Je život bez rodiny těžký.
Já jsem z Ruska, nyní žiju v Praze. Má rodina je v Rusku. Nyní, když venku zamračeno, když noci jsou dlouhé, a dny jsou krátké, já častěji dumám o své rodině. Já jsem neviděla rodinu už čtyři měsíce, a vpředu ještě půl roku. To je nejdelší období bez rodiny v mém životě.
Mí rodiče žijí v {město}<co>, to je malé město v republice Chakasija. Můj otec je už v důchodu. Dřívě byl vojákem, pracoval ve vojenské kanceláři, má hodnost podplukovníka. Teď chytá ryby – to je jeho vášeň na celý život; a pracuje venku. Má maminka je učitelka ve školě. Ona učí chemii. Ona je velmi dobrá učitelka, umí zajímavě vypravovat, dobře připravuje školáky na zkoušky na univerzitě. Má sestra Eva žije v {město}<co> – to je město na severu, kde časně padá sníh a začíná polární noc. Eva je lékařka. Ona je vdana, její manžel Adam pracuje v kombinátě. Oni mají malého syna, jmenuje se Adam. On je moc chytrý a rychlý chlapec.
Já jsem žila v {město}<co> – to je krásné staré město
na Sibiři. Já jsem tam studovala na
univerzitě a pak jsem tam pracovala. Čím
stařeji já jsem se stávala, těm častěji jsem se pokoušela jezdit k rodičům na
návštěvu. To bylo přibližně jednou za
dva měsíce. Já často vzpomínám rodinné
historky. Někteří z nich ve jsou
veselé, jine jsou nutí se rmoutit.
V Praze já studuju češtinu, za rok chci jít na univerzitu a
studovat jako magistr. Jsem svobodna,
ale mám přítele v {město}<co>, on chce přijet také do Prahy. A právě jím já se nudím nejvíce. Já moc miluju svou rodinu, a lituju, že my
žijeme velmi daleko od sebe. Ale já jsem
moc ráda a děkuji jim za to, co oni nenamítali a pustili mě v Českou rebpubliku
na vyučování, protože věděli, že to byl můj sen.