Můj život bez rodičů je těžký!
Nejdřive chci vysvětlit, že velmi silně miluju svou
rodinu.
Když jsem býl malý, můj otec učil mě, že rodina vždy musí
být na prvním místě. Já velmi miluju
trávit čas se svou maminkou, otcem, bratrem a babičkami. Když jsem žil v Rusku každý víkend jsme
jezdíli do rodinného domů<.> Ten
dům daleko od města, jenom padesát kilometrů na jih. Ale tam je jak v pohádce, obzvlášt v zimě!
Zbožňují chodit se svým bratrem. Je mu nyní devět let. Jmenuje se se
Adam. Míluju hledět jak on roste
s každým dnem. To je škoda, že teď já
nemůžu hlídat za ním. Když jsem přijel
domů Adam silně dospěl, začal se jinak dívat na věci (to je ruské tradiční
výraz), zamiloval se do dívky <img :)>
Otec a maminka vždy byli a budou příkladem pro mne. Oni jsou jediné lidé, ktérým můžu všechno
povědět. Babičky je to pocit útulnosty a
tepla. Moc často jsem žil s nimi a oni
vypovídali a vysvětlovali mi jak třeba žít, ale nejdůležitější vždy zůstávat
člověkem.
Já mám velmi družnou rodinu. My máme tradice: každý nový rok potkávat (slavit)
spolu. Dokonce když jsem byl v Ekaterinbu
Ekaterinburgu, velmi málo jsem se setkal s kamarády. Všechny{tečka nad e}<co> čas jsem byl s
rodiči. Když jsem přijel sem, myslel, že
tadý bude těžko žít, studovat, zabývat se záležitostmi a tak dále ... Ne!!
Tězko jenom nevidět svou rodinu.