1. slohová práce
16. 12. 2004
Témata: Ptáš se jak se mi tu líbí
Ptáš se, jak se mi tu líbí
Osnova: 1) Úvod – překvapení
2) Stať – a) ráno
b) odpoledne
c) večer
3) Závěr – rozloučení
Drahý bratře,
Tvá otázka mě trochu překvapila, když se ptáš, jak se mi tu líbí, i proto, že si sem měl jet ty místo mě. Nicméně nebudu zlomyslný a jeden z těch tří nekonečných dnů ti popíši.
Vrcholem každého dne je ráno, respektive probuzení. Světnice je prosvícená sluncem, ptáci zpívají a příroda se probouzí. Člověk se cítí jako v ráji. Realita přichází až na mě mamka hodí roztrhanou košili a o nic lépe vypadající tepláky a vrazí mi do rukou talíř s tlustým krajícem chleba a stejně tlustou vrstvou lančmítu. Poté, co se mi podaří do sebe ten žvanec nasoukat, se objevuje na scéně děda, jež nám oznamuje, že je čas jít na pole. Je to docela „pestrá“ činnost: sbíráme brambory, švestky a jablka.
Poté co přežiju mamčino sekýrování typu: „ohni se k tomu pořádně!“ „nelehej si!“ nebo „Postav se rovně!“, je oběd v podobě, jak jinak, brambor a lančmítu. Následuje stejný scénář – tým v sestavě já, mamka, děda jdeme na pole, kde provozujeme stejně snaživou, barevnou a pestrou činnost, jako dopoledne.
Večer je ze mě rozpolcený člověk, snoubí se ve mně pocit fyzického a duševního vyčerpání a nepříjemný pocit, že jsem investoval čas do něčeho, co pro mě není nijak důležité, ne li zbytečné. Následně si umyju nohy v lavoru s vlažnou vodou a snažím zabít následující hodinu času, kdy nemůžu usnout.
Nicméně zítřek už nějak přežiji a příští rok pojedeš zase ty, neboť podle slov mamky, jsi pracovitý zatímco já jsem – lenoch. Což mi ostatně plně vyhovuje.
Tvůj Honza