Dívám se do zrcadla
Při pohledu do zrcadla mě napadají různé otázky. Jak mě vidí ostatní? Nechovám se hodně neslušně? Co profesoři ve škole? Kamarádi? Rodina? Jak mě vidí oni? Nakonec já, jsem sám se sebou spokojený? Takto bych mohl psát dlouho a nám nápady nedocházejí. Pokusím se na některé z otázek odpovědět.
Začal bych asi svým vlastním názorem na sebe. Je spousta věcí, které bych rád změnil. U některých to možné je, u některých ne. Například moje výbušnost. Nesčetněkrát se mi stalo, že mě někdo o něco požádal, jenže já byl protivný a o vstřícnosti nemohla být ani řeč. Chvíli poté si uvědomím, co jsem vlastně udělal. Následuje pocit viny. Pocit, který je nepříjemný a nutí k omluvě. Záleží na povaze a charakteru druhé osoby, zda mi promine či nikoliv, ale také na okolnostech, které můj čin provázely. Pokud dotyčný moji omluvu přijme, mám radost. Pokud ne, snažím se napravit to, co jsem udělal špatně.
Dále moc nedodržuji zásadu čínského filozofa Konfucia, jehož učení říká, že by nikdo neměl druhému činit to, co nechce, aby bylo činěno jemu. O filozofii se moc nezajímám, ale tato myšlenka je zajímavá a určitě má hodně významů. Jenže si myslím, že tento způsob života se nedá nikomu přikázat. Vždy budou existovat lidé, kteří se nad myšlenkou možná ani nezamyslí a úmyslně ji poruší. Při dodržování tohoto učení by byl svět bez válek, utrpení a teroru a celkově by byl hezčí. Abych se vrátil k mému porušování Konfuciovy myšlenky. V životě jsem ublížil hodně lidem. Skoro pokaždé mě to mrzelo, protože cílem mého jednání bylo co možná nejvíce někoho zesměšnit nebo ponížit a tím pádem moje „vytáhnutí se“ před ostatními. I přes to, že si plně uvědomuji následky mého nepříliš vhodného chování a snažím se tento způsob přístupu k ostatním „vyškrtnout“, občas se mi stává, že se neudržím.
To byly věci, které bych na sobě chtěl změnit. A teď ty, za kte jaké jsem rád. Snažím se být kamarád s každým, kdo je mi sympatický, či mě něčím zaujme. Jsem pro každou srandu, která je v mezích. Znám pár lidí, kteří mě zavrhovali kvůli tomu, že jsem si jako střední školu zvolil gymnázium. To mi přišlo nefér, já jsem nikdy nikoho neposuzoval například podle toho, jakou školu si zvolili, či podle jejich mobilního telefonu. Každý má právo si svobodně vybírat a nejsem rád, když je toto právo potlačováno.
Kdybych se měl vyjádřit k postoji kamarádů a rodiny vůči mé osobě, bylo by to velmi nepřesné, protože to mohu posoudit pouze z jejich chování ke mně. Myslím si, že jsem mezi svými kamarády oblíbený. Rodiče mají radost, když se mi něco podaří, na druhou stranu je dovedu i hodně zklamat.
Na závěr bych chtěl říci, že jsem nenapsal zdaleka všechny své nedostatky. Moje pozitivní vlastnosti by měl posoudit někdo jiný. Já jsem sám se sebou spokojený.
Osnova:
I. Úvod – Pohled do zrcadla
II. Stať –
1) Můj pohled na sebe
2) Konfuciova myšlenka
3) Mé dobré vlastnosti
4) Postoj ostatních k mé osobě
III. Závěr – Zakončení mého zamyšlení nad sebou