Projiždka Vídní.

 

Jednoho dne jsem z dcerou seděl v restauraci a prohližel prospekt cestovní kancelaře, ktera nabizila projíždku Vidnem.  Byla nabidka na projíždku Historyckím Vídnem Denním Vídnem, večerním Vídnem a tak dal...  Vždycky jsem rad prohažel se {po mist uličkam}<in> sam, ale teď my vzaly dva listky na Historyckou Vidni a jely z pruvodcem.  Dnes vím že je to jednou, všychni projíždky byly stejni{čárka nad j}<co>, a když jste chuceni tak musíte sledovat za ostatnímy <.>  Pruvodce uměl hodně jazyku anglicky, francouzky, Italsky, ale ani jeden neuměl normalně (dokonale).  Vždycky jih trochu pletl.  Autobuis jal bez zastavky, a pruvodce požat na níco ukazoval a mluvil, i když jsme vobčas nico ne rozuměl v tem co on mluvil v jednim jazyku, tak mohl zachytít {něco}<in> v druhem, vyklad v 3 žeči neni špatny západ.)  Všychni se obraceli v tu stranu na kteru ukazoval pruvodce, pak jsem ztratil rytmus a začal obracet se požat v jínu stranu.  Naš pruvodce moc zvyrazňoval koncovky, že ja pod jeho vplyvem začal stejně mluvit se svou dcerou.  Když jely spatny pruvodce mlčel.  Všychni jsme uz byly jako stari Viděňacy.