Co mi dál a co vzál pobýt v Praze
Bydlím v Praze skoro rok a to byl čas, který uplně změnil
můj žívot. Potkal jsem tady nové
kamarády, nové lídi. Velmi silně změnily
můj žívot první měsic pobyta v Česku a tento poslední. Když jsem přiletěl do Prahy, zůstal jsem sám,
musěl vyřešit nějaké problemy a to změnilo můj pohled na svět. A ten poslední měsic. znovů jsem zůstal sám, protože
jsem se rozešel s přitelkyní. To mi
otevřielo oči, dozvěděl jsem, že můžu tak se plest v člověku. Ted‘ o ničem nelituju a děkuju tomu, že
všechno se stálo tak, jako je.
Podle mého názoru, tento rok je stejne v očekávání. Odzačatku všichní če jsme čekali na
vizum, pak na přílet sem, zatím nostrifikaci, zkoušky, znovu nostrifikaci a ted‘
opět čekáme na zkoušky a na vizum<.>
Taky za pobyt tady platíme hodně peněz. Asi tento rok byl nejnákladnějším.
Ale v tuto dobu bylo většínou dobrého: uviděl jsem srdce
střední Evropy, vystudoval jazyk, osamostatnil se, skamarádil se s dobrýmí
lidmi, uviděl svět jínýma očíma<.>