Je život bez rodiny těžký?

 

Ky Když jsem přijela v Prahu, pochopila, že život bez rodiny je velmi těžký, protože když jsi hod 17 let bydlil se svou rodinou, a v jeden den musíš jet přistěhovat do jíného města, a tam už {musíš}<in> bydlit sam, myslím, že to je dost těžke.  Když žiješ se svou rodinou, nemusíš vařit, prát, rozhodovat nejake problemy atd.  A když žiješ v jinem měste, kde neznáš nikoho a nic, myslím, že to je moc těžke, ale take moc zajímave.  Musíme poznat všechno sámi.  Myslím, že je to trochu bezpečne, ale moc prospěšné, protože se učíme rozhodovat a chápat co je dobře a co je špatne, co můžeme udělat {přeškrtnutá čárka za slovem}<co> a o co nemůžeme, a to je dost moc důležitě.  A proto se stáváme dospělymi a samostáatnými.  Když vždicky žiješ se svou rodinou, můžeš se nenaučit žít sám, a zvykneš, že tvé rodiči uděláají všechno pro tobě, a jsi neuděláš nic.  To je dost špatně, protože pak to bude moc těžke naučit bydlet sám.  Jsem ráda, že teď žiju v Praze , není protože bydlím tady bez své rodiny, ale proto se učím bydl žít sama a udělat všechno sáma.  A když dlouho nevídíš svou rodinu, a žiješ sám, začíná větší milovat svou rodinu a cenit to, co jsem jsi dříve necenil.