„Chytrý švec a hloupá ševcová“

 

Jednou žil chudý švec a neměl nic k jídlu.  Byla u něho slepíce, a proto řekl své manželce, aby šla prodat tu slepíci a koupit chléb.  Ševcová zeptala překvapeně, kolik musí vzát za slípku a jestli vůbec ji někdo koupí.  Švec řekl, aby prosila za slípku tolik, kolik dávají druzi. 

 

Šla Ševcová do města na trh.  Stala tam dlouho, a přišla k ní jedna žena a zeptala, co chce za slepici.  Ševcová řekla, že chce to, co dávají druzi.  Žena se souhlasila a poprosila na ni počkat, protože potřebovala domů jít pro peníze.  Vzala si slepici a šla.  Dlouho čekala ševcová na ženu a nedočkala se.

 

Když přišla domů, švec ji zeptal, jestli přinesla peníze a chléb.  Ševcová mu všechno povídala co se s ní stalo<.>  Švec zblobivě na ni zakřičel, že ona je nejhloupější člověk ve světe.  Řekl, že půjde do města hledat někoho hloupějšího než ona, a když nenajde, ať nečeká na něho.

 

Šel švec do města.  Dlouho tam chodil, a pak stal vedle jednoho domu a díval se do okna, kde bylo vidět služku.  Ta služka ho zpozorovala a zeptala, proč pan XXX tady kouká a čím se žije.  Ten odpověděl, že děla ze starých mladé.  Služka rychle ho pozvala do domu, protože věděla, že to byude velmi zajímavě pro její pání.  Posadily ho do lenošky, daly mu hodně k pítí a jídlu.  Když napil se a všechno sunědl, Pání a služka zeptaly, jak děla ze starých mladé a co potřebuje.  Švec řekl, že dělá to za peníze a také bude potřebovat všechna vejce, která mají.  Když daly mu peníze a vejce, švec udělal dva hnízda různých částech domu, položil tam vejce a přikázal pání a služce sedět na nich celou noc.  A pák šel domů.  Když přišel, řekl své manželce, že našel ještě hloupějších než ona je.

V pohádce „Chytrý švec a hloupe ševcová“ označit následující charakteristíky:

 

1) hlavný hrdina je obyčejný chudý člověk (Švec);

 

2) svým rozumem a vynalézavostí obyčejný dělník napálil boháatych (švec – něstkou pání);

 

3) povídka nese spíše humoristický charakter než pedagogický;

 

Díky těmto charakteristikám tuto pohádku můžeme odnést do sociálně společenské skupiny pohádek, která vznikla v době feodalismu.  Je možně označit, že téma pohádky je protiklad chudých lidí bohatým, také protiklad vesnice městu.  Rozdíl mezi městem a vesnicí můžeme sledovat ve slovní zásobě (jako např.: služka, lenoška, oslovení „páne tato“)