Město ve kterém se dobře žije.
Město ve kterém se člověk cítí dobře je u každého
svoje. Nebo skoro u každého, vždyť
nemůže být na zeměkouli víc než šest a půl miliardy měst a v každém jen
jeden člověk, a to znamená, že nekteři lidé mají podobná kritéria. Řekla bych, že zavidím všem kdo bydlí
v jižních městech. Mají tam pořád vedlo
vedro, svítí sluničko a v tom pro mě nejlepším případě mají ocean nebo
moře. Mi přijde, že nemají co víc si
přát, ale zároveň si uvědomuji, že asi každý to takhle brát nebude. Většíina lidi nerada pracuje za
horkého počasí a proto asi musejí hodně platit za elektřinu pro klimatizátory
nebo třeba mají ve městech hodně hmyzu po celý rok. Ale určitě bych to vydržela kdyby bylo pořád
vedro a slunce.
Ale počasí nerozhoduje o všem ve městě pro bydlení. Měla by v dobrém městě být kultura. A už záleží na člověku jak hodně kulturních
míst, kde se dá strávit příjemný čas musí být v dobrém městě. Pro někoho stačí knihovnýy a hospody a
někdyo potřebuje trošku víc, třeba i divadlo a mozná dokonce několik, a
také univerzitu nebo dvacet na výběr a spoustu jiných věci. Pro mě ve městě, kde se dobře žije musí být
dobrá doprava. Člověk by měl mít možnost
kdykolik bez potíží vycestovat kam chce a nepřemyšlet zbytečně jak dlouho to
bude trvat, takže v dobrém městě musí být letiště a nádraží. Počet obyvatel také hraje roli. Přelidněnost štěstí nepřináší. Stačí se podívat na lidi z velkoměst,
lékaři řikají, že skoro každý obyvatel velkoměsta má depresí, není divu, žadné
parky a příroda, všude kolem jen špína a betonové budovy, takové město určitě
pro šťastný život není přispůsobeno.
Když to všechno vezmeme dohromady, zjistíme, že nejlepší město pro život leží v mírném podnebí, nedaleko nějakého velkoměsta a uprostřed krásné přírody