Projiždka Vídní.
Jednoho dne jsem z dcerou seděl v restauraci a
prohližel prospekt cestovní kancelaře, ktera nabizila projíždku Vidnem. Byla
nabidka na projíždku Historyckím Vídnem Denním Vídnem, večerním Vídnem a tak
dal... Vždycky jsem rad prohažel se {po mist uličkam}<in> sam, ale teď
my vzaly dva listky na Historyckou Vidni a jely z pruvodcem. Dnes vím že
je to jednou, všychni projíždky byly stejni{čárka nad j}<co>, a když jste
chuceni tak musíte sledovat za ostatnímy <.> Pruvodce uměl hodně jazyku
anglicky, francouzky, Italsky, ale ani jeden neuměl normalně (dokonale).
Vždycky jih trochu pletl. Autobuis jal bez zastavky, a pruvodce požat na níco
ukazoval a mluvil, i když jsme vobčas nico ne rozuměl v tem co on mluvil
v jednim jazyku, tak mohl zachytít {něco}<in> v druhem, vyklad
v 3 žeči neni špatny západ.) Všychni se obraceli v tu stranu
na kteru ukazoval pruvodce, pak jsem ztratil rytmus a začal obracet se požat
v jínu stranu. Naš pruvodce moc zvyrazňoval koncovky, že ja pod jeho
vplyvem začal stejně mluvit se svou dcerou. Když jely spatny pruvodce mlčel.
Všychni jsme uz byly jako stari Viděňacy.