Čeština a já

 

Dokud jsem nepřijela do Prahy, neveděla jsem nic o češtině.  Zajimala jsem jenom o angličtině a nemčině.  Ale tyto jazyky jsou vůbec jiný, než tato „slovanská“ čeština.  Na první pohled je stejná jak ruština, protože mají jeden základ.  Mnoha slova a deklinace jsou podobnýé.  Ale, když začneš „žít“ češtinou, tak chápáš, že čeština je „celý svět“.

 

Pamatuju, jak poprve jsem<in> nerozuměla jsem tomu, co se riká v metru a nemochla jsem uslyšet jenom svou zastavku.  Teď už pochopím, jestli řeknout, že například pojede jinou cestou.

 

Rozumět je lehči než vysvětlovat, protože nevím ještě jaký význam může mit slovo, a také jaké slovo lepši použit, když chci něco rict.  Proto teď pouzivám jenom tá slova, či význam už nám několik krat vysvětlili.  Ale třeba, abychom poznavali mnoho nových slov.  Proto určitě čteme teksty ale myslím, že nemáme dost obcování s čechy.  Když někdy s nimi mluvili, tak zjišťovali, že oni například, použivají ve svém obvyklém životě jiná slova, než jsme už zvyknuli.

 

Ještě to je težko, když Češi říká nějaký fráze v autobusu, nebo v obchodu.  To není celý věty.  Ale když, to říkají, tak to znamená, že něco chcejí, abysch udělala.  Například „S dovolením“.  Teď už vím, co to znamená, ale můzou být jiné cituace.

 

Někdy vsechny tyto problemy už nebudou existovat.  Proto potřebuju vic cv studovat, čist, poslouchat…