Čeština a já.

 

Před odjezdem do České Republiky, zkusila jsem studovat český jazyk doma, v Moskvě.  Fakt je, že na první čas dráždila mě čeština.  Myslela jsem, že to byla zkroucena ruština a vůbec se mi ten jazyk nelíbil.  Třeba můj postoj k češtině na některé důvody, že jsem šla na české kurzy po dlouhém školném dne, a v zimném měsíci, těžkém mrazi.  Také o té době jsem se připravovala na závěrečné zkoušky, a čeština sbirala moje poslední síly a volný čas.

 

Poprvé jsem slyšela běžné hovorové češtinu v Praze.  Přijela jsem do letní skolýy a všichni Češi, koho jsem potkala, se mi opravdu líbili.  Upřimn řečeno, vyborna čeština vzpominá francouzštinu.  Zrovna nedávno jsem se zjistila, že nejdřive česká inteligenci mluvila jen v francouzštině a něm němčine.  Myslím, proto v moderním českém jazyce někdy mužeme slyšet přizvuk francouzského jazyka.

 

Teď podivejte, jak jsem změnila můj postoj k češtině.  Od „zakřivené ruština“ v „podobně jako francouzština“.

 

Během studia češtiny v letní škole, moc jsem zvykla na jazyk a tak, že potom bylo to nepřijemný slyšet hrubost a podražděnost ruských slov v ulicích Moskvy.

 

Celé září jsem byla doma a čeština souvistěla pro mě se sluncem Prahy, s nezapomenutelnouy, a rozhodně jeden z nejlepších v mem životě, měsicu letní školy.

 

Teď stále miluju češtinu.  je to, co nutí mě sedět a zapamatovat si všechny gramaticki řady a dělat různi cvičení.  Chci zná tento jazyk, ne ideálné, ale přinejmensím velmi dobré.  Nemůžu ani popsat moje radost, když mohu říct v češtině vše, co si myslím!  To, samo Samozřejmě jen zřídka, ale to se stavá!  Ale pokusím se udělat vše, co mohu aby vždy mohla bych vyjadřovát se v českém jazice bez jakýchkoliv problemů.