jhorší den
že můj nejhorší den byl první den v Praze. Přiletěla jsem do Prahy na konci záři tento
rok. Těsila jsem se moc na českou
republici, protože jsem slyšla, že je krásný země. Určitě to je pravda, že Česká republika je
krásná a nádherná, přesto musela jsem čekat tři hodiny v recepci koleje a
jedna a půl hodiny před dveřemi mého pokoje.
Na recepci byli mnoho studentů, kteří počkali na registraci koleji. Asi víc než deset lidí ale méně než patnáct
lidí. Nakonec úředníka koleje, která
zíval a kouřela v recepci, ve kterém se zakázáno kouření, když jsme
počkali, mě registrovala. Dostala jsem
klíč a šla jsem do pokoje. Chtěla bych
se odpočívat, protože cesta z mého národního města do Tokia trvá dvě dny
autobusem, a nemohla jsem spát v autobusu a v letadle. Skoro tři dny jsem nemohla spát. Ale, když jsem zkusila otevř odemknout
zámek, klíč neotočil. Přišla jsem do
u recepce, a řekla jsem, jaký problém jsem měla. Ona vzdychala a řekla, „Musíte zaklepat
silnější“<.> Řekla jsem, že
jsem už klepala moc, ale jen řekla, že „zkuste klepat zase.“
Klepala jsem až mě bolela ruka. Už bylo v půlnoci, někdo z jiných pokojů
vstávali a zeptali se mě, co se {mi}<in> stalo. Jeden muž a nat měl její telefoní číslo, a {jí}<in>
telefonoval. Slyšli jsme zvuk v pokoji,
ale ještě moje spolubydlící nechala klíč na zámku, proto nemohli jsme otevřit
dveře. Za hodinu a půl, nakonec
{bylo}<in> otevřeno. Byla jsem moc
překvapená, protože když jsem otevřela dveři koupelny, byla tam ještě jedna
holka. Neslyšla jsem žádného
žádný zvuk, a moje spolubydlící mi neřekla nic o ní, proto jsem otevřela dveři. Naštěstí se oblékla, jen postavila před
dveřemi. Nevěděla jsem, proč byla
tam. Ale nyní jsem vím, že
skrývala jí moje spolubydlící. Protože
bydlely obě se mnou jeden měsíc. Jedna z dvou
holek neplatila nájem. Nic neřekly
úředníce. Ony {mi}<in> řekly, že
neměly peníze a budou hledat nový byt.
Trpěla jsem jeden měsíc. Když
jsem věděla, že holka, která neplatila, používala cisté prostěradlo na postel a
polštář pro mne {a neměla jsem stůl, protože měla ona,}<in> sotva jsem se
zlobila. Navíce, já vím, že ony nenachledaly
byt začaly hledat byt, když mě zeptaly jestli budu stěhovat, a řekla jsem „Ne.“ Nyní bydlím s jinou spolubydlícím na
koleji. Už nechci mít takový hrozný
zážitek.