Příběh z naší rodiny
Osnova:
I. Úvod – Nečekaná dovolená
II. Stať – a) první problém
b) problém vyřešen
c) opravdu milé překvapení
III. Závěr
O velkých prázdninách, začátkem srpna, nám táta oznámil, že za 3 dny odjíždíme k moří do Itálie. Podívala jsem se na něj s udiveným výrazem, co tak najednou. Povídá, že mu volal kamarád, který vlastní cestovní agenturu, že mají volný apartmán, ať tedy nasedneme do auta a jedem. Táta nám dal ale 3 dny na přípravu a navíc si musel sám něco zařídit v práci.
Hned ten den se u nás vyskytl trochu menší problém. A tím problémem byl náš pes. Před čtyřmi měsíci jsme si totiž pořídili německého ovčáka. První otázka, která byla ohledně této dovolené položena byla ta, kdo nám na pár dní psa pohlídá, protože s námi jet nemůže. Druhý den se našla známá, že se ho ujme, a tak jsme začali bezstarostně balit věci. Ovšem den před odjezdem nám známá volá, že ho bohužel nebude moct pohlídat. „To se povedlo.“ povídám, když jsem se to dozvěděla. „Co se dá dělat, tohle prostě nejde vyřizovat tak narychlo.“ říkal táta. Svým způsobem zklamaná jsem to šla říct bratrovi, že nakonec nikam nejedeme.
Ráno, když jsem v kuchyni snídala, tak mi bylo oznámeno, že večer nakonec odjíždíme. „Co pes?“ byla moje reakce. „Když tu byla ráno pošťačka, tak nám obdivovala psa. Dali jsme se do řeči a nabídla nám, že by nám ho pohlídala, že mají taky vlčáka.“ vysvětlila mi máma. Během dne se dobalily poslední věci a večer už jsme byli na cestě.
Cesta byla opravdu zajímavá. Hned v Rakousku jsme omylem vjeli do jiného pruhu na dálnici a jeli jsme směrem na Švýcarsko. Hodinu nám trvalo, než jsme se z toho vymotali a jeli správnou cestou. To zas tak hrozné nebylo, teď to teprv přijde. Když jsme v Itálii dorazili na ono místo, šel táta tedy na recepci to všechno vyřídit. Vrátil se až po půl hodině s né moc hezkým výrazem. „Přijeli jsme o týden dřív.“ vypadlo z něj. Nikdo z nás neřekl ani slovo, koukali jsme na něj, jako kdyby se potopila půlka světa. „Opravdu milé překvapení.“ řekl bratr. Táta šel okamžitě zavolat tomu svému kamarádovi, co to má znamenat.
Vyřešilo se to tím, že nás nakonec ubytovali o několik bloků dál. Tohle byla (tak) fakt třešnička na dortu přijet o týden dřív na dovolenou k moři. To se asi jen tak nikomu nepoštěstí, že. Ale pořád lepší než si hned první den u moře ukopnout nehet na noze, jako se to podařilo posledně bratrovi v Chorvatsku. Aspoň že se ten pobyt vydařil. Počasí bylo výborné, výlet do Říma též, co víc si pak přát. Na tuto dovolenou asi jen tak nezapomeneme.