Vstupní diktát
Usedli na pohovku, aby si odpočinuli po závratném tanci.
Mlčeli, ale jejich oči mluvili za ně. Královna matka a šašek pozorovali prince
a jeho družšžku, dokud jim nezmizeli z očí. V sále šuměly
hlasy, parkety šustily od dívčích střevíčkků, lustry se houpaly jak horský
vzduch vzstoupal vzhůru ze stropu, avšak ubývající svíčky byly jako
uslzené. Ples zkončil, všechno ztemělo, v jen malé komůrce ve výšce hradu
se rozsvítilo světélko. Tam seděla smutná princezena, všemi opuštěná a
přemýšlela o svém neštěstí.