Název tohoto textu je „přesný čas“.  Protagonist vypravuje, že před 14 dny slyšel ten prijemný hlas poprvé.  A od te doby co to se {to}<in> stálo on, je strašně zamilováný.  Pro něho to není jen hlas, který říka čas.  Pro něho to je sametový hlas ženy jeho budoucnosti a proto má imaginaci, jak ta žena vypáadá.  Jednou je blondynka, potom zase brunetka.  A potom on má jistotu a ví, že m rozhodl jednat.  Ješte jednou závolá ženě, ale ona pořád jen říká, kolik je hodin.  Muž odpovidal, že nemá říct jen čislovky, protože „jde tady o naši budoucnosti“.  Ale po chvíli řekl, že klidně má počitat dál {protože je její zaměstnání.}<in>.  Potom jenom začal výypravovat a řekl té slečně všechno.  N Konečně se zeptal mnoho otázek, náapříklad kam chodí, kolik ji má let.  Na to odpovědla: Přesně 16.  Řekl dál, že v budoucnosti bude filosofem a potom by čas ne by čas {ne}<in>byl důležitý.  Ale furt neslyšel níc jíného než čísla a spravný čas.  Na konci {se}<in> ještě od zeptal „kolik byste čhtěla mít děti?“, ale zase ona jen odpovědla čisla.