Den na který nerad vzpomínám.

 

To Bylo 28.června.  V ten den mi rodiči položili mně do nemocnice na prověrku.  Nikdy jsem neležel v nemocnici a proto jsem byl ostražitý.  Musěl jsem ležet v jednolužkovyém pokoji, ale dva dny jsem žil ve dvoulužkovém.  Ale to nebylo tak úžasné.  Nejhorší, co mohlo stát, stáalo se večer.  Rodičí přijeli ke mne na navštěvu.  Seděli jsme v přízemí na gauči.  Tam je jako by recepcie a vtom tatinkovi zavolol mobil.  Telefonovali z velvyslanectví (legace/posové) a řekli, že ja mám vizum.  Byli jsm Měli jsme velkou radost, jenom když můj tatinek zeptal jich, má-li Aňa vízum, odpovědeli, že ne.  Nemohli jsme v to uvěřit a proto to byl moc špatný den.