Tak tady žiji
Na jihu Moravy se nachází, kdo chce leží, město. Není velké, není malé, dalo by se říci, že je tak akorát, střední velikosti. Pro srovnání, a i obhájení toho rozměru beru ostatní města České republiky. Malé Teplice, jak se město jmenuje, založil panovník tehdejší doby – Přemysl Otakar II, roku XXXX. A teď Vám něco napíšu o místě, kde bydlím.
V Malých Teplicích bydlím už něco málo přes 16 let, budu přesný, 16 let, 5 měsíců, dny neřeším. Kousek od centra, mám to na náměstí 10-15 minut volné chůze, leží ulice, jejíž jméno je U Výstaviště. Tímto jménem se pyšní díky blízkosti areálu Výstaviště, na kterém se každoročně pořádá nespočet akcí, čímž obyvatelé (netvrdím, že všichni) někdy lehce trpí. Víte, pokud nejste fanatici do tzv. „dechovek“, tak sem, na toto místo, se radši nestěhujte. Já obzvlášť trpím jako zvíře, jak se tak vtipně říká!! Představte si, že ráno, po krásném snu otevřete oči, chtěli byste si vychutnat dohru toho fantastického snu a místo toho uslyšíte: „Kdyby ty muziky nebyly...!!!“ To je hrůza a hlavně na zabití! Takové milé probuzení (ironie) dokáže zkazit den už od rána. Nepřeháním. Pokaždé, když se na Výstavišti koná podobná „akcička“, jsem buď zavřený u sebe v pokoji nebo vypadnu doslova a dopísmene z baráku. Poslední varianta, záchrana, je mp3 přehrávač, zapnutý „na plné pecky“. Vše jen abych neslyšel ty lidové hrůzy.
Zase aby to nevyznělo, že se tady nedá žít, to vážně ne. Tohle místo mám hrozně rád, je klidné, pohodové. Ano, jsou tu jisté drobné vady na kráse, ale to má každé místo. Přece jenom, není nad to, když v 3 ráno jde podnapilá individua z hospůdky naproti přes ulici a vyřvávají nebo ještě hůř prozpěvují si nějakou vulgární píseň. Taky velmi vtipný je hlas imaginární slečny, která oznamuje: „U hradu“. Věřte mi, v 5 ráno bych jí nejradši...!!! Nemusím to snad rozepisovat. Zastávka
a hlavní Erbenova třída je 50 metrů od mé hlavy.
Přesně na opačné straně naší ulice stojí obrovská LÍPA. Dalo by se s lehkou nadsázkou říci, že je to takový nekorunovaný symbol ulice. Někdy ve večerních květnových hodinách scházejí mladé páry u tak dominujícího symbolu celé ulice. Když se nekoná žádná akce na Výstavišti, je naše ulice vcelku poklidna – žádný provoz, bez pouličních „bitek“, vraždy u nás taky nefrčí.
Jak většina míst i toto má své osobní kouzlo, za tu dobu co tady bydlím mi hodně přirostlo k srdci. Dřív, v mládí, jsem to kolik nepociťoval, ale teď to už chápu. Zrovna včera večer, asi kolem půl 9 jsem seděl na balkóně a koukal, jak rudé usínající slunce pozvolna zapadá za vysoké topoly, které slouží v této oblasti z jednoho důvodu jako větrolamy a z druhého jako „zvuková izolace dechovek“. – aspoň já to tak beru. Ten pohled na slunce byl hrozně uklidňující, k tomu zpěv či brebentění ptáků. Už jenom kvůli tomuhle tohle místo miluju.
Možná by někomu mohlo přijít, že v některých odstavcích je můj vztah k tomuto místu neosobní, to by se ovšem mýlil. I když má chyby, má víc kladů, a co je nejdůležitější – je to můj DOMOV.
Osnova: I. − Úvod
II − Stať − a) kde
b) plusy, mínusy
c) symbol
d) klid
III - Závěr