Nejhorší den mého života.
Myslím, že nejhorší den mého života bude když zemřu. Ale každy člověk, když má nějaku problemu,
kteru poprve nemůže řešit, myslí, že ten den pro něho je nejhorší. Velmý špatny den pro mě byl když zemřel můj
dědeček. To nebylo nečekaně. Měl problemy ze zdraví a proto všischni
už věděli, že přijde ten den, ale pro naše rodinu, to bylo moc smutné. Loni on už nevěděl kdo k němu
přichazel, několik roku myslel, že ja jeho dcera a jmenoval mě jmenem mé
maminky. Ale on pro mě byl nejlepším. Pamatujeu o něm jenom dobre věci,
protože on mě libil a vždycky, když jsem přijizdila, měl pro mě něco lahodné,
mohlo to byt všechno nějaky ořechy, čokolada, jahoda. Když přichazel ke mě ve město, protože žil ve vesnice, přinasel
různe lesove květiny, houby.
V letě jsme se spolu prochazely a někdy jsme spolu dělali zajimavé
věci. Jako napřiklad čerstve zeli se
soli, hleb s olejem nebo moc perčena polevka, kteru jsem pak nechtěla jist
a maminka neměla rádost s toho.
Libila svého dědečka.
V letě bude rok jak on zemřel, ale když přijízdím domu ještě myslím, že on bude sedět s babičkou vedle chaty a bude mi řikat Evičko.