2. 3. 2010

 

Proč mám rád Českou republiku? – úvaha

 

Tak zní otázka: „Proč mám rád Čechy?“  Abych byl upřímný nikdy mě doposud nenapadlo, abych se nad touto otázkou zamýšlel, ba dokonce něco o ní psát na papír, ale nakonec proč ne.  Zkusím to.

 

Abych dal na srozuměnou, važený čtenáři, tak vůbec v prvé řadě mi nešlo (jako malému dítěti) o to, zda mít či nemít v lásve tuto zemi.  Já jakožto cizinec, jsem byl nucen, vlivem okolností, se zde zabydlit chctě nechtě.  Mí rodiče se rozhodli jet do Čech za lepšími podmínkami do zahraničí, a tak mně nezbývalo nic jiného než jet s nimi.

 

No, a když už jsem v této krajině trávil delší čas, musel jsem si začít osvojovat řeč, která se stala mojí druhou mateřštinou, zvyky a v neposlední řadě jsem musel „zapadnout do nějaké společnosti“, jinými slovy najít si přítele.

 

Čas ubíhal a já jsem pomalu splynul s českou společností.  O tom, že jsem Bulhar, jsem věděl pouze ze svých dokladů.  Vše se ale změnilo v období dospívání, kdy člověk hledá svou identitu, své vzory.  Dostavil se u mě takový pocit jako u člověka, co na delší dobu ztratil paměť.  Začal jsem znovu objevovat svou původní vlast, a když říkám původní, tak myslím původní, neboť za chvíli se, milý čtenáři dozvíš, proč jsem užil tohoto slova.

 

Abych se tedy vrátit ke znovuobjevování mé vlasti.  Když jsem zjišťoval více fakt o své zemi, Čechy se mi začaly protivit a všechno v nich.  Připadalo mi vše vzdálené, nesrozumitelné.  Navzdory krásným památkám, hodným lidem a normálnímu všedními dění a navzdory lepší ekonomické situaci než {byla}<in> v mé domovině, jsem se přesto všechno chtěl vrátit zpátky tam, odkud jsem přišel.  Začal jsem se odcizoval svéme okolí a pamalu se připravovat na odchod.

 

A najednou nastal zlom.  Nevím, snad to bylo tím, že jsem zjistil, že kdybych se vrátil, tak bych si nežil tak dobře jako doposud v Čechách, anebo, a to spíš, jsem přestal dlít v době dospívání, a to mělo za následek, že jsem se vrátil do stavu před sebeuvědomováním se, a tak jsem opět splynul s Čechy a jejich obyčeji a na návrat do svého rodného kraje jsem již nepomýšlel.  Původní vlast se mi vzdálila.  Vysvětluji spojení slov slovo původní {vlast}<in>.  Nemám původní vlast a to proto, že.

 

Dnes to stále platí, že zatím na návrat nepomýšlím, ba co víc, dokonce bych chtěl v budoucnu odcestovat na západ a třeba se udadit tam, takže z toho všeho bych chtěl říct, že já osobně, nemohu hovořit o nějaké lásce, a to ani k Čechám, ani k své vlasti.  V Čechách mě vždycky bude třeba vábit nějaké vzpomínání a k domovině, též, ale, že bych to nazval láskou, to ne.

 

Jednoduše se řídím heslem: „Carpe diem!“  A co vyJsem {(stal se ze mě}<in> moderní kosmopolitní kosmopolitní člověk.  A co vy?   

 

Adam