loučit se s rodinou a se známými ve své rodné zemi a
vydat se do Zem světa známého i neznámého, je dost těžká zkouška.
V České republice nejsem sice poprvé, ale na tak dlouhý pobyt jsem se dřív
nikam nevydal. těžším úkolem tTen pobyt {se}<in> stává {těžším
úkolem}<in> teprv, když čclověk přijde na to, že jeho představa
byla „malinko“ zkreslená. Že sen o svobodnějším životě se vyrvatí ve stínu
daleko vážnějších negativních stránek společnosti, ve které se měl člověk těšit
jisté míře svobodu.
je pro mě dost obtížné porovnat dvě společnosti, které
s doplňují jak v těcu kladech tak v záporech. Svoboda západńino
světa oproti omezenosti východu. Solidarita východu oproti západnímu nezájmu o
druhé. Těžko vybrat. takový problém je přímo typický pro studenta arabské
národnosti a orientální povahy, když se ocitne v jedné z evropských
společností. ztrácí orientaci v tom, co chce a co níkoli a co preferuje a
co naopak opovrhuje. Českou republiku nemám rád Z mnoha důvodů, které
jsou každému známé, i když se přiznávím, že ji ostatním představuji dost kladně
až s nadšením. Různé předsudky, se kterými se musí setkat student mé
národnosti, jsou jedním z důvodů. Pak celespolečensk{á|ó}u sociální, krizí
nemůže nikdo ignorovat. Lid{á|é} se k sobě nechovají vlídně. Nejsou ve
k sobě příliš tolerantní.
Žil bych v Čechách! To určitě, ale doufal bych, že se něco změní. Pro mě je možné některé ideály obětovat pro ideály (pro mě) podstatnější.
Myslím si, že se vždycky najdou takové věci, které by
člověku vynahradily ty, které by mu chyběly. Chci „lepší“ českou republiku.
Mňě na tom opravdu moc záleží, ale dneši {se}<in> současnou
podobou České nepubliky {se}<in> neumím smířit.