NEJHORŠÍ DEN V MÉM ŽIVOTĚ

 

Nevím přesně datum, ale pamatuju si, že bylo v letě v roce devatenáct set devádasat devět.  U nás, léto začíná na Konci září do listopadu.  Léto je nejteplejši a je kolem čtyřicet stupňů.  Máme dlouhé dní a kratké noci.  Takže, během dne, od deset hodin ráno do šestnáct hodin odpoledne, počasí je nejteplejší.

 

Tento Simaci, „nejhorší den v mém žil životě,“ se stalo v řijnu.

 

Jeli jsme s maminkou na navštěvu do kusaky.  Tam je ob jedna oblast., která má spousta farmy.  Mám.  má kamaradka, a ona bydli tam.  Vystoupili jsem na stanice a nikdo tam nebyl.  Mysleli jsme že někdo bude na nás čekat.  Neměli jsme mobil telefon v roce devatenáct set devadesat devět.

 

Tak matka říkala že věděla cesta, do domu.  Máma byla tam asi deset nebo devět roky zpátky.  A samořejme ona si zapoměla.  Měli jsme dvě těžké kufry, proto že jsme planovali navštěvu na měsíc.

 

Tak máma říkala „Musime jít do prava,“ začali jsme jít do prava.  Bylo teplo a sucho.  Měla jsem trochu vody.  Byla jse unavená, taky jsem měla těžký kufr.  strašný.  Myslela jsem že, za chvíli najít tento dům.  Ale ne, trva aspoň 1 km a máma říkala ještě jednou „za chvíli budeme tam.“

 

Cítila jsem mrtvě.  Konecně, nasli jsme telefon budka a máma telefonovala její kamarádka.  Ona říkala „Když jste vystoupili, museli jste jít na levo.“  Bylo to konec pro mě.  Ještě jednou 1 km zpátky?

 

Bylo teplo, a měla jsem měla kufr, a tam nebyl taxi.  Všude byl farmy a stromy.

 

Naštestí, kdyz jsme začali jít zpátky, viděli jsme jedn auto a tam byla Eva.  Eva je kamarádka, mojí máma.  Sly Slyšela jsem jenom „Imwe!!“, znamena ahoj!  Ja Jsem byla šťastná.  Byla jsem unavená ale jsem byla spokojena že, byla jsem v autě.