Dívám se do zrcadla
Měla bych už radši jít… Zase přijdu pozdě. Ještě poslední pohled do zrcadla…
Hm, není to nejhorší. Ladím. Třeba za to dostanu i úsměv. Úsměv! Dobře. Měla bych se prohlédnout víc zblízka. Oči zatím drží. Snad se vydrží nerozmazané… Chybí mi jiskra. Jiskru! Lepší. Vypadám celkem vyrovnaně. Snad tak i působím na okolí. Hlavě Hlavně nesklápět hlavu. A narovnat se. Zdám se být docela štíhlá… no, možná tak jedině pro tu sousedku, co si myslí, že nejím a při každém našem střetnutí mi to vytýká. Nejsem štíhlá. Ach ty moje nešťastně zděděné boky! Vyhlídky do budoucna s mými boky nejsou přívětivé. Jak budou vypadat za pár let?! To ne, teď nevypadám vyrovnaně. Měla bych vážně jít…
Zapomněla jsem si otřít boty. Ale na to už není čas, třeba taky nebude mít úplně čisté boty. Snad se mi na ty moje nepodívá. I když je to škola. Mám pěkné boty. Ladí mi a vyjadřují kousek mě. Snad se na ně podívá… Ale nesmí si všimnout, že jsem si je zapomněla otřít. Zkusím to trošku setřít aspoň prstem. Bingo! Hned lepší… Kalhoty mi padnou. Je pravda, že mi ty zadní kapsy trošku opticky zvětšují pozadí, ale co. Jejda, nějak mi sjeli níž… Že bych zhubla? Hmmm… To tričko jsem zvolila dobře. Nevypadám v něm moc tlustě. Tak docela normálně. Prostě moje tričko. Moje! Snad nikomu nesluší o moc víc než mně… Snad jich taky nevyrobili tolik, abych ho viděla na každé třetí osobě, kterou potkám. S těmi kalhotami vypadá dobře. Tak jo, ještě rychle mikinu. Taky ladí. Vymyslela jsem to vážně dobře. Kabátek. A šálu. Ale ne, zase bude vykukovat, když si nedám záležet… Musím si dát záležet. Tak. Snad to bude v pořádku.
Ježiš! Ten vlas! Radši se učešu ještě jednou. Hrrr. Jsem hrozná. Přijdu pozdě. Ach jo, proč mi ty vlasy nejdou upravit podle mých představ?! Už abych byla u kadeřnice. Stihnu to akorát před plesem. Doufám, že mi to na něm bude slušet. Asi bude lepší než tenhle. Vždyť je to teď jedno, už bych měla být na schodech a zatím tady ještě stojím před zrcadlem a přemýšlím. Zbytečně. Docela zbytečně. Stejně už teď se svým zevnějškem nic moc neprovedu. Spěchem ho možná ještě zhorším. Žvýkačku! Ještě honem žvýkačku! Hlavně žvýkat nenápadně. Jo, to by šlo. Vypadám decentně. Snad působím sympaticky. To je podle mě důležité. Dojem ze vzhledu je dost důležitý. Často se v něm odráží psychika. Jak se člověk cítí, tak se obléká. Tedy alespoň já. Vždycky se snažím oblékat se podle nálady. Dnes se mi to, myslím, podařilo.
Konec, podívám se na sebe už jen celkově a běžím… Hlava – vlasy, oči, obočí. Obočí! Rychle uladit! Nos. Ach můj velký nos. Dědův nos… Ale alespoň si na dědu často vzpomenu… Rty, brada, uši. No, dejme tomu… Narovnat se, trošku stáhnout kabátek, vytáhnout kalhoty – ještě upravit kapsy – popadnout kabelku a…
Páni, to jsem vážně já? Poznala bych se, kdybych se potkala na ulici? Byla bych sama sobě sympatická? Jsem sama sobě sympatická? Těžko říct… Snad ano. Rychle klíče. Jdu pozdě… už zase jdu pozdě…
Osnova:
I. Úvod
II. Stať: 1. Začátek posledního upravování
2. Konečné úpravy
3. Poslední pohled
III. Závěr