Přestávka v naší třídě
Přestávka je asi jednou z mála chvil ve škole, na kterou se každý těší. Po čtyřicetipěti minutovém psychickém někdy i fyzickém utrpení, v podobě otlačených a sedřených bříšek prstů od propisky (a to je to nejmenší, až po malé, ale o to více bolestivé křeče v celé paži.
Ale abych se vrátil k tomu, co se odehrává o přestávkách v naší třídě. Od doby, kdy jsme se neznali, se toho hodně změnilo. Zpočátku jsme se o přestávkách spíše seznamovali. Většinou jsme chodili na antukové hřiště, kde jsme pomocí různých her navazovali nová přátelství. Ale teď, když se známe lépe, se náplň našich přestávek poněkud změnila.
Protože jsou přestávky různě dlouhé, nelze si při každé z nich dostatečně odpočinout a pobavit se. Asi jedinou příležitostí je velká dvaceti minutová přestávka, kdy z některým z mých spolužáků podnikáme malóou, o to více nebezpečnóou, cestu mimo budovu školy.
Největším nebezpečím a hrozbou celé cesty je pan školník, námi zvaný „Pepa“, který neustále kontroluje, zda jsme přezuti. V našem případě tomu tak nikdy není, a tak první a určitě největší hrozbou, která na nás čeká ještě před naším protiřádním opuštěním školy, je právě on. Neustále se snažíme vynalézat a zdokonalovat různé „fígle“, kterými bychom ho mohli přelstít. Jedním a asi nejdokonalejším „fíglem“ se stal seskok z okna z naší třídy. Naštěstí máme třídu v přízemí, a tak nedochází k žádným velkým újmám na zdraví. Prozatím jediným a největším zraněním byl můj podvrklý kotník. Seskok z okna je jistě velice riskantní, ale podle mě je to lepší než trávit přestávky sbíráním papírků, igelitových sáčků a menších či větších hnědých hromádek před školou.
Když se nám konečně podaří opustit školu, čeká nás asi třista metrů dlouhá trasa. Zde jsou jediným nebezpečím projíždějící auta nebo kolaři, kterým se úpspěšně vyhýbáme. Po zdolání tohoto úseku nás čeká cíl, naše odměna v podobě Pekastu plného nejrůznějších dobrot od preclíků, až po obložené chlebíčky.
Ale vstup do Pekastu není vždy příjemný. Když vejdeme dovnitř prodavačky nás uvítají se slovy: „Hele mladej, zavírej ty dveře, my černochy nevedem.“ nebo „To jsou dveře a ne korále.“ To nás ale nemůže odradit – už jsme si zvykli, a tak si nakoupíme a spokojeni odcházíme zpět směrem ke škole. To už nás tlačí čas, a proto pospícháme, abychom stihli začátek další hodiny.
Doufám, že se nám v průběhu (našeho malého) našich malých dobrodružství nic nestane a my se vždy vrátíme najezeni a zdraví zpět do školy.
Osnova
Úvod: Přestávka
Stať: 1) První přestávky
2) Velká přestávka
3) Příprava cesty
4) Cesta
5) V Pekastu
Závěr: Mé přání.