Esej o temu:  Jak se u nás slaví vanoce?

 

Předvanoční čas začina v mojem rodinu v privním adventu.  Okrašlime byt, během slišíme na  oblibenou gramovonovou desku meho matky.  Na začátku listupadu už pehla vanočku, kterou mužeme nyní poprve zkusít.  V privního prosince každý člen rodiny dostavá svůj adventní kalendář, který do 24. prosinci každý den nabizí malou překvapení.

 

Před svatkami babička přijde s darky a se svojem specialním jablečním štrudlem, aby stravila vanoce s nami.  Ten štrudl je tak oblibený, že ona musí dávat moc pozor, aby ho nebyl vyjedený na den její příjezda.

 

Konečně slavíme vanoce v 24. prosince, protože je nás hlavní svatek, v kterem ježis měl být narozen.  Dopoledne ozdobime vanoční stromeček,  který jsme koupili na trhu.  Na něj pověsime různé věci jako barevné kugličky, dřevěné figurky nebo cukroviny.  Každý rok máme stejnou diskuzi, jestli pouzivame prirodní nebo elektrické svičky.  Potom kromě otecovi nikdo už nesmí vstupovat do obývacího pokoji.  Na oběd máme bramborový salát s parky.  Pak se někdy dívame na vanoční pohadku na televízi.  Odpoledne chodime do kostela na službu a  upřímně řečeno je to jediný den v roku, v kterem jsem v  kostelu.  I kdýž jsem ateista, ta služba rozhnése vanoční atmosferu.  Jakmíle jsme vratili domu, vanoční můz už odchazel.  Děti ještě v něj veři, ale někdy objeví, že jsou to rodiče, které přinesou darky pod stromem.  Před nadilkou zpivame několik vanočních pisní.  Když všechno je připraven, vstupujeme do pokoji a odbalime darky.  To potrva nejakou dobu a potom večeřime nás tradiční vanoční nákyp.  Večer skonči zase u stromu s rozhovory a hudbou v pozadím.