Můj nejhorší den v životě.
Nemám dobrou paměť. Často Když se stalo něco
špatného, Často jsem si na to zapoměla. Proto asi nemám nejhorší den. Ale
když jsem byla v Praze, neměla jsem tak dobrou náladu. Protože prarodiče
a můj pejsek ještě zůstali v Číně, ještě hodně dobrých kamarádů {také}<in>
v Číně. Prarodiče a dobří kamarádi jsou moc hodní, mám je moc ráda. Ještě
můj pejsek, kterou jsem vychovala už 10 let. Už byl jako můj bratr. Protože jsem
jedn jedinaček, oni pro mě jsou velmi důležité. Když jsem začala žít
v cizině, to znamená jsem musela studovat od
nuly. Nejdřív jsem nemohla zvyknout tady, neměla jsem kamarády,
neum nerozuměla je jsem česky vůbec. Ale jsem začala studovat
v české zakladní škole. Nic jsem nerozuměla, co učiteli a studenti řekli.
Asi za půl semestrů, už je jsem nechtěla pokračovat. Rodiče také mysl
mysleli, že chodila jsem do české školy, to nebyl dobrý napád. Proto jsem skonil
skončila, začala jsem studovat v jazykové školy. Měla jsem víc kamarády a
v rozuměla jsem aspoň tršku česky. Tehdejší jsem začala zvyknout
tady.
To Teďka žíju tak tady už skoro 3 roky. Studuju
na Karlově univerzitě, rozuměla jsem lepé česky a znala jsem víc kultury a
zvyky o České Republice. Mám teď hodně dobrých kamarádů, včetně Čechů.
Psala jsem v Praze Nejdřív jsem byla
v Praze, ten špatný čas pro mě jako vyučovaní. Mohla jsem z toho hodně
studovat. Třeba jsem byla veseljší a trpělivejší <.> A nejdůležitější
je, mluvím lepé česky a více miluju český stát.