Příběh z naší rodiny
OSNOVA: I. úvod
II. stať: a) Poznání podvodního světa
b) Můj zachránce
III. Závěr
Tento příběh bych nazvala: Mé poznání podvodního světa. Děj nás přenáší na naší rodinnou chatu. Rázem se ocitáme v jižní Morave na Luhačovické přehradě.
Jsou letní prázdniny. Krásný slunný den. Tento rok se učím plavat. Když přeskočím v čase, plavat jsem se naučila na jedničku, ale my jsme teprve na začátku příběhu. Jak jsem už řekla, je krásný den, učím se plavat. Všichni máme prozatím na tvářích úsměvy. Zrovna jsem se chtěla jít koupat, když přišli příbuzní na odpolední siestu. Tím se můj životní zážitek z vody oddálil. Celá návštěva probíhala relativně v klidu. Kafe, čaj a mramorová bábovka. Hlavní téma bylo samozřejmě plavání. Když jsem se po chvíli začala nudit, dostala jsem nápad jít se koupat. Já jsem ještě neuměla plavat a nikomu dospělému se nechtělo. I když jsem měla plný žaludek, stála jsem si za svým. Rodiče ustoupili a já jsem se s vítězným úsměvem šla převléknout. Došla jsem si pro lehátko a už jsem pádila k vodě, jen ohnivá čára za mnou zůstala. Celá natěšená na koupání. Jenže osud mi nepřál v mojí radosti. Zapomněla jsem si rukávky v chatě. V tu chvíli to nikomu nedošlo ani mě, ani rodičům, kteří na mě koukali s bábovkou v ruce. Dala jsem si lehátko na vodu a už už jsem se připravovala ke skoku. V tom na mě mamka zakřičela a ja jsem se otočila. Toto otočení mi bylo prokleté. Poté jsem se rozběhla. Odraz. Skok. Kdybych dopadla na lehátko, tak teď nemám o čem povídat. Jenže mezitím já jsem nedopadla. Mezitím, co jsem poslouchala mamku, proud vody mi odnesl lehátko o kus dál než jsem dopadla. To jsem ale už nevěděla o světě. Jen rukama a nohama jsem okolo sebe máchala. Chvíli jsem byla nad vodou, chvíli pod vodou.
Do teď přesně nevím, kdo mě vytáhl. Říká se, že to byla sestra, avšak tomu se brání bratr. Ten si stojí za tím, že on mě vytáhl. Prý to bylo takto: jakmile jsem začala křičet, bratr se rozběhl za mnou. Už už byl po kolena ve vodě, uvědomil si teplotu vody. Pro něj byla studená. Začal se osmělovat, jak kdybych se netopila. Na to se už nemohla dívat sestra. Běžela k vodě, bratra odstrčila. Skočila pro mě a vytáhla mě. Když si to teď čtu, dávám za pravdu sestře. On by mě snad nechal utopit, jen aby se osmělil.
Teď se tomu směju, ale v tu chvíli jsme všichni měli na tvářích vyděšené výrazy. Vše dopadlo dobře, jsem živá a zdravá. I přes tento zážitek jsem vodní živel a vody se nebojím.