Co mi dál a co vzál pobýt v Praze

 

Bydlím v Praze skoro rok a to byl čas, který uplně změnil můj žívot.  Potkal jsem tady nové kamarády, nové lídi.  Velmi silně změnily můj žívot první měsic pobyta v Česku a tento poslední.  Když jsem přiletěl do Prahy, zůstal jsem sám, musěl vyřešit nějaké problemy a to změnilo můj pohled na svět.  A ten poslední měsic. znovů jsem zůstal sám, protože jsem se rozešel s přitelkyní.  To mi otevřielo oči, dozvěděl jsem, že můžu tak se plest v člověku.  Ted‘ o ničem nelituju a děkuju tomu, že všechno se stálo tak, jako je.

 

Podle mého názoru, tento rok je stejne v očekávání.  Odzačatku všichní če jsme čekali na vizum, pak na přílet sem, zatím nostrifikaci, zkoušky, znovu nostrifikaci a ted‘ opět čekáme na zkoušky a na vizum<.>

 

Taky za pobyt tady platíme hodně peněz.  Asi tento rok byl nejnákladnějším.

 

Ale v tuto dobu bylo většínou dobrého: uviděl jsem srdce střední Evropy, vystudoval jazyk, osamostatnil se, skamarádil se s dobrýmí lidmi, uviděl svět jínýma očíma<.>