Franz Kafka

 

Franz Kafka se narodil 3. července 1883 v rodině velkoobchodníka s galanterii Hermanna Kafky a Julie Kafkové, rozené Löwyové.  Měl dva bratry Georga a Heinricha, ale oba zemřeli v dětskem věku, a tři sestry Eli, Valli a Otlu.  Všechny byly potom eběťmi koncent naci{s}tíckého teroru a zemřely v koncentračních táborech.

 

Kafka se svým otcem nevycházel dobře, což ovlivnilo nejen jeho dětství, ale i dílo – cítil se osamělý bezmocný.  Kavkův mateřský jazyk byla němčina, ale mluvil také česky a francouzsky.  Neuměl hebrajskýy, teprve několik let před smrti se začal hebrajštinu učit. 

 

Učil se v německé chlapecké obecné škole potom na německém statním gymnáziu.  V letech 1901 – 1906 studoval  prava na Karlově – {Ferdinandové}<in> Univerzitě, do čeho byl přinucen otcem.  Na univerzitě seznamil se se svým dlouholetým přatelem Maxem Brodem.  V roce 1906 Kafka stal se doktorem prav.

 

Kratkou dobu pracoval v pojišťovně Assicurazionni Generali, potom v letech 1907 – 1922 pracoval o v dělnické úrazové pojišťovně.  V roce 1908 publikoval sve přrvní texty v mnichovskéem časopise Hyperion a v Almanachu Arhadia.

 

Kafkův poměr k ženam byl více než komplikovaný.  V roce 1912 se setkal s Felici Bauerovou s kterou byl dvakrát zasnouben v letech 1914 a 1917 v te době onemocněl tuberkulozou.  Potom prožíl kratký vztach s Julie Vohryzkovou, s kterou také byl zasnouben.  Pozděj potkal Milenu Jesenskou, s kterou se viděl jen parkrát, ale dlouhou dobu udržovali korespondenční styk.  8 posledních mesíců života prožil s Dorou Diamantovou.  V roce 1923 se Kafka odstěšhoval do Berlina, aby se odpoutal od rodiny a mohl se soustředit na psaní.

 

Kafka byl jako jeho hrdinové depresivní a nešťastny.  Cítil se být nepochopený, lidem se vyhýbal.  Jeho přátele byli Max Brod a Franz Werfel.  Poslední léta svého života strávil v sanatorích a lazních.  V červnu 1924 zemřel na tuberkulozu v sanatoriu v Kerlingu v Dolním Rakousku.  Pohřben je na Novém židovském hřbitově v strašnicích.

 

Kafka žadal B{r}oda a Doru, aby zničili všechnya neuveřejněná díla.  Dora udělala to o co žadal Kafka, Max Brod tvorbu nezničil a jeno díla vydal.

 

Za nejduležitější práce Kafky jsou považovaný romány „Proces“, „Amerika“ „Zámek“ a povídka „Proměna“.

 

Větší čast Kafkova díla byla za jeho života téměř neznámá, publikoval jen několik povídek.  V jeho díle se projevuje jeho osobní duševní rozpolcenost.  Pocit vyžazenosti a izolovanosti jsou důležitými motivy jeho tvorby.  Kafka byl silně psychicky nestandardní osobnost a své trýznivé vnitřní vize promital do tvorby.  Temata, která Kafku přitahovala nejvíc byla uřední moc, a její určující vlív na lidi, každý úřad takovou moci disponuje, ať už je to soud (Proces), nebo správní úřad obce (Zámek).

 

Hlavním znakem Kafkovy tvorby je, že piše výhradně o sobě a pro sebe, je přitomen ve všech svých písemných výtvorech, jedna se o jakýsi sebe – popis.  Jeho tvorbu mužeme nazvat „uměleckým denníkem<.>“

 

Dalším podstatným rysem Kafkovy tvorby je záliba, touha být ponižován, jeho hrdinové jsou se také předmětem ponižovaní stavají.  Nicmeně vše je nazíráno ironicky s osobitým humorem autora.  Chmurnost jeho příběhů vyplývá z ukončení, která jsou zpravidla tragické, bezvýchodná, nepotěšující.  Kafka tímto způsobem pouze odrážel stav okolo sebe a v roménovém světě svých po{s}tav tento pocit pouze přeháněl a dováděl do tenných důsledků.  Kromě povídek se zachovala jeho soukromá korespondence, která nevybočuje ze stylu jeho psaní.  Dopisy jsou svým způsobem krásné, ale jsou plné ponurosti a deprese.