Smrckova_EH_PO_046_05

 

2. 2. 2010.

 

Jeto o snežnem muži o kterém sivšichi všickni|všichni vědci mysleli zě negzistuje a om se prišel ukázat profesorům|profesor[a°]m že egzistuje a tak šel k na nadráží a každý seho bál protože mňněl tři oči a zuby joko talížky a byl náramní tlustoch a proto se nevešel do kazdého vagonu a šel se zeptat maleho pidinužícka|podimžícka a zeptal se ho kdo je a on se uklonil a řekl své meno Věntišlaufek|Věptišlaufek Emil a že je agent a že ma potentní pilulky a snězny muž se zeptal co to {vlastně}<in> jesou jsou vlastne ti patentní. pilulky a j{a|o}ké mají učinky a agent řekl že to||sou prašky nohumný|nohumtý a on si řekl tak tobych potřeboval a agent rekl taková tubička|tubičha a snězní muž mavl rukou a dodol beru celí kufrík!  agent rekl a jaké zboží nate vi snezní muž mu||dal bachtu|buchtu a řek to sou zase moje pilulky po těcl se roste o sílí agent ji pomal u nemoh uzvednout.  bachta byla velka asi jako dvo kočarki.