Vstupní diktát

 

Usedli na pohovku, aby si odpočinuli po závratném tanci.  Mlčeli ale jejich oči mluvily za ně.  Královna matka a šašek pozorovali prince a jeho družku, dokud jim nezmizeli z očí.  V sále šuměly hlasy, parkety šustily od dívčích strevíčků, lustry se houpaly jak horký vzduch vztoupal vzhůru ke stopu, avšak ubývajícý svíčky byly jako uslzené.  Ples skončil všechno ztemělo jen v malé komůrce ve vížce hradu se rozsvítilo světélko.  Tam seděla smutná princezna všemi opuštěná a přemýšlela o svém neštěstí.