Můj život bez rodičů je těžký!

 

Nejdřive chci vysvětlit, že velmi silně miluju svou rodinu.

 

Když jsem býl malý, můj otec učil mě, že rodina vždy musí být na prvním místě.  Já velmi miluju trávit čas se svou maminkou, otcem, bratrem a babičkami.  Když jsem žil v Rusku každý víkend jsme jezdíli do rodinného domů<.>  Ten dům daleko od města, jenom padesát kilometrů na jih.  Ale tam je jak v pohádce, obzvlášt  v zimě!

 

Zbožňují chodit se svým bratrem.  Je mu nyní devět let.  Jmenuje se se Adam.  Míluju hledět jak on roste s každým dnem.  To je škoda, že teď já nemůžu hlídat za ním.  Když jsem přijel domů Adam silně dospěl, začal se jinak dívat na věci (to je ruské tradiční výraz), zamiloval se do dívky <img :)>

 

Otec a maminka vždy byli a budou příkladem pro mne.  Oni jsou jediné lidé, ktérým můžu všechno povědět.  Babičky je to pocit útulnosty a tepla.  Moc často jsem žil s nimi a oni vypovídali a vysvětlovali mi jak třeba žít, ale nejdůležitější vždy zůstávat člověkem.

 

Já mám velmi družnou rodinu.  My máme tradice: každý nový rok potkávat (slavit) spolu.  Dokonce když jsem byl v Ekaterinbu Ekaterinburgu, velmi málo jsem se setkal s kamarády.  Všechny{tečka nad e}<co> čas jsem byl s rodiči.  Když jsem přijel sem, myslel, že tadý bude těžko žít, studovat, zabývat se záležitostmi a tak dále ...  Ne!!  Tězko jenom nevidět svou rodinu.