Nejhorší den měho života
Nej den, když jsem musila se vratit do {č|Č}eské
Republiky z Ruska po prazdinách byl nejhorším dnem měho života.
Když jsem jela do České republiky poprvě, tak to bylo jenom na tří mesice od září do prosince. A po prazdninách ta doba je dele.
Jestli během prvních třech mesiců všichni se seznamovali, trávili spolu dost času, prochazeli po Praze, a teď už každý z nás připřavuje k zkouskám a proto traví vice casu sam. To jsem vědela, když odjezdila z domu, a proto jsem<in> rozuměla, že teď všechno bude jinak. To už není zábava, ale je<in> zodpovědná doba života.
Po době, když byl jsem byla domu v Rusku, jsem
si zvyknula na rodinu znovu. A proto se vrátit zpět do české republiky bylo
sloziteji. Zvláště vzhledem k tomu, že první krat žiju sama. Před tím
nikdy jsem<in> nežila bez rodiny. Ale to je važnýá skušenost.
Tady, v české republice se ucíme nejenom jazyky, ale
tomu jak bydlit se spolubydlícimy jak seznamovat s novými lidmi,
zvláště s těmi, kteři nemluví rusky
Chci aby všechny dni v mém živote už nebylo
spatných dnů.