{Můj nejhorší den}<ni>
Můj nejhorší den byl ve vlaku. V roce 2007 v létě jsem cestovala sáma po východní Evropě. V té době jsem byla v Litvě, Polsku, Maďarsku a České Republice. Z Krakovy do Budapešti jsem jela nočním vlakem. V kupé byl šest lidé: dvojice (kluk a holka) z Polska, tři turisté ze Španělska a já, Mluvili jsme si a všechno bylo v pořádku. Takže jsem jela {z Budapešti do Prahy}<in> zase nočním vlakem. Tentokrát v kupé byly jenom stará žena z Německa a já. Spali jsme hned. Pamatuju si, že v noci ona vyšla z kupé, asi šla na záchod. Další den ráno jsme vstali, a neměla peníze v peněžence. Říkala, že {když}<in> šla na záchod, nechala peněženku v kupé. Šťastnou náhodou jsem měla všechno. Slyšela jsem, že v kupé vedle nás spali manželé, a muž ztratil peněženku a žena mobil. Ale tam byl šest lidé.
Do té doby jsem mnohokrát cestovala po Evropě hlavně sáma, a neměla jsem žádné nebezpečné zkušenosti. Ale tentokrát jsem cítila nechráněná. Mně se nic nestalo ale šok byl velký.
Pak přišel průvodčí a řekl, že často mají takové nehody ve nočním vlaku ve střední Evropě. Vypravěl, že ve vlaku byli cigány, pozorovali kdo a kdy odešel z kupé, přišli a ukradli něco důlezitého a hned vystoupili. Já jsem neviděla Romy ve vlaku. Pro mě, co on říkal je stereotyp. Když {se}<in> něco nepřijemného stalo, lidé myslí, že cigány to udělali. Bylo zajimavé pro svůj vyzkum ale zároveň bylo taky děsivé.