Do 16:30 hod. v pátek 7. listopadu 2003 jsem získal 699 odpovědí, mnohem víc, než jsem čekal. Všem respondentům moc děkuji. Zvláštní poděkování patří Johance Doležalové, která má nehynoucí zásluhu na tom, že se zpráva o dotazníku rozlétla do daleka a široka s tak závratnou rychlostí, a Hance Skoumalové, která mne k celé akci inspirovala a poskytla nezbytné technické know-how.
Slovesa, která lze doplnit jiným slovesem v infinitivu, se často dělí na dva druhy, anglicky nazývané equi verbs (nebo control verbs) a raising verbs. Hlavní rozdíl mezi nimi je v počtu sémantických argumentů. Ukážeme si to nejdříve na příkladu sloves snažit se a přestat:
(1) Pavel se snažil nevyrušovat.
(2) Helena přestala kouřit.
V obou větách je hlavní sloveso rozvito podstatným jménem v 1. pádu a infinitivem. Když se podíváme na význam obou vět, najdeme v nich dva děje nebo stavy. Říkejme jim predikáty. Můžeme se pak ptát, jaké jsou argumenty těchto predikátů.
Ve větě (1) má predikát odpovídající (equi) slovesu snažit se dva argumenty: osobu označenou jako Pavel a predikát nevyrušovat. Predikát nevyrušovat má jediný argument, který sdílí s predikátem snažit se: dotyčného Pavla.
Ve větě (2) má predikát odpovídající (raising) slovesu přestat pouze jeden argument, a sice predikát kouřit. Helena je pak argumentem pouze predikátu kouřit. Kdyby tato věta měla znít tak, aby byla co nejblíže své sémantické struktuře, tak by to bylo něco jako:
(3) Kouření Heleny přestalo.
Tohle dělení není zcela nahodilé a bezdůvodné, neboť má některé viditelné důsledky. Tak například lze říct (4), ale ne (5):
(4) Přestalo pršet.
(5) *Snažilo se pršet.
Vysvětlení tkví právě ve vlastnostech sloves snažit se a přestat. Sloveso pršet téměř nikdy nemá podmět ani jemu odpovídající sémantický argument, což ve větě (4) nevadí, protože hlavní sloveso vyžaduje pouze jeden argument (predikát v infinitivu). Pokud infinitiv nemá žádný argument, který by mohl posloužit jako podmět hlavního slovesa, nebude mít podmět ani hlavní sloveso.
Ve větě (5) hlavní sloveso vyžaduje argumenty dva, kromě predikátu v infinitivu ještě argument, který odpovídá jeho podmětu a který sdílí s predikátem v infinitivu. Sloveso pršet však žádný takový argument nemá.
(6) Být sám znamenalo být ohrožen na životě.
Příklady (7) až (10) ukazují, že nevyjádřený podmět infinitivu je ve stejném pádu jako podmět hlavního slovesa. Příklady (9) a (10) ukazují, že nemusí jít o 1. pád.
(7) Pavel se snažil být vzorný.
(8) Helena začala být střízlivá.
(9) Hodně dětí se snažilo být vzorných.
(10) Všech pět dívek začalo být střízlivých.
Důležité je, že slovesa obou typů, equi i raising, se v tomto ohledu chovají stejně - alespoň ve spojení s infinitivem spony být.
(11) Učitel dovolil dětem si sednout.
(12) Nutili medvěda chodit po dvou.
(13) Děti viděly žirafu pít.
Je zřejmé, že v příkladech (11) až (13) je nevyjádřeným podmětem infinitivu předmět hlavního slovesa ve 3. pádu (11) nebo ve 4. pádu (12 a 13). (Správně bychom měli říci, že nevyjádřeným podmětem infinitivu není předmět, ale ta hloubková syntaktické funkce/role, která mu odpovídá. Ve větě Medvěd byl nucen chodit po dvou je podmětem infinitivu stále medvěd, i když už není podmětem, ale předmětem hlavní věty. Má však stejnou hloubkovou funkci jako ve větě (12).)
