Proč mám ráda Českou republiku?
V součastnosti studuju v České republice,
proto můžu říct, že k této zemi mám určitý vztah. Už víc jak dva roky
bydlím v Praze, dívám se na českou televizi, poslouchám česk{á|é} rádio,
ale hlavně studuju. Studuju český jazyk.
Existuje hodně „proč“ mám ráda Česko. Za prvé mám ráda
český jazyk, tedy jak zní čeština, za druhé mám tady hodně kamarádů, hlavně
Čechů, a můžu s nimi hodně cestovat. Za třetí Česká republika je moc krásná
země, je tady hodně hradů a zámků, zajímavá a hezká je tady příroda, také
počasí, které umožňuje sportovat víc. Teď myslím kolo a kolečkové brusle,
které mám tak ráda a na kterých se nedá jezdit tak často na Sibiři. Na druhou
stranu jsem tady cizinkou, jsou stálé trápeni s vizem, s prací, s
penězy, s bydlením Rodiče jsou daleko a mám často takový pocit, že jsem
{tady}<in> sama, že když se něco stane, nemám na koho se obrátit. Také
často mám pocit, že Češi nemají rádi Rusy nebo možná všechny cizince? Cítím
se trapně, když to davají vědět demonstrují v televizi,
v rádiu, vlastně všude.
Ale i přes všechny ty starosti a nepříjemnosti mám Českou
republiku ráda. Jsou tu hodní a přátelští lidé. Líbí se mi, že Češi si váží
toho, když se cizinec snaží mluvit česky, často {pochvalují}<in> pochválí.
Je to krásný, klidný, mírný stát. Pro mě je Česká republika hezkou
pohádkou.