Je život bez rodiny těžký?
Ky Když jsem přijela v Prahu, pochopila, že
život bez rodiny je velmi těžký, protože když jsi hod 17 let bydlil se
svou rodinou, a v jeden den musíš jet přistěhovat do jíného města,
a tam už {musíš}<in> bydlit sam, myslím, že to je dost těžke. Když žiješ se svou rodinou, nemusíš vařit,
prát, rozhodovat nejake problemy atd. A
když žiješ v jinem měste, kde neznáš nikoho a nic, myslím, že to je moc
těžke, ale take moc zajímave. Musíme
poznat všechno sámi. Myslím, že je to
trochu bezpečne, ale moc prospěšné, protože se učíme rozhodovat a chápat co je
dobře a co je špatne, co můžeme udělat {přeškrtnutá čárka za slovem}<co>
a o co nemůžeme, a to je dost moc důležitě. A proto se stáváme dospělymi a samostáatnými. Když vždicky žiješ se svou rodinou, můžeš se
nenaučit žít sám, a zvykneš, že tvé rodiči uděláají všechno pro tobě, a
jsi neuděláš nic. To je dost špatně,
protože pak to bude moc těžke naučit bydlet sám. Jsem ráda, že teď žiju v Praze , není
protože bydlím tady bez své rodiny, ale proto se učím bydl žít sama
a udělat všechno sáma. A když dlouho
nevídíš svou rodinu, a žiješ sám, začíná větší milovat svou rodinu a cenit to,
co jsem jsi dříve necenil.