Ptáš se, jak se mi teď daří
Ahoj
Ptal ses, jak se mi teď daří, tak jsem se rozhodl napsat ti dopis. Udělal jsem si na tebe čas, teď tady sedím a nevím co bych ti vlastně měl psát. Nejradši bych tě teď odbyl jednoduchým fajn, jak to teď v poslední době dělám, ale že jsi to ty, tak to neudělám. Toho si važ.
Dlouho jsme se neviděli, viď. Docela by mě zajímalo jak se máš, co děláš.. No, taky ses přihlásil na střední... Baví tě to tam? Abych pravdu řekl, mě moc ne. Ne že bych se tady nudil, učení mám nad hlavu, ale znáš přece můj přístup k povinostem. To asi bude můj problém. Jsem prostě moc líný, než abych se dokopal k učení, nebo dokonce k nějakému pohybu, třeba sportu. Snažím se nedělat věci pravidelně, nesnáším rutinu. Přímo mě děsí, že by všechny moje dny byly stejné. Vadí mi také takové to přehnané plánování věcí dopředu. Chápu, že v dnešní době je to nutnost, kterou musím respektovat, ale bylo bych radši, kdyby to tak nebylo. Chtěl bych jít ven, když se mi chce jít ven, jít jíst, když mám chuť, jít spát, když jsem ospalý... Je škoda že to nejde a ani nepůjde. Musím dělat to, co je v danou chvíli třeba.
Teď na tebe asi působím, jako nějaký smutný, nespokojený člověk, ale to vůbec není pravda! Je ale pravda, že dneska nemám zrovna dobrou náladu... Ano, stále se scházíme se starou partou ze školy. Pamatuješ si na ně, že? Dokonce jsme společně jeli slavit Silvestra na Lipno. Škoda, že si nemohl jet s námi. Bylo to opravdu Super!
Napadá mě, že tohle je asi můj první delší dopis, který bych napsal sám. Docela mě to baví... Že bych objevil nějaký další skrytý talent?
Hmm... Asi ne, právě mi tak nějak došla nit, jak se říká... Co by tě tak ještě zajímalo? Novinky, drby? Žádné mě nenapadají. Je to asi tím, že mě počítač už úplně zbavil tvořivého myšlení a fantazie. To je docela slušná výmluva, nemyslíš?
Jak sis jistě všimnul, píšu ti rukou a mám k tomu velmi vážný důvod. Moje písmo je poměrně hrozné. Je kostrbaté, špatně čitelné a každou chvíli jiné. Podle písma se dá poznat spousta věcí o osobnosti. Radši bych tomu ani nevěřil. Jak může tak milá ,a vyrovnaná osobnost, jako já psát takovýmhle hrozným způsobem?
No, tím jsem ale hodně odbočil od tématů, na které ses vlastně ptal, a to bylo jak se mi daří. Když to shrnu, sečtu a podtrhnu, vyjde mi zcela jasný výsledek: fajn.
Doufám, že se brzo uvidíme, měj se hezky a odepiš.
s pozdravem, Adam
OSNOVA:
Úvod
Stať – co škola?
– moje nespokojenost
– písmo
Zzávěr