Smrckova_EH_PO_046_05
2. 2. 2010.
Jeto o snežnem muži o kterém sivšichi všickni|všichni vědci mysleli zě negzistuje a om se prišel ukázat
profesorům|profesor[a°]m že egzistuje a tak šel k na
nadráží a každý seho bál protože mňněl tři oči a zuby joko talížky a byl
náramní tlustoch a proto se nevešel do kazdého vagonu a šel se zeptat maleho
pidinužícka|podimžícka a zeptal se ho kdo je a on se uklonil a řekl své meno
Věntišlaufek|Věptišlaufek Emil a že je agent a že ma potentní pilulky a snězny
muž se zeptal co to {vlastně}<in> jesou jsou vlastne ti
patentní. pilulky a j{a|o}ké mají učinky a agent řekl že to||sou prašky
nohumný|nohumtý a on si řekl tak tobych potřeboval a agent rekl taková
tubička|tubičha a snězní muž mavl rukou a dodol beru celí kufrík! agent rekl a
jaké zboží nate vi snezní muž mu||dal bachtu|buchtu a řek to sou zase moje
pilulky po těcl se roste o sílí agent ji pomal u nemoh uzvednout. bachta byla
velka asi jako dvo kočarki.