1 LIDSKÉ RUCE – STÁŘÍ A MLÁDÍ
Stáří a mládí. Je nějaká hranice, nějaká čára, která dělí mládí a stáří? Je nějaká doba, odkdy je člověk starý a odkdy mladý?
Říká se, že staří lidé jsou vlastně děti. Naše rodiče se starají o nás, dokud se nepostavíme na vlastní nohy a potom se to obrátí a ve stáří se o ně staráme my.
Hodně starých lidí – jsou vlast
pořád mladí, ale v duši. Umí se radovat ze života víc než spousta
mladých lidí. Samozřejmě, záleží na přístupu starého člověka ke
stáří. Někdo si stáří vůbec nepřipouští (hned si musím vzpomenout na
hrdinku filmu ženy v pokušení) a někdo se pomalu připravuje na smrt a
nadává na mladou generaci, třebaže to nemyslí zle a prostě té generaci závidí.
Mladý člověk se taky může chovat
jako starý člověk, aniž by si to třeba uvědomoval a svoje chování
předkládá světu jako klidné a vyspělé.
Můžeme taky uvažovat nad spojením „starý mládenec“. Urážíme tu snad stáří? Nebo se vysmíváme mládí?
Nikde {a nikdy}<in> nebyla stanovena hranice, odkdy je člověk starý. Je to v každém člověku, v jeho nitru, jeho pocitech, stavech. Neměli bychom soudit o člověku podle věku. Mladý člověk nemusí mít tolik zkušenosti, jako starý člověk. Starý člověk si ale nemusí umět představit dnešní život mládeže. Zkrátka, odsuzování tu není na místě.
Není tedy žádný faktor, který by odděloval mládí od stáří – až na ruce. Na rukou||se neprovádějí plastické operace, nevyhladíme na nich vrásky, nevpíchneme si do nich botox. Můžeme se o ne starat, dopřávat jim lázně a různé pečující krémy, ale stáří stejně neutečou. Možná dnes je to opravdu jediný způsob, jak poznat stáří. Ale záleží na tom? Nemáme se prostě jen k lidem chovat tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám? A záleží na tom, zda mi pomocnou ruku poda starý nebo mladý člověk?