O sobě

 

Říká se, že dětí jsou odrazem jejich rodiny.  To bych si přala, protože pro mě moje rodina je zosobněním všech nejlepších vlastnosti, dobrosrdečnosti, lásky k lidem, porozumění, čestnosti a inteligentnosti.  Moje babička {Eva }<in> je Ruská, má krásné příjmení, jako posledný ruský panivnický rod.  Za mlada hodně jezdila po světě se svou rodinou, která se {pak}<in> rozhodla zůstat na Ukrajině, ve městě Zaporožje.  Tam, když babička studovala na univerzitě, potkala mého dědečka Adama a od té doby žijou spolu a mají dvě dětí: moji matku Evu a {mého}<in> strýce Adama.  Tak byla utvořena moje rodina, která spojuje dvě slovánské národnosti – ruskou a ukrajinskou.  Za mládé má matka měla hodně nápadníků, ale její srdce připadnulo mému otci Adamu.  Seznámili se, když pracovali spolu v jedné obchodn firmě.  Dnes už mají svůj soukromý obchod.  Mí rodiče jsou mladí.  Matce je 43, a otci – 44.  S nimi žiju ve shodě.  Jsou mí nejlepší přátele.  Milují mě, vždycký mi rozumějí, podporují, dávají nejlepší rady.  Ja zároveň s tím velice je cením a snažím se dělat pro něj všechno nejlepší, zejména je snažím splňovat jejich očekavání, a to – být hodným člověkem.  Opičí láska je to nejlepší a nejvýznamnější, co mám ve svém životě.  To, jakým člověkem jsem dnes, je především jejich zásluha.  Rodiče {ve mně}<in> rozvinuli oblibu četby, literatury, cizích jazyků a poznavání světa.  Už od dětství, když jsem s nimi cestovala po svetě, hrozně mě zajímalo, jak se různí lidi baví, jakou kulturu a zvyky mají.  Ve svých dětských snech jsem si přála, abych v budoucnu měla práci s lidmi v turistické sféře.  Má matka snila, abych byla tlumočnice.

 

Když mi bylo 4 roky začala mě učit anglicky.

 

Tak se stalo, že jsem po škole rozhodla studovat sociologii, protože myslím, že je to velmi důležitá znalost pro život člověka.  Minulý rok jsem absolvovala univerzitu a dostala jsem diplom Magistra sociologie a sociální práce.  Nelituju svého výběru, protože se mi zdá, že kdybych nestudovala sociologii, nevěděla bych tolik zajimavých věcí, které mi pomáhají v životě ve společenském styku.  Ale teď, když už mám jedné vysokoškolské vzdělání, chtěla bych si splnit svůj dětský sen a sen své matky.  Proto jsem přijela do České  republiky, která je známa svým odbornými univerzitami a kvalitním vzděláním.  Lébí mě studium jazyků, zejména češtiny.  Přes svou komplikovanost je velice krásná.  Pro mě je velmi zajímavé porovnávat slovanské jazyky: ruštinu, ukrajinštinu a češtinu.  Proto bych přiští rok chtěla studovat na Filozofické fakultě Karlovy univerzity na katedře translatologie, kde bych se stala specialistou na ruský a český jazyky.  Po studiu bych chtěla získat zajimavou práci, hodně cestovat, poznávat nové země a lidi.

 

Říká se, že štěstí nepřichází snadno.  Proto teď musím hodně pracovat, abych se přiblížila ke splnění svých přání.  Ale mužu říci, že jsem úplně spokojená se svým životem tady.  Studium zabírá hodně času, ale mám možnost nechat trochu času na hlavní svůj koníček – cestování.  Hodně cestuju po České republice, někdy po Evropě, snažím se poznát jak nejvic zajímavých a krásných míst.  A vpravdě řečeno, čím víc cestuju, tím víc mám ráda svět a život.

 

Domnívám se, že život člověku dán pro to, aby dosáhl něčeho, svojí existencí udělal dobré a splnil {své}<in> přání a také přání lidí, kteří mu ten život dali.