Tak tady žiji
Tak tady žiji,
v malém městečku na jihu Čech, v . je vám určitě dobře známa, protože je proslulá svým krásným zámkem ve windsorském stylu. Je také známa pro svou dlouhou historii, také mimo jiné pro měšťanský pivovar, bohužel již léta zavřený. Ale nabízí se zde také mnoho aktivit a sportovních příležitostí. Máme zde vynikající golfové hřiště, které nám všichni závidí. Také tenisových kurtů a fotbalových a basebalových hřišť je zde hojně. si vybrali i představitelé evropského mistrovství v triatlonu – X-terra, další důkaz o městské kvalitě. Zkrátka je zajímavé městečko, kterému se ne nadarmo říká Perla jižních Čech.
Pokud byste si na místním letišti zaplatili nějaký ten peníz za okružní let nad , naskytl by se vám krásný výhled. Na kopci byste viděli zámek, bělající se ve slunci až oči slzí. Pod Zámeckou skálou se vine řeka Vtava ve svých nesčetných zákoutích, které skýtají mnoho úkrytů pro zdejší rybáře, kterých jsou tu plné břehy. Další, co byste spatřili, by bylo moře stromů kolem zámku, tedy zámecký park, který obklopuje zámek ze všech stran. Také byste si mohli všimnout velkého starobylého domu s oranžovou fasádou, na samém okraji zámeckého parku. Tedy mého domova.
Svůj dům mám opravdu rád, je v něm soustu míst, kam se schovat před světem. Tento dům má dokonce několik vlastních příběhů, ale o těch snad raději jindy. Tento dům je domovem mým, mých rodičů a bratrů, jako byl domovem mým předkům. Pokaždé, když se vracím domů, zvednu zrak na kopec na obzor a řeknu si: „Pořád ještě stojí“. Pak mě čeká náročný výstup po schodech do kopce, při kterém pomalu vypouštím duši. Nakonec stanu zadýchaný u domovních dveří a šťastný vklopýtám dovnitř.
V našem městě je nespočetné množství restaurací, hospod, hotelů a podobných podniků, které lapají kolemjdoucí turisty a nutí je utratit co nejvíc peněz, z kterých pak naše město vzkvétá. Vím, že bych to neměl říkat, ale v jedné takové hospodě trávím dost času i já. Scházíme se tam s bývalými spolužáky, kamarády i sousedy. Je to druh určité komunikace, protože jinde se nesejdeme, a byla by určitě věčná škola na sebe zapomenout. Zkrátka, všechny naše hlubocké hospody jsou skvělé a mají to, co by měla většina mít. Dobré pivo, usměvavý hospodský a čisté sklenice.
U nás je každý sousedem. má přibližně 10 tisíc obyvatel, což určitě není na obecní město mnoho. Když se projdete po hlavní třídě, potkáte většinu svých známých, sousedů, přátel a příbuzných. Ve velkých městech kolem sebe lidé chodí, nezdraví se, vrážejí do sebe a v dopravních zácpách na sebe neslušně pokřikují. Ale na je tomu jinak. Všichni se s úsměvem zdraví a kdykoli se potkají, navzájem si drží dveře v samoobsluze a pomáhají starým paním s nákupem do kopce. Ani dopravní tlačenice u nás nemáme. A večer, večer se všichni staří známí, ale i neznámí, sejdou na terase v místní krčmě, aby dle starého zvyku poseděli a poklábosili. Zkrátka, městští obyvatelé jsou vždy přátelsky naladěni.
Někteří lidé nazývají vesnicí. S nimi bych si to rád ručně vyřídil, protože byla uznána město před nejméně stopadesáti lety. Tak kdo ještě neuvěřil v jedinečnost , mohl bych mu ještě dlouho a dlouho vyprávět, až bych ho nakonec přesvědčil a on by vzdal městu hold. Tak tedy, tohle je naše město, které bych nevyměnil za žádné jiné. Tak tady žiji, den za dnem, v .
Osnova: Úvod: město
Stať: a) pohled z ptačí perspektivy
b) můj dům, můj hrad
c) naše město uvnitř
d) městští občané
Závěr: , a vesnice?