Vstupní diktát

Usedli na pohovku, aby si odpočinuli po závratném tanci.  Mlčeli, ale jejich oči mluvili za ně.  Královna matka a šašek pozorovali prince a jeho družšžku, dokud jim nezmizeli z očí.  V sále šuměly hlasy, parkety šustily od dívčích střevíčkků, lustry se houpaly jak horský vzduch vzstoupal vzhůru ze stropu, avšak ubývající svíčky byly jako uslzené.  Ples zkončil, všechno ztemělo, v jen malé komůrce ve výšce hradu se rozsvítilo světélko.  Tam seděla smutná princezena, všemi opuštěná a přemýšlela o svém neštěstí.