Slohová práce školní
Konvičková Vendula
17. května 2005
1. C
Témata: 1) Tak tady žiji (volný stylový útvar)
2) Divy současného světa (volná stylový útvar)
3) Mé setkání s…. (Vypravování)
4) Pohled do zrcadla (Zamyšlení)
Pohled do zrcadla
Osnova:
- I.Úvod: Zrcadlo
- II.Stať: a) Po čem toužím…
b) Vztahy…
c) Budoucnost
d) Povaha
III. Závěr: Zamysleme se nad sebou
Každý se někdy díváme do zrcadla a zkoumáme, kolik koligramů jsme zhubli či naopak přibrali, řešíme problémy – co s vlasy, jak se správně tvářit… Existují však dva druhy zrcadel. Jedna (nám všem velmi známá) odrážejí náš zevnějšek, a ta druhá nám ukazují, co v nás je a jací jsme.
Já se samozřejmě také koukám do zrcadla a chtěla bych vám obraz mého já“ přiblížit. O mých křivkách Vám vyprávět nebudu, ale přiblížím Vám své vnitřní já“. Myslím si, že jsem přátelská a veselá dívka, která stejně jako ostatní dívky v mém věku touží po lásce, štěstí, dobrých kamarádech… Mám mnoho snů, které jsou neuskutečnitelné, ale také mnoho reálných přání. K mým přáním rozhodně patří hodně zdraví, které má člověk jen jedno a jehož hodnotu poznáváme ve chvílích, kdy nám zdraví chybí. V mé rodině je bohužel častý výskyt rakoviny, nemoci na níž zatím není žádný lék. Při vyslovení této choroby mám mráz na zádech. Mí nejbližší nad ní naštěstí vyhrávají. Tím se však nechci rmoutit. Mé další přání je láska a to ve všech svých podobách – přátelská, rodinná a láska mezi mužem a ženou. Nyní trávím hodně času se svými příteli, kteří mě více či méně ovlivňují. Snažím se přijímat jen jejich pozitivní vliv a myslím si, že se mi to docela daří. Když se teď podívám do zrcadla, nevidím již malou „stydlivku“, ale zdravě sebevědomou dívku, která se však někdy bojí říct svůj názor. Umím však své názory diplomaticky podat tak, abych neranila něčí city.
Každý si přeje úspěch a ani já nejsem jiná. Letošní rok je jakýmsi vrcholem mé hudební kariéry – v kytarových soutěžích se mi zatím velmi dařilo. Teď mě ještě čeká absolventský koncert a poté republikové kolo kytarové soutěže. To, že jsem se dostala tak daleko považuji za svůj největší kytarový úspěch. Stejně velký úspěch (ovšem důležitější) je skutečnost, že jsem se dostala na prestižní gymnázium a mohu zde studovat. Doufám, že se svou pílí, touhou po vzdělání a snahou dostat se co nejdál úspěšně zvládnu maturitu a později i vysokou školu. Zrcadlo mi však ještě neukázalo ten správný směr, kterým se mám do budoucna vydat, a tak ještě nevím, který obor by mě bavil. Přemýšlím o práci s humanitním zaměřením (př. psychologie).
Někteří přátelé říkají, že jsem zvláštní tvor. Pořád se směju a dokáži svými slovy rozesmát řadu lidí. Oni to neví, ale to, že jsou šťastni, mi v dnešním uspěchaném světě zvedá náladu. Také jsem prý velmi výřečná, ale dokáži mlčet a udržet tajemství. Respektuji soukromí druhých. Dokážu vyslechnout jejich problémy a snažím se jim pomoci.
Každý se musíme zamyslet nad sebou, nad svým chováním a nad naším vztahem k ostatním. Snažím se poučit se ze svých chyb a dát ze sebe každému to nejlepší. Nebojím se změn, protože změna je život. Bojím se ztráty – blízkých, soukromí, důvěry…
„Chci být člověkem, který se mi nehnusí.“ Se Sarterovým výrokem jsem se zžila.