Čeština a já.
Před odjezdem do České Republiky, zkusila jsem studovat český jazyk doma, v Moskvě. Fakt je, že na první čas dráždila mě čeština. Myslela jsem, že to byla zkroucena ruština a vůbec se mi ten jazyk nelíbil. Třeba můj postoj k češtině na některé důvody, že jsem šla na české kurzy po dlouhém školném dne, a v zimném měsíci, těžkém mrazi. Také o té době jsem se připravovala na závěrečné zkoušky, a čeština sbirala moje poslední síly a volný čas.
Poprvé jsem slyšela běžné hovorové češtinu
v Praze. Přijela jsem do letní skolýy
a všichni Češi, koho jsem potkala, se mi opravdu líbili. Upřimn řečeno, vyborna čeština vzpominá
francouzštinu. Zrovna nedávno jsem se
zjistila, že nejdřive česká inteligenci mluvila jen v francouzštině a něm
němčine. Myslím, proto v moderním
českém jazyce někdy mužeme slyšet přizvuk francouzského jazyka.
Teď podivejte, jak jsem změnila můj postoj k češtině. Od „zakřivené ruština“ v „podobně jako francouzština“.
Během studia češtiny v letní škole, moc jsem zvykla na jazyk a tak, že potom bylo to nepřijemný slyšet hrubost a podražděnost ruských slov v ulicích Moskvy.
Celé září jsem byla doma a čeština souvistěla pro mě se
sluncem Prahy, s nezapomenutelnouy, a rozhodně jeden z nejlepších
v mem životě, měsicu letní školy.
Teď stále miluju češtinu.
je to, co nutí mě sedět a zapamatovat si všechny gramaticki řady a
dělat různi cvičení. Chci zná tento
jazyk, ne ideálné, ale přinejmensím velmi dobré. Nemůžu ani popsat moje radost, když mohu říct
v češtině vše, co si myslím! To,
samo Samozřejmě jen zřídka, ale to se stavá! Ale pokusím se udělat vše, co mohu aby vždy
mohla bych vyjadřovát se v českém jazice bez jakýchkoliv problemů.