Můj nejhorší den ve životě.

 

Nejsem pozorná dívka.  Často jsem dělala nějaké chyby.  Vzpomínala jsem že jsem měla jeden špatný den na střední škole.

 

Odešla jsem z domu dřív, protože bychchtěla jet do školy dřív.  Kdybych jela do školy, musela bych přestupovat autobus.  Test byl blížší, ale nevadí mi to.  Poslouchala jsem na hudby v mobílu.  Vypadala jsem XXX nudná.  Přijel první autobus, vystoupila jsem za dvěma stanicemi.  Byl tenden málo lídé na zastavce, myslela jsem si že ještě brzo.  Bude pršet možna, neměla jsem deštník.  Autobus přijel, bylo hodně lídí tam.  Počkala jsem na delší.  Příjel dělší autobus, bylo taky hodně lidí.  Počka jsem ještě na autobus.  Musela jsem jet do školy, protože byl trochu pozdě.  Příjél třetí autobus, dála jsem mobíl do kápsy bundy, protože

moje bunda má dvě velké kapsy.  Nastoupíla jsem do autobusu, musím dát pozor na čas.  Nevšímala jsem si na kapsy.  Když jsem stala v autobusu XXXstoupíl jedn můž, tukál mě, připomněl mi že jsem ztradíl mobíl.  Dívala jsem se do kapsy, „Můj mobíl, kde je můj mobíl.“  On řekl že, byl jeden můž, nastoupíl za mnou do autobusu, a …“  Vystoupíla jsem hned běhala jsem po směru kterému ukazovál tohoto může.  Utíkalajsem.  Ne jsem níc v hlavě.  Nevěděla jsem co budu dělat.  Zeptála jsem jiné člověka že kde je ten zloděj.  On řekl že je daleko od mě.  Měla jsemstra vratíla jsem na zastavce, čekala jsem na dělší autobus.  Jela jsem do školy.  Během cesty, přemyšlela jsem hodně.  Byla jsem smutná. XXX jsem že nebudu potkat takovou situaci minule, protože jsem malá.  Ale co jsem mohla dělat? Byla jsem smutná.

 

nemulivily jsme třidny.  Ale ona je hodná.  Omlouvala jsem se, podrobí, mně.

 

To byl můj nejhorší den.  Taky jsem ztradíla hodne věců ve životě.  Udělala jsem hodně chyp.  Ale to je život.  chyba je podmínka pro vysledek.