Rozhodující okamžik
Jako každý víkend se naše rodina vydala na chalupu do malé vesničky, kde jsme trávili mnoho času a zažili krásné chvíle. Ale tentokrát se tam nikomu nechtělo, snad kromě nadšeného táty, který se kdysi dávno rozhodl chalupu přestavět a opravit.
Zatím co já a mamka jsme chtěly venkovský styl, táta si trval na moderním domě a bratr Adam se raději ani nevyjádřil. Nakonec si hlava rodiny prosadila svou, a tak jsme začali rekonstruovat.
Skoro vše jsme měli hotové, ale dnešní víkend nám zbývalo vytrhat podlahy, což zrovna není lehká práce. Proto jsme se s Adamem ihned po příjezdu snažili ztratit z dozoru, avšak marně. A tak jsme se bohužel všichni pustili do práce.
Já s mamkou jsme vyvážely vytrhané dřevěné parkety, Adam s tátou se střídali v trhání prken. Teď byl na řadě můj starší bratr a otec se šel přehrabovat do stodoly, aby zjistil, co je třeba ještě zlikvidovat.
Tu se podívám na zpoceného bratříčka a koukám, že nemůže vytrhnout obzvlášť dobře ukotvené prkno. Mamka šla vařit oběd, a tak jsme zde sami, proto si nemohu odpustit poznámku: „To si řikáš silák, jo?“ Vrhne na mě vraždivý pohled, ale naštěstí přichází táta: „Tak jak to jde?“
„No, asi bys měl Adamovi pomoct, jinak tu budem až do noci!“ pravím dostatečně nahlas. „Tati, fakt mi pojď pomoct, nejde to!“ vykřikne Adam. A tak se táta silák vrhne na kleště a snaží se vytrhnout hřebík v podlaze. Ale kupodivu jeho obvyklá síla nestačí a na druhý pokus musí víc pořádně zabrat. Tahá, tahá, až hřebík povolí a táta spadne.
Tenkrát nikdo sese nikdo nesmál. Otec se na nás podíval a když zjistil, že není středem pozornosti, zaměřil se na ohnisko našeho vykuleného pohledu, a to na starou zaprášenou dřevěnou truhlu. Chvilku jsme ji zamyšleně pozorovali a přemýšleli, co tam asi je. Jako první se vzpamatoval táta. Pomalu ji vyzdvihl, setřel prach, položil na stůl a otevřel víko. Mezitím přišla i mamka a teď jsme na obsah truhly zírala kompletně celá rodina.
Pomalu jsme vyndavali věci, opatrně, abychom nic nepoškodili. Protože jak jsme zjistili, truhla byla schována při stavbě naší chalupy a to v roce 1923. Byly tam novinové články, staré peníze, fotografie vybavení domu a především celé tatínkovy rodiny. Viděli jsme příbuzné až o tři generace starší, to bylo prostě úžasné. Na dně truhly se ukrýval dopis. Ten si ukořistil táta a četl a četl.
Pro všechny z nás to byl silný zážitek. Po přečtení posledních slov nadešel rozhodující okamžik, který se týkal rekonstrukce domu. V dopise totiž bylo přísně zakázáno přestavovat dům, protože má zůstat v plné své původní kráse. A pak táta vyřkl své rozhodnutí: „Dům se přestavovat nebude! Pouze ho opravíme do původní podoby. Takže nebude žádné moderní sídlo, ale krásný venkovský dům.“
A tak se i stalo. Místo umělých okem jsme objednali dřevěné, položili jsme dubové podlahy. Prostě vše bylo přírodní.
Podle inspirace předků jsme do podlahy zakopali naše fotografie, novinové články, peníze a jelikož doba pokročila, tak i DVD, kazety, CD našich oblíbených interpretů a též jsme přiložili dopis. Jenom doufáme, že budoucí členové naší generace budou mít z nečekaných vzkazů a pokladů takovou radost, jakou jsme měli my. A hlavně že to pro dalšího stavitele bude rozhodující okamžik jako pro našeho tátu!
Osnova:
Úvod: cesta na chalupu
Stať: 1) neshodné názory
2) rozdělení práce
3) dobře ukotvené prkno
4) stará zaprášená truhla
5) nečekané poklady
6) přírodní materiály
Závěr: rozhodující okamžik pro další stavitele