Město, kde bych chtela žit.
To není objev, že naš svět je opravdu „docela velký.“ A proto otazka o městě, kde bych chtela žit, na první pohled, pro mě se zdala nesnádnou. Ale ve skutečnosti odpověď je opravdu jednoduchá.
Všichni (my), žijeme na jediné Země. Tuto země mám moc ráda
a vím, že celá je mým domovem<.> Všechny státy jsou různé a také i lidé
jsou všichni různí. Možna že celého života nestačí aby všechno poznat. Ale
můžeme alespoň trocho něco dozvědět . A proto nemám určité město a mám prostě
místo, kde bych ráda žila. A to je naše Země. Můžu ještě řici, že je ještě
jedno místo, tam bych nejvíc chtěla trávit život, a to je Letadlo. Jenom není
velké. a takový malý dvouplošník. Doufam že jednou ho budu mít. A jakmile se
to stane budu schopná bydlet v kterémkoli městě a místě. Budu pořád letat a
szůstavat tam, kde se mi bude liíbit. Letadlo mi může podářit svobodu.
A když jsem svobodná, tak svěd celkem je mým (městem) domovem.
Však mám ještě jednu variantu. Je velmi hodně měst, kdě
bych ráda stravila alespoň 2-2,5 roky ze svého života. Ale ve skutečnosti
nezaleži mi na městě, ale jenom na státě a lidech žijících tam. Můžu vyimenovat
nekteré státy a města kam {kde}<in> se těším pobyvat a ještě chci
je napsát, protože vždycky když to píšu a pak přečtu tak se šťastně usmívám. A
to jsou nejdřív Spanělsko, jehož moc miluju, Norsko se svými tiady a hladem,
Lotyšsko (ani nevadí že tam nerády moc Rusy), Anglie – rodiště Šerloka Holmsa,
tajemný Singapur, Tajsko, rozmanitá Indie, barevnáé Mexiko, Chile, Chad,
nevědomé Marokko, daleký Nový Zeland, sluneščné Portugalsko, šťastné a
se usmévavé Brazilsko, legendarní Venecie {(už město)}<in>, Marritajnie;
trochu strašící Rumunsko, nejslunečněší a nejupřimnější Jamajku, svobodná a
bojuící Kuba, vybraná Francie a . . .
samozřejmě neopakovatelné, divné, neobjevné a duševní
Rusko. Jsem jistea, že ve většině těchto států pobyvam. No ale teď
žiju ve městě, kam jsem chtěla přijet od 13 let a to je Podivu hodná Praha, což
zatím (doufam, že na 6 let) je městem, kdě bych chtěla žit.