1. slohová práce školní
16. prosince 2004
Témata:
1. Ptáš se, jak se mi tu líbí... (dopis)
2. Představ si, co se mi stalo (dopis)
3. Píšu Vám. (dopis někomu, s níž jsem se nesetkal, nebo se ostýchám hovořit)
Jak se mi tu líbí
Ahoj milý (bratře) Jane,
jsem s bratrancem Milanem v Segelu, a tak jsem si řekl, že by tě mohlo zajímat, jak se nám tu líbí.
Tak to vezmu (to vezmu) pěkně od začátku. V lednu mi Milan nabídl, ať s ním a jeho gymnáziem v Pardubicích jedu v červnu do Chorvatska. Jeho nabídku jsem přijal, neboť se mi ten nápad líbil. Mamka mě na poslední týden v červnu uvolnila ze školy a odvezla mě do Prahy, kde si mě strýc z Pardubic vyzvedl. Vyjíždělo se druhý den.
Další den (jsme) náš autobus dorazil na místo. Ale město, ve kterém jsme zastavili se dalo pojmenovat jako Město Mrtvých. Nikde nebylo ani živáčka, moře černé, na některých místech v něm byly řasy a skoro každý (barák) dům ležel v troskách. Bohužel nás hned neubytovali, a tak jsme (od) chodili po polorozpadlém městě. Potom jsme dorazili ke kostelu. No ke kostelu, on svým vzhledem připomínal spíš protiatomový kryt. Takto jsme si užívali krásy města do dvanácti hodin, pak nám dali pokoj a my si konečně odpočinuli. Hotel byl oceněn třemi hvězdičkami, ale naše hodnocení (by) je tak mínus dvě. Moře má být dle prospektu 200 metrů od hotelu, to také je, ovšem v podobě přístavu. Hned první den jsme se stihli spálit, protože jsme se zapomněli namazat.
Druhý den jsme se již důkladně namazali, ale klidně jsme ho neprožili. Podle recepční zde berou jakoukoli měnu, a tak jsme si vzali naše stokoruny. Na pláž vzdálenou 1 kilometr jsme si na osm hodin vzali půl litru vody. Kolem druhé hodiny jsem do sebe vpravil asi dva decilitry vody mořské vody a já nutně potřeboval hned napít. Voda byla samozřejmě přehřátá, tak jsme se rozhodli, že máme v podstatě i hlad – vyrazili jsme na nákupy. V prvním obchodě jsem dostali šok, když nám řekli, že jiné peníze, než Kuny, neberou. Vydali jsme se tedy hledat směnárnu. Po půlhodinovém hledání jsme ji konečně našli, jenže jsme se asi paní zdáli moc mladí na to, abychom měli nějaké peníze prostě odešla. Nakonec nás zachránil Honza, který nám půjčil třicet Kun. Naše spálená záda se ještě zhoršila a myslím, že zbytek pobytu strávíme bez koupání.
Jinak je tu veliká legrace, protože hrajeme „Člověče nezlob se!“ Těším se, až se uvidíme a doufám, že pobyt přežijem ve zdraví.
Tvůj bratr
Milan2
Osnova:
1) Úvod: Dovolená v Segelu
2) Stať: a) Cesta do Chorvatska
b) Příjezd do Segelu
c) Prožívání dnů v Segelu
3) Závěr: Místo plavání v moři, hrajeme Člověče nezlob se!