Vstupní diktát
Usedli na pohovku, aby si odpočinuli po závratném tanci.
Mlčeli, ale jejich oči mluvily za ně. Královna matka a šašek pozorovali prince
a jeho druždu dokud jim nezmizeli szz očí. V||sále šeuměly hlasy,
parkety šustily od dívčích střevíčků, lustry se houpaly jak horký vzduch
stoupal vzhůru ke stropu avšak ubývající svíčky byly jako uslzené. Ples
zkončil všechno ztemělo, jen v malé komůrce ve víšce hradu se rozsvítilo
světélko. Tam seděla smutná princezna všemi opuštěna a přemýšlela o svém
neštěstí.