budu vyprávět jednu příhodu, která se udála.
Minulý rok v zimě - myslím, že v lednu - jsem nemohla nalézt jednu z našich koček, jmenuje je Moura. Ale nehledala jsem ji moc dloho, říkala jsem si, že se určitě vrátí.
Ještě ten den odpoledne jsem šla s taťkou odhazovat sníh kolem naší kůlny. Když v tom jsem zahlédla lesknoucí se oko na půdě kůlny. Říkala jsem si, že je to Moura, a tak jsem na ni zavolala: „Čc! Čč!“
Nejdříve se nic nedělo, ale po chvíli se objevila kočičí
hlava. Ale co to – nebyla to hlava naší Moury. Byla to černo-bílá hlava jiné
kočky Bylo to Zvláštní, že se schovala zrovna u nás. Ale to nevadí!
Protože se hned s námi začala mazlit i taťka byl pro abychom si jí nechali. A tak u nás zůstala a později nám přivedla ještě dva krásné kocourky.
Je moc krásné mít pět přítulných koček (Mouru, Mínu, Mícu – tak jsme pojmenovali tu černo-bílou kočku a Mikeš a Ferda – to jsou ti kocourci, kterým je teď už půl roku)<.>