Příhoda s rozinkami a Štědrý den

 

Kája už pochopil, že škola není les.  Co se mu tam nejvíce líbilo?  Bylo to náboženství.  Doma už o tom mluvili hodně, ale ne tak pěkně jako ve škole pan farář.  On vyprávěl o stvoření světa tak hezky, že Kája nespustil z něj oči.  Ten příběh tak líčil krásně, že nikdo jiný to tak neuměl.  Mluvil jak bůh každému člověku přidělí anděla, aby ho v těžkých chvílech chránil.  Povídal také o tom, že když lidé hodní, tak se anděl směje, ale když konají zlo, tak on pláče.  Kája pak řekl, že jeho téta pověděla o tom, že mu bůh přidělil dva anděle, jinak by si už dávno mohl zlomit vaz.  Pan farář mu na to řekl:  „To ty asi hodně zlobíš!“  Bylo to jen takové škarlení, protože měl Káju velice rád.

 

Vyprávění bylo přirušeno, protože pan farář musel odejít, ale poslal místo sebe dceru.  Chlapci dívka se nelíbila.  Povídal:  „Kde pak holka!  Vlasy má jako kluk.  Ta nám toho moc nepoví!“  Zlobil se…

 

Za nějakou dobu se vrátil pan farář, a tak Kája měl velkou radost.  Chlapec totiž ho velice obdívoval.  Zdalo se mu, že je skvělý a byl s panem bohem!

 

Jednou maminka stonala a měl k nim domů přijít pan farář.  Byl to pro ně svátek.  Pěkně doma uklídili, na stůl dali hezký obrous a zapálili svíčku.

 

Když přišel k nim pán farář s brašnou, kterou tak obdívoval malý chlapec.  Okamžitě zašeptal svému učiteli na ucho:  „Prosím, já ji chci nést.“  Pak spolu odešli.  Cestou se zastavili u kostela.  Kája se pokřížoval jak ho naučila maminka.  On dobře věděl, že v kostele je Ježíš Kristus a žehná všem lidem.  Ukazovačkem zaklepal na dveře.  Pan farář se chlapce zeptal:  „Proč klepeš na dveře?“  Kluk odpověděl:  „Myslím, že tady bydlíte.“  Ale jeho učitel mu pověděl, že bydlí kousek vedle.  Doma u faráře Káju pohostili a on byl radostí bez sebe.

 

Cestou domů se chlapci honilo spoustu věcí.  Měl radost, že nemusí do školy, že pan farář má maminku jako on a že nebydlí v kostele.

 

Blížil se Štědrý den.  Kája si přal hodně dárků.  Sníl o nafoukovací harmonice a o natahovacím panákovi.  Maminka mu řekla, že to všechno dostane, jestli bude hodný.  A on byl.  Ve škole ho chválili.  Pan farář řekl:  „Vychovávate ho dobře.  A protože vedete chlapce k bohu, tak vás nikdy nezarmoutí.“