Rozhodující okamžik
Můj příběh vypráví o dívce, která se i přes své mládí ocitla v situacích, do jakých by se nechtěl dostat ani žádný dospělý. O dívce, které se změnil celý, tak krásně začínající život. Nyní se cítí jako v pekle. Jako v nejhorším snu, který se jí mohl zdát. Její jméno je Lucie a donedávna to byla normální šestnáctiletá slečna, studující gymnázium. Měla spoustu přátel a plno zájmů.
Od té doby, co si Luciina maminka našla nového přítele, všechno se změnilo. Dívka často vzpomínala na tátu, který ji hladil po vlasech, říkal jí Lištičko, chodil s ní na procházky, hrál pexeso a uměl vyprávět tak skvělé vtipy! To už je ale minulost. Tatínek jí zemřel, když jí bylo šest. Matčin nový druh, Karel, je ale úplně jiný. Lucii nemá rád, bije ji a nutí po něm uklízet. V této době začala Lucie chodit do parku, kde se scházela parta lidí s podobným osudem. Všichni měli problémy doma, neměli přátele, nebo s nimi nevycházeli dobře a své deprese zaháněli pitím alkoholu a drogami. Zprvu Lucie odmítala jejich způsob „být chvíli šťastný“, po čase to ale také zkusila. Ten den pro ni byl zlomový. Začala se s partou toulat, přestala chodit včas domů, protože to, čemu ona říkala domov, bylo jinde, než kam se měla denně vracet. A samozřejmě se podstatně zhoršila ve škole. Matka si o ni dělala starosti, ale pod nadvládou svého přítele se nezmohla ani na to, aby si s ní o tom promluvila.
Den po svých narozeninách seděla Lucie se svými nynějšími přáteli v parku, vychutnávala si chuť marihuany a v tom se to stalo. „Lucie, dělej! Seber se! Policajti! Musíme vypadnout!“ „Nech mě! Ani mi nepopřál a ona? Stála a koukala, jak na mě řve, jak mě zas mlátí. Na moje narozeniny!“ „Tak slečno, vy půjdete s námi.“, řekl nějaký muž. Najednou je Lucie sama na policejní stanici, bez svých přátel, bez duše... Sedí tu jen malá, pohublá lidská schránka s tmavými kruhy pod očima, po kterých se valí proudy slz. Nejací muži se jí na něco ptají. Neodpovídá. Ani nemůže. A teď je doma. Má si sbalit věci. Ráno odjíždí do diagnostického ústavu. „Další z Karlových kousků. Hezky se mě zbavil...“, říká si Lucie.
„Cítím se tam jak v base. Nezvládnu to! Něco si udělám!“, říká Lucie na své povolené vycházce partě, s kterou se tajně scházejí vždy, když je to jen alespoň trochu možné. „Tak se tam nevracej! Zdrhni s náma. Neboj se, nenecháme tě v tom.“, povídá Milan, Luciin nejlepší kamarád z party. „To nemůžu! Najdou mě a dopadnu ještě hůř.“ „Přece tu nechceš zůstat? Zabijou tě tu!“ „Ale jak to chceš udělat?“ „Teď se tam už nevrátíš a půjdeme spolu k Matymu. Tam přespíme a dál se uvidí.“ „Maty, můžem u tebe přespat?“, ptali se naléhavě a se slzami v Luciiných zničených očích. Maty odpověděl: „Nejde to, jsou tu naši a víte, že jsem v podmínce. Lucie, kdyby tě tu našli, jdu rovnou do basy!“ „Tak přespíme v lese, je léto a Maty nám půjčí spacáky. Nebreč.“, řekl Milan. V lese si dlouho do noci povídali. Řešili, co bude dál. „ A co ta tvoje kámoška? Ta… Viky? Viděla jsem ji když jsem přišla do party.“, ptala se Lucie Milana. „Jo, u tý by to mohlo jít. Žije někde na Moravě, ale zavolám jí.“, odpověděl Milan. O týden později už bydleli ve vilce na malé vesnici na Moravě. Nějaký čas vše fungovalo. Ze vztahu Milana s Lucií se stalo mnohem víc, než je přátelství. Společně s Viky si úspěšně obstarávali peníze na drogy a na domov si Lucie skoro nevzpomněla. Dnes se však vrátila z města se strachem v očích. „Milane, musim s tebou mluvit. Milane, slyšíš mě? Viky dej nám chvíli pokoj! Ne, nedám si. Proč? Jsem těhotná!“, Lucie nevěděla, co dělat. „Co? Těhotná? Já ale žádný dítě nechci. Nech si to vzít a hotovo. A teď si dej práska, neni s tebou k vydržení.“, řekl úplně klidně Milan. „Já si to ale vzít nenechám! Je to moje a taky tvoje dítě!“, Lucie začala brečet. „Necháš si to? Tak ale ne tady. Vypadni a vychovávej si smrada na ulici!“, odvětil už trochu rozčilený Milan.
Zoufalá Lucie si za křiku a smíchu Milana s Viky pobrala svých pár věcí a utekla pryč. Nevěděla, kam jít a co dělat. Nasedla na první autobus a odjela z Moravy. Od té doby už o ní nikdo neslyšel. Jen její matka našla ve schránce dopis. V něm stálo pouze: „Všechno je tvoje vina!“
Osnova: I. Seznamte se s Lucií.
II. a) Jak to začalo?
b) Lucie se dostala do polepšovny.
c) Znovu ji stáhla parta.
III. Všechno jednou skončí.