NEJHORŠÍ DEN V MÉM ŽIVOTĚ
Nevím přesně datum, ale pamatuju si, že bylo v letě v roce devatenáct set devádasat devět. U nás, léto začíná na Konci září do listopadu. Léto je nejteplejši a je kolem čtyřicet stupňů. Máme dlouhé dní a kratké noci. Takže, během dne, od deset hodin ráno do šestnáct hodin odpoledne, počasí je nejteplejší.
Tento
Simaci, „nejhorší den v mém žil životě,“ se stalo v řijnu.
Jeli
jsme s maminkou na navštěvu do kusaky. Tam je ob jedna oblast.,
která má spousta farmy. Mám. má kamaradka, a ona bydli tam. Vystoupili jsem
na stanice a nikdo tam nebyl. Mysleli jsme že někdo bude na nás čekat. Neměli
jsme mobil telefon v roce devatenáct set devadesat devět.
Tak
matka říkala že věděla cesta, do domu. Máma byla tam asi deset nebo devět roky
zpátky. A samořejme ona si zapoměla. Měli jsme dvě těžké kufry, proto
že jsme planovali navštěvu na měsíc.
Tak máma říkala „Musime jít do prava,“ začali jsme jít do prava. Bylo teplo a sucho. Měla jsem trochu vody. Byla jse unavená, taky jsem měla těžký kufr. strašný. Myslela jsem že, za chvíli najít tento dům. Ale ne, trva aspoň 1 km a máma říkala ještě jednou „za chvíli budeme tam.“
Cítila jsem mrtvě. Konecně, nasli jsme telefon budka a máma telefonovala její kamarádka. Ona říkala „Když jste vystoupili, museli jste jít na levo.“ Bylo to konec pro mě. Ještě jednou 1 km zpátky?
Bylo
teplo, a měla jsem měla kufr, a tam nebyl taxi. Všude byl farmy a
stromy.
Naštestí,
kdyz jsme začali jít zpátky, viděli jsme jedn auto a tam byla Eva. Eva je kamarádka,
mojí máma. Sly Slyšela jsem jenom „Imwe!!“, znamena ahoj! Ja Jsem byla
šťastná. Byla jsem unavená ale jsem byla spokojena že, byla jsem v autě.