I u těchto sloves lze uvažovat o dělení na typy equi (neboli tzv. slovesa kontroly) a raising (neboli tzv. slovesa s ECM - exceptional case marking). Slovesa dovolit a naučit mají tři sémantické argumenty: kromě podmětu a infinitivu je jeho argumentem i předmět. Tento předmět je zároveň podmětem a argumentem infinitivu. Jde tedy o slovesa typu equi, kde sdíleným argumentem je jejich předmět.
U slovesa vidět (13) je situace odlišná: předmět není sémantickým argumentem tohoto slovesa, ale jen infinitivu. Jde tedy o sloveso typu raising, kde nevyjádřený podmět infinitivu vystupuje jako předmět hlavního slovesa.
Jak to tak dobře víme? Například můžeme zkusit nahradit předmět a infinitiv jedním větným členem (vedlejší větou), u equi sloves se to daří jen někdy:
(14) Učitel dovolil, aby si děti sedly.
(15) *Nutili, aby medvěd chodil po dvou.
(16) *Naučili, aby medvěd chodil po dvou.
(17) Děti viděly, jak žirafa pije.
Nebo můžeme zkusit vytvořit z infinitivu konstrukci s podobným významem, ale prohozenými syntaktickými funkcemi podmětu a předmětu (18-19). Argumentem equi slovesa se pak stává nevyjádřený podmět infinitivu, tedy jiný větný člen než u původní věty (18), takže význam celé věty je také jiný, narozdíl od raising sloves, kde zůstává stejný (20-21):
(18) Dovolil jsem doktorovi vyšetřit babičku.
(19) Dovolil jsem babičce dát se vyšetřit od doktora.
(20) Viděl jsem doktora vyšetřovat babičku.
(21) Viděl jsem babičku nechat se vyšetřovat od doktora.
Podrobněji viz např. disertace dr. H. Skoumalové.
Hlavním cílem celého dotazníku bylo tedy zjistit něco o slovesech s infinitivem ve valenci a předmětem jako "kontrolujícím" větným členem. Konkrétně šlo o otázku, zda dělení na typy equi a raising má nějaký vliv na pád nevyjádřeného podmět infinitivu. No a protože ten pád je vidět jen na doplňku nebo jmenném přísudku, bylo třeba vytvořit řadu bizarních vět tak, aby obsahovaly testované sloveso, infinitiv i jeho doplněk.
S hlavním, teoreticky motivovaným cílem souvisí i cíl vedlejší, totiž zjistit, jak se na tyhle více či méně podivné konstrukce uživatelé jazyka tváří.
vysledky.html nebo vysledky.pdf.
Výsledky jsou setříděny podle typů sloves a pádu předmětu a doplňku.
Údaje ve sloupcích:
1. sloupec ... číslo věty z dotazníku
"třída" ... kód odlišující typy sloves a pády
"průměr" ... aritmetický průměr hodnocení dané věty
"sm.od." ... směrodatná odchylka hodnocení, vyjadřující variabilitu: čím vyšší hodnota, tím větší rozptyl
"1" ... kolik procent respondentů hodnotilo danou větu jako "hezky česky"
"2" ... kolik procent respondentů hodnotilo danou větu jako "hezky česky" nebo "nedráždí"
"3" ... kolik procent respondentů hodnotilo danou větu jako "hezky česky", "nedráždí", nebo "divné"
zbytek do 100% odpovídá hodnocení "4" ... "nemožné"
Žlutě označené hodnoty jsou "nejpříznivější", oranžově "nejméně příznivé".
Původní dotazník najdete zde, lze ho i vyplnit a odeslat, ale odpovědi se v hodnocení už neprojeví.
Můžete se také podívat na souhrn poznámek k jednotlivým větám:
poznamky.html nebo poznamky.pdf.
Poznámky zde uvedené většinou navrhují přijatelnější variantu.
Zajímavé by bylo porovnat výsledky podle respondentů a pokusit se z nich vytvořit nějaké skupiny - zdá se, že by se mohla vynořit malá skupinka těch, kdo preferují doplňky v nominativu před akuzativem.
Výsledky posloužili jako podklad pro příspěvek na konferenci Formální popis slovanských jazyků 5, která se konala 26.-28. 2003 v Lipsku. Spoluautorem je Adam Przepiórkowski z Polské akademie věd, viz Czech and Polish Raising/Control with and without Structure Sharing.
Další články:
Adam Przepiórkowski and Alexandr Rosen. Czech and Polish raising/control with or without structure sharing. Research in Language, 3:33-66, 2005. pdf
Alexandr Rosen. O čem vypovídá pád doplňku infinitivu. In František Čermák and Renata Blatná (editoři), Korpusová lingvistika: Stav a modelové přístupy, sv. 1 edice Studie z korpusové lingvistiky, str. 254-284. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2006.
Problémy s víceznačností byly i jinde, např. u věty 3 ("shrbené židle") a 11 (kdo byl opilí, publikum nebo herci?). To nemělo být a měl jsem si dát větší pozor.
Někteří respondenti měli problém s diakritikou. Snažil jsem se s tím něco dělat, ale neuspěl jsem. Tohle bylo dost nepříjemné, protože se někdy mohl setřít rozdíl třeba mezi ě a é (tedy e s háčkem a e s čárkou, pro ty, kdo mají písmenka špatně i tady).
Poněkud méně flagrantní je rozptyl u hodnocení vět 24, 1 a 12 s doplňkem v akuzativu. Větu 24 ("Šéf ji donutil nastoupit do práce ještě trochu nastydlou.") hodnotilo jako "hezky česky" skoro 74% respondentů (spolu s "nedráždí" 97%) a větu 12 ("Strach o místo nutí všechny zaměstnance chodit do úřadu hladce oholené.") necelých 30% (50%).
Jistá tendence k akuzativu v doplňku se projevila i tím, že u vět s nominativem poznamenalo celkem 6 respondentů, že by se jim více líbil akuzativ. U věty 12 by se zase jednomu respondentovi více líbil nominativ a dva dokonce uvedli, že věta mluví o zaměstnankyních, nikoli zaměstnancích. Zde si dovolím vyslovit hypotézu, že dvojznačná koncovka -é v množném čísle ženského rodu je přijatelnější než jednoznačná koncovka rodu mužského, a že tedy změna rodu předmětu nemusí nutně znamenat preferenci nominativu.
Velká variabilita hodnocení může mít řadu příčin a někteří respondenti uvedli mnoho hlubokých postřehů, které se sice netýkají bezprostředně hlavního cíle dotazníku, ale jsou velmi cenné samy o sobě a některé z nich si dovolím časem ocitovat na tomto místě ve zvláštním oddíle. Na některé podněty bych chtěl reagovat osobně, omlouvám se, že to bude chvíli trvat.
Bohužel jsem si ty věty musel skutečně sám vymyslet, protože jsem nic vhodného v korpusu ani jinde nenašel. Ty hodně uhozené byly ale nejspíš takové schválně, aby se na nich dalo něco prokázat.
Někdo tu podivnost konkretizoval na divný slovosled, divné pády, konstrukce bez morfologické shody. A řada respondentů oprávněně poukazovala na víceznačnost některých vět.
Některým se dotazník zdál příliš dlouhý (mně taky). Padl také dotaz, zda některé věty jsou kontrolní - původně byly, ale nakonec jsem nikoho nevyloučil. Jedna připomínka od Čecha pobývajícího v zahraničí poukazovala na homonymii hovorové a spisovné koncovky v nominativu plurálu maskulina a výsledné nejistoty při hodnocení.
Přišlo také několik návrhů na úpravy hodnotící stupnice (přejmenování a zjemnění), podnětů technického rázu (je lepší klikat na popisky než na malinké puntíky). Někteří navrhovali přidat další údaje o respondentovi (věk, vzdělání, region), údaje o tom, kde se věta vyskytla (hovor, kniha, noviny). Návrh vyzvat respondenty k doplnění správného tvaru místo předkládání hotových vět mne zaujal, protože jsem původně chtěl dotazník koncipovat právě tak, ale přemluvili mne: tímhle způsobem se respondenti motivují spíše k doplňování "školsky" správných odpovědí, nikoli k hodnocení přijatelnosti.
Jestli ještě někdy budu dělat něco podobného, určitě se poučím.
A.R. 12.11.2003, 12:40
upraveno 19.11.2004 a 30.5.2007