Čeština a já
Kdy jsem byla doma a
ještě jsem nebyla tak dlouho v České republice, český jazyk pro mne byl
divný. Studovala jsem ho
s učitelkou dva měsicy ve svém rodném městě {městě}<co>. Čeština je trochu podobná ukrajinskému
jazyku, a proto jsem od začatku neměla rozdil mezi těmi dvěma jazyky. Má učitelka stále říkala, že musím je
rozdělovat, že to není stejné. Ale tam
to bylo pro mne moc těžko.
Teď, kdy jsem už pět
měsiců v Praze, to je lehčí. Už
umím česky, samozřejmě ne tak dobře jak bych chtěla, nerozumím všemu, ale to je
dílo času. Všechno ještě přijde. Nyní musím jenom studovat, a také by bylo
moc pěkně, kdybych měla českou kamarádku, mluvila bych s ní pořad
česky. Umila bych ho lépe.
Studuju češtinu, protože
se mi Česká republika líbí. Ráda žiju
tady. chtěla bych studovat na
univerzitě v Praze. Kdy jsem sem
poprvé jela, byla jsem v nevědomosti, nevěděla jak se mi tady bude. Teď mám radost, všechno mi vyhovuje, a
čeština není až taka těžká, když ji studuješ.
Ale, jedno, myslim že musím usilovat o své studium. Někdy mě tady baví různé veci, ale ne
čeština, a to je spatně. Jsem tady,
abych vyučit český jazyk a vstoupit do univerzity. To je můj cíl!