Příhoda s rozinkami a Štědrý den

 

Kája už pochopil, že škola není les.  Ve škole se mu nejvíce líbilo náboženství.  Pan farář moc pěkně vykládal o bohu, o raji a o stvoření světa.  A Kája nespustil oči z jeho rtů.  O bohu už slyšel mnoho, ale tak krásně mluvit nikdo nedovedl.  Kája se dozvěděl, že bůh každému člověku přiděluje anděla strázného, aby ho chránil od zlého.  Anděl se usmívá, když jsme hodní, a pláče, když jsme zlí.  Kája se hned přihlásil a řekl: „A proč mně teta říká, že rozhodně musím mít dva anděla, jinak bych si určitě zlomil vaz.“  Pan farář se malíčko usmal a odpověděl: „Asi moc zlobíš.“  Měl Káju hodně rád.

 

Jednou pana faráře odvolali k nemocnému.  Proto ředitel na vyučování poslal svou dceru, která loni ukončila učitelský ústav.  Kájovi se moc nelíbila.  „Kdypak holka, má ostříhané vlasy a nosí sukni,“ – uhrnoval chlapec pusínku.

 

Moc se zlobil na pana faráře, že musel zrušil svoje zajímavé povídání.  K štěstí se vrátil a měl u sebe i velkou brášnu.  Hodinu ukončil v klerice.

 

Pro Káju pan farář byl tím nejvzněšenějším a nejkrásnějším člověkem, a byl s panem bohem.  A Kája ví, co to je.

 

Jednou Kája zle stonal a pan farář se za ním stavil.  Doma měli umytou podlahu a tatínek z lesa přinesl zelené smrčky, které dal do koutku světnice.  Na stůl dali bílý ubrus a na chodbě zapálili františka.

 

Pan farář přišel se svou velkou brášnou, dal ji na hřebík, a pak ji zavěsil na ruku.  Kája pana faráře poprosil, jestli by nemohl mu s tou brášnou pomoct.  Ten souhlasil.

 

Káje byl velmi šťastný, s brášnou se nadnášel par kroků před panem farářem.  U kostele se zastavil a pokřižoval se.  Ohnutým ukazovačkem zaklepal na dveře.  „Proč klepáš, Kájo?“ – zeptal se ho pan farář.  „Myslel jsem, že tady bydlíte,“ – odpověděl mu chlapec.  „Tady ne, jdi dál po chodníku k vrátům,“ – vysvětlil pan farář.  Tam Kája dostal od mamínky pana faráře jablíčka a buchtu, pan farář ho odměnil obrázkem anděla.

 

Kája rychle uháněl domů.  A cestou ho napadalo tisíc myšlenek.  Hodně se dívil, že pan farář nezůstává v kostele a má mamínku.

 

Ten den Kája zapomněl na odpolední školu, ale nikdo ho za to nehuboval.  Všichni věděli, kolik dnes měl zážitků.

 

Kája se vrátil velmi zamyšlený.  Zajímalo ho, jestli ho nadílí Jezíšek.  Chtěl by dostat foukací harmoniku a táhacího panáka.  Mamínka ríkala, že musí hodně poslouchat.  A Kája poslouchal.

 

Když tatínek šel za ředitelem, tak slyšel jenom chválu.  A pan farář přímo řekl:  „Vychováváte svého syna dobře, vedete ho k bohu!“