Tak tady žiji
Z komínů stoupají dýmy spáleného uhlí nebo dříví, které byla přivezeno samotnými obyvateli toho kterého domu, z nedalekého lesa. Jen z jednoho komínu se dým neubírá směrem vzhůru, ale zaplavuje dvorek domu sousedního, domu č. 17. Čas od času z tohoto domu vyjde jeden z jeho obyvatelů, přidusí se kouřem a vrátí se zpět do domu. To bývá v chladnějších měsících, kdy se musejí prostydlé staré domy vytápět. V teplých dnech se obyvatelé domu číslo 17 chodí dovnitř pouze zchladit, jinak tráví co nejvíce času venku – na dvorku či na zahradě. Podobně je to i v ostatních chalupách této malebné vesničky na blatech…
Vesnička se rozkládá v jakémsi „ďolíčku“ pod rozlehlým tmavým lesem, za který večer co večer zachází sluníčko v celé své červené kráse. Náves je zde skoro nenápadná, připomíná ji snad jen bílá kaplička, vedle níž se tyčí pomník věnovaný zdejším obyvatelům, kteří padli ve válkách. Jako v ostatních vesnicích zde nesmí chybět „rybník“, jenž je také součástí návsi. Do něj sem tam vesničané vysadí pár ryb, aby mohli mít později radost ze svého úlovku.
Avšak jakýmsi úplným „středem“ vesnice je bývalá místní knihovna sousedící s obchodem. Z místnosti knihovny je nyní jakási „společenská místnost“, ve které se víkend co víkend scházejí vesničané. A před ní je ohniště, kde se víkend co víkend schází vesnická mládež. I když to není ta pohádková ladovská náves, pro mne je tou nejkrásnější návsí…
Nedaleko návsi je štěrkovitá cesta, jenž se téměř v pravém úhlu sbíhá s jakousi centrální silnicí, která prochází skrz celou vesnici. Podél této vedlejší cesty se tyčí asi pět domů, z nichž jeden je právě dům č.17.… Provlhlé stěny, nábytek po babičce, chlívky přestavěné v obytné pokoje, kuchyň s podzemním klenutým sklepem, dřevěná dvoukřídlá okna – jeden z nejútulnějších domů celé vesnice. V něm žiji. V domě č. 17 s obrovskými hnědočervenými vraty, v pokoji s klenbou. A i když zde žiji jen o víkendech, prázdninách a Vánocích, je mým domovem. Třeba i neúplným, spíše polovičním, ale je mým domovem. V tomto domě jsem vyrostla, po jeho dvoře jsem jezdila na tříkolce, na cestě před ním jsem se učila jezdit na kole…
…A i když se sem v současnosti nedostanu tak často, mým polovičním domovem zůstává – jsou v něm mé vzpomínky, má postel, mé záclonky…
Osnova
1) Úvod
2) Stať – a) Náves
b) Dům č. 17
4) Závěr