Nejhorší den meho žívota.

 

„Nejhořrší den meho života“ to je těžká téma pro essej.  Těžká protože psyhologové ríkaji, že všechno špatné rychlé se zapomina, a dobré naopak se pamatuje dlouho.  To se jmenuje ochranné reakce mozku.  Nevím co můžů napsat o nejhorším dnu meho života, proto napišu o těžkem dne, který byl když jsem přijela do Prahy poprvé.

 

To byl den, kdy jsem odjela z Ruska od rodiců.  Fyzicky bylo těžkó, protože v jeden den jsem měla až tři leta, a byla jsem moc unavená.

 

Na letiště mě potkala Eva a provedla do koleje.  Tam nikoho nebylo celý den jsem byla jedna.

 

Hodně raz volala rodicům, protože jsem se trohu bála, byla jsem v douhé země, neuměla jsem jazyk, nikoho jsem neznala.  Taky jsem neměla vůbec konen, měla jsem jenom euro a nevíla kde to můžů vymenit, protože v nejbližčím obchodu euro nepřijmali.  Přijela jsem na jeden den dřive než ostatní a proto v koleje nikoho vůbec nebylo.  Ale to bylo jenom jeden první den.

 

Příští den všechno trohu zlepšilo, protože v koleje bylo hodně lidí, rozměnila jsem peníze, položila jsem ji na telefon (poprvě k jsem koupila kartu Vodafon).

 

To nebyl nejhorší den meho života, ale to byl dost těžký den pro mě.