Čeština a já

 

Kdy jsem byla doma a ještě jsem nebyla tak dlouho v České republice, český jazyk pro mne byl divný.  Studovala jsem ho s učitelkou dva měsicy ve svém rodném městě {městě}<co>.  Čeština je trochu podobná ukrajinskému jazyku, a proto jsem od začatku neměla rozdil mezi těmi dvěma jazyky.  Má učitelka stále říkala, že musím je rozdělovat, že to není stejné.  Ale tam to bylo pro mne moc těžko.

 

Teď, kdy jsem už pět měsiců v Praze, to je lehčí.  Už umím česky, samozřejmě ne tak dobře jak bych chtěla, nerozumím všemu, ale to je dílo času.  Všechno ještě přijde.  Nyní musím jenom studovat, a také by bylo moc pěkně, kdybych měla českou kamarádku, mluvila bych s ní pořad česky.  Umila bych ho lépe.

 

Studuju češtinu, protože se mi Česká republika líbí.  Ráda žiju tady.  chtěla bych studovat na univerzitě v Praze.  Kdy jsem sem poprvé jela, byla jsem v nevědomosti, nevěděla jak se mi tady bude.  Teď mám radost, všechno mi vyhovuje, a čeština není až taka těžká, když ji studuješ.  Ale, jedno, myslim že musím usilovat o své studium.  Někdy mě tady baví různé veci, ale ne čeština, a to je spatně.  Jsem tady, abych vyučit český jazyk a vstoupit do univerzity.  To je můj cíl!