Název tohoto textu je „přesný čas“. Protagonist vypravuje, že před 14 dny slyšel
ten prijemný hlas poprvé. A od te doby
co to se {to}<in> stálo on, je strašně zamilováný. Pro něho to není jen hlas, který říka
čas. Pro něho to je sametový hlas ženy
jeho budoucnosti a proto má imaginaci, jak ta žena vypáadá. Jednou je blondynka, potom zase brunetka. A potom on má jistotu a ví, že m
rozhodl jednat. Ješte jednou závolá
ženě, ale ona pořád jen říká, kolik je hodin.
Muž odpovidal, že nemá říct jen čislovky, protože „jde tady o naši
budoucnosti“. Ale po chvíli řekl, že
klidně má počitat dál {protože je její zaměstnání.}<in>. Potom jenom začal výypravovat a řekl té
slečně všechno. N Konečně se
zeptal mnoho otázek, náapříklad kam chodí, kolik ji má let. Na to odpovědla: Přesně 16. Řekl dál, že v budoucnosti bude
filosofem a potom by čas ne by čas {ne}<in>byl důležitý. Ale furt neslyšel níc jíného než čísla a
spravný čas. Na konci {se}<in> ještě
od zeptal „kolik byste čhtěla mít děti?“, ale zase ona jen odpovědla
čisla.