Ptáš se, jak se mi teď daří
Drahá sestřičko,
už dlouho jsem Ti nenapsal a ty bys určitě ráda věděla, jak se mi vede v nové škole a vůbec, jak se mi celkem daří. V poslední době jsem neměl moc času, a proto jsem teď rád, že Ti můžu zase o sobě něco říct.
Nejprve začnu vyprávět o nové škole. Od základky je to opravdu rozdíl, tam se s námi jednalo pořád jako s dětmi. Těm co se učit nechtělo, do toho tlačili učitelé a těm co ano, tak byli vyučijící rádi, že mají zase o starost méně. Tady je to ale úplně něco jiného, profesoři tu odvádějí svou práci a žáci ve svém zájmu také. Je to dobrá souhra a tím pádem hodina většinou skvěle uteče. Předměty tu dělím na takzvané šprtací jako je dějepis, zeměpis atd...
A předměty, ve kterých nestačí pouze znát to, co máme v sešitě, tupě to odrecitovat jako básničkyu, myslet si „jakej jsem mistr světa“ a dostat jedničku. To ani nejde a člověk musí mít prostě daný předmět sv sobě. Nebo taky ne. Asi všichni by mi dali za pravdu, že tam můžu zařadit fyziku, patří tam matematika a v mém případě i jazyky. To je pro mě „velkej oříšek“, zvlášť u francouzštiny, protože na angličtinu jsem si na základce přece jenom trochu zvyknul. Určitě co se týče školy Tě zajímá, jaké mám vlastně známky. Trojku snad nebudu mít žádnou a za vyznamenání bych byl hodně rád.
O škole jsem Ti toho snad řekl dost a mohl bych Ti říct něco konkrétně o sobě. Velký problém je pro mě to vstávání, každé ráno prožívám nepopsatelný boj, ale o tom asi povídat moc nemusím, protože v tomhle jsme si s Andrejem hodně podobní. A pak když už vstanu je moje fyzická i psychická efektivita tak na padesáti procentech. Bude to asi můj celoživotní boj hendikep. Na každý víkend, každé volno, se těším tak, jako by to byly velké prázdniny. Složité to mám i doma. Jakmile něco dělám, tak mi to nevadí a dělám to i dobře, ale přimět se k tomu, to už je horší. Platí to i u dlouhodobějších domácích pracech ze školy, jako jsou referáty, eseje nebo čtenářský deník. Snad se jednou této jakési lenosti zbavím. To je o mě asi zatím všechno.
Jinak bratr se už definitivně odstěhoval a pomalu likviduje ten nepořádek, co tam měl. Vycházíme spolu celkem dobře. Mámě se po zdravotní stránce taky dobře daří, akorát není spokojená se mnou, ale to není asi žádná matka se synem v mém věku. S tím už nic nenadělám. Co bych Ti ještě chtěl říct, tak koncem února jedeme na ten lyžák a jen mám trochu obavu jestli bude na čem jezdit. Hned jak se vrátíme, pojedeme do Francie, snad mi tam konečně ten jazyk vleze do hlavy. To je vše co mě v dohledné době čeká.
Abych to na závěr pomalu shrnul. Vím, že to teď nemáš vůbec jednoduché, starosti s domáctností, s manželem a teď ten předčasný porod. Každý má v životě pocit, že se nic nedaří a že už to snad horší být ani nemůže, ale i tahle situace jednou přejde. Doufám, že Ti tento dopis udělá radost. Přeji Ti, aby ses měla dobře a vše bylo tak, jak by sis přála. Pozdravuj všechny.
Tvůj nejmladší bratr
Osnova: I. Úvod – proč dopis píšu
II. Stať: 1. nová škola
2. moje problémy
3. co se děje doma a co mě čeká
III. Závěr – shrnutí událostí a rozloučení