Den na který nerad vzpomínám.
To Bylo 28.června.
V ten den mi rodiči položili mně do nemocnice na prověrku. Nikdy jsem neležel v nemocnici a proto
jsem byl ostražitý. Musěl jsem ležet
v jednolužkovyém pokoji, ale dva dny jsem žil ve dvoulužkovém. Ale to nebylo tak úžasné. Nejhorší, co mohlo stát, stáalo se
večer. Rodičí přijeli ke mne na
navštěvu. Seděli jsme v přízemí na
gauči. Tam je jako by recepcie a vtom
tatinkovi zavolol mobil. Telefonovali
z velvyslanectví (legace/posové) a řekli, že ja mám vizum. Byli jsm Měli jsme velkou radost,
jenom když můj tatinek zeptal jich, má-li Aňa vízum, odpovědeli, že ne. Nemohli jsme v to uvěřit a proto to byl
moc špatný den.