{Můj nejhorší den}<ni>

 

Můj nejhorší den byl ve vlaku.  V roce 2007 v létě jsem cestovala sáma po východní Evropě.  V té době jsem byla v Litvě, Polsku, Maďarsku a České Republice.  Z Krakovy do Budapešti jsem jela nočním vlakem.  V kupé byl šest lidé: dvojice (kluk a holka) z Polska, tři turisté ze Španělska a já,  Mluvili jsme si a všechno bylo v pořádku.  Takže jsem jela {z Budapešti do Prahy}<in> zase nočním vlakem.  Tentokrát v kupé byly jenom stará žena z Německa a já.  Spali jsme hned.  Pamatuju si, že v noci ona vyšla z kupé, asi šla na záchod.  Další den ráno jsme vstali, a neměla peníze v peněžence.  Říkala, že {když}<in> šla na záchod, nechala peněženku v kupé.  Šťastnou náhodou jsem měla všechno.  Slyšela jsem, že v kupé vedle nás spali manželé, a muž ztratil peněženku a žena mobil.  Ale tam byl šest lidé.

 

Do té doby jsem mnohokrát cestovala po Evropě hlavně sáma, a neměla jsem žádné nebezpečné zkušenosti.  Ale tentokrát jsem cítila nechráněná.  Mně se nic nestalo ale šok byl velký.

 

Pak přišel průvodčí a řekl, že často mají takové nehody ve nočním vlaku ve střední Evropě.  Vypravěl, že ve vlaku byli cigány, pozorovali kdo a kdy odešel z kupé, přišli a ukradli něco důlezitého a hned vystoupili.  Já jsem neviděla Romy ve vlaku.  Pro mě, co on říkal je stereotyp.  Když {se}<in> něco nepřijemného stalo, lidé myslí, že cigány to udělali.  Bylo zajimavé pro svůj vyzkum ale zároveň bylo taky děsivé.