loučit se s rodinou a se známými ve své rodné zemi a vydat se do Zem světa známého i neznámého, je dost těžká zkouška.  V České republice nejsem sice poprvé, ale na tak dlouhý pobyt jsem se dřív nikam nevydal.  těžším úkolem tTen pobyt {se}<in> stává {těžším úkolem}<in> teprv, když čclověk přijde na to, že jeho představa byla „malinko“ zkreslená.  Že sen o svobodnějším životě se vyrvatí ve stínu daleko vážnějších negativních stránek společnosti, ve které se měl člověk těšit jisté míře svobodu.     

 

je pro mě dost obtížné porovnat dvě společnosti, které s doplňují jak v těcu kladech tak v záporech.  Svoboda západńino světa oproti omezenosti východu.  Solidarita východu oproti západnímu nezájmu o druhé.  Těžko vybrat.  takový problém je přímo typický pro studenta arabské národnosti a orientální povahy, když se ocitne v jedné z evropských společností.  ztrácí orientaci v tom, co chce a co níkoli a co preferuje a co naopak opovrhuje.  Českou republiku nemám rád Z mnoha důvodů, které jsou každému známé, i když se přiznávím, že ji ostatním představuji dost kladně až s nadšením.  Různé předsudky, se kterými se musí setkat student mé národnosti, jsou jedním z důvodů.  Pak celespolečensk{á|ó}u sociální, krizí nemůže nikdo ignorovat.  Lid{á|é} se k sobě nechovají vlídně.  Nejsou ve k sobě příliš tolerantní. 

 

Žil bych v Čechách!  To určitě, ale doufal bych, že se něco změní.  Pro mě je možné některé ideály obětovat pro ideály (pro mě) podstatnější.

 

Myslím si, že se vždycky najdou takové věci, které by člověku vynahradily ty, které by mu chyběly.  Chci „lepší“ českou republiku.  Mňě na tom opravdu moc záleží, ale dneši {se}<in> současnou podobou České nepubliky {se}<in> neumím smířit.