Čestina a ja
Začala jsem se učit česky jen tak, bez myslení. V začátku bylo to legraci, protože jsem byla jeden rok v Praze a už se pamatovala hodně slov. Ale pak začalo to být trochu těšší. Tak se jsem říkala, že musím jen vrátit do Prahy a budu se naučit. Ale v Praze jsem viděla, že čestina je těšší ja horší že jsem se myslela! začala jsem mít depresi… ale pomalu začala jsem mít nové naděje. Teď si myslím, že možna čestina bude můj koníček a budu dobře mluvit když jsem v důchodu.