Slušnost a zdvořilost f by měla {b|f}ýt samozdřejmostí
Když vstoupíš do školy, a uvídíš učitele, ředitelku,
asistentka nebo a{s|z}istenta vždy pozdrav ty jako první podřízeneného a nebo
staršího člověka. Když odcházíš vždy pozdrav kamaráda – čau, babičku – ahoj,
tetu XXX – l ahoj strejdu – ahoj. a nebo někoho na shledanou. Vždy když chceš
nokoho něko{m|on}u představit, tak mladší se představuje staršímu. Starší
podava ruku n mladšímu. Vždy když z nekým mluvíš mluv slušně,
dostitečně nahlás, aby tě šlo slišet a zřetelně . Kdyz si na návštěve vždy by
si měl donést alespoň malí dáreček. Když si nal tý návštěvě nebuď tam
moc dlouho, mohl bys obtěžovat. U stolu v restauraci nebo doma nebo někde
na návštěvě vždy by si měl být v{č|s}as, když jíš nikdy nemluv s plnou
pusou. Když ti někdo něco dá nebo ty někomu něco dáš vždy {ř|ž}ekni prosím
děkuji. Když telefonuješ můžeš volat ráno, le ale jen když to je hodně
důležití. Telefonování moc neprodlužuj. Vždy když voláš představ se,
po{s|z}drav. A když ukon{č|š}uješ kov hovor taky pozdrav.