Romantický popis oblíbeného místa
Vyšehrad
Pro mě skutečná krása Prahy začíná na půvabném místě Vyšehrad. Stále si pamatuji svoji první návštěvu tohoto kouzelného místa plného historie. Vlahý příjemný večer, vonící květy okolních stromů, ožívající sochy, monumentální kostel sv. Petra a Pavla, vše tálo v šedém, hustém soumraku. Pouze světlo úzké uličky mě vedlo skrz tento tajemný prostor, skrz epochy. Napjatý vzduch, předjímání a očekávání, hluk rytířů, vzrušení a příliv emocí.
Pohled dolů z královské skály odkrývá jiskřící kapky ohně, připomínající jarní rojení včel. Město nespí ani v noci, jsem tu stále já, dívající se na tuto krásu ze samého vrcholu. Připadám si, že ta záře patří jenom mně.
Sledují ze zákoutí hradeb vlnící se tok Vltavy. Procházím se očima po jejím nábřeží až k Pražskému hradu, avšak mohu se jen letmo dotknout výšky věží katedrály. Sestupuji dolů ke královskému mostu, procházím se mezi jeho zkamenělými postavami, vznáším se ke zlaté koruně Národního divadla a letím k mému tančícímu domu, který mě odnese až do nebes.
Cítím obrovskou nadvládu a užívám si tyto okamžiky slávy. Ale temný soumrak za mými zády, z něhož jsem přišla, mě nutí se k němu vrátit. Sestoupit z tohoto trůnu oslnivé slávy a stát se jednou z malinkých pracovitých, avšak zářících včel.
Toto místo plné epochy, zvláštnosti, síly, pevnosti a romantičnosti, nepříjme žádné změny, žije stále svým stejně tajemným životem. Přesto nám ale vždy dovolí, alespoň na chvíli vejít a užít si jeho tajemnou sílu a velkolepou slávu.
Mám velmi ráda toto místo, protože mě vždy přivítá s otevřenou náručí nových okamžiků, pocitů a prožitků. Cítím zde sílu a slávu staré historické Prahy, jsem tu v bezpečí.