1. slohová práce školní
16. prosince 2004
Témata:
1) Ptáš se, jak se mi tu líbí (dopis)
1. slohová práce školní
16. prosince 2004
Témata:
1) Ptáš se, jak se mi tu líbí (dopis)
2) Představ si, co se mi stalo... (dopis)
3) Píšu vám... (dopis někomu, s nímž jsem se nesetkala, nebo se ostýchám hovořit)
Představ si, co se mi stalo...
Ahoj Evo,
dozvěděla jsem se, že jsi onemocněla a tak jsem se rozhodla, že ti napíšu dopis. A abych tě trochu rozveselila a rozptýlila, budu ti vyprávět příhodu, která se mi přihodila o letních prázdninách.
Bylo pondělí odpoledne. Venku pálilo slunce a přímo lákalo k návštěvě koupaliště. A tak jsme se s kamarádkou Evou2 rozhodly, že se vyrazíme koupat.
Sotva jsme se naobědvaly, sedly jsme na kola a vyrazily. Cesta nebyla dvakrát příjemná, neboť bylo opravdu horko. A tak, když se nám naskytla příležitost zkrátit si trasu přes les, ani na minutku jsme nezaváhaly. Jenomže to byla osudová chyba.
Lesní cesta byla samý kámen a kořen. Ale my, místo abychom sledovaly kudy jedeme, jsme si neustále povídaly a na pěšinu příliš nedbaly. Pak ale z křoví z ničeho nic vyběhla černá kočka a skočila mi přímo pod kolo. Stihla jsem jen zakřičet Pozor! a pak jsem strhla kolo do křoví. Mezitím Eva2, která se mi snažila vyhnout a zabránit tak naší srážce, otočila řidítka a najela na obrovský kořen vyčnívající do cesty. Přeletěla přes kolo a dopadla na hromadu kamení, které sem někdo navezl.
Když jsme se zvedly a vrátily zpět na cestu, snažily jsme se zjistit nastalé škody. Jedno rozbitý koleno a píchlá pneumatika u mého kola. Nezbývalo nám tedy nic jiného, než se otočit a vrátit.
Doma jsme Evu2 ošetřili, spravili mé kolo, a protože slunce stále pálilo, rozhodly jsme se, že na koupaliště vyrazíme znova. Tentokrát ale už bez lesní zkratky.
Podruhé jsme tedy jely po silnici. Minuly jsme les a dorazily k další odbočce, kde jsme zastavily. Najednou se před námi objevila zase ta kočka. Začaly jsme pochybovat, zda máme pokračovat po silnici, nebo si cestu opět zkrátit. A co když nám ta kočka opravdu přinesla smůlu?
Protože ani jedna na pověry nevěříme, a protože horko bylo opravdu sužující, odbočily jsme nedbaje na černé zvíře. Cesta byla neupravená, takže žádná auta na ní už se potkat nedala, a tak jsme jely vedle sebe. Scházel nám už jen necelý kilometr k cíly a my se začaly předhánět, kdo první dorazí k velkému stromu na konci cesty. Nejdříve jsem vedla, ale pak mě Eva2 předjela a já ne a ne jí dohnat. Když v tom najednou zvedla nohy z pedálů, začala ječet a kličkovat, až skončila ve strouze. V první chvíli jsem nevěděla, co se děje, ale pak jsem spatřila to, čeho se tak lekla. Na silnici se vyhříval had. Ve snaze se mu vyhnout jsem začala také kličkovat. Jenomže ani já jsem se neudržela na kole a spadla do trávy na druhé straně cesty.
Když bylo po všem, zvedly