Vstupní diktát
Usedli na pohovku, aby si odpočinuli po závratném tanci. Mlčeli ale jejich oči mluvily za ně. Královna matka a šašek pozorovali prince a jeho družku, dokud jim nezmizeli z očí. V sále šuměly hlasy, parkety šustily od dívčích strevíčků, lustry se houpaly jak horký vzduch vztoupal vzhůru ke stopu, avšak ubývajícý svíčky byly jako uslzené. Ples skončil všechno ztemělo jen v malé komůrce ve vížce hradu se rozsvítilo světélko. Tam seděla smutná princezna všemi opuštěná a přemýšlela o svém neštěstí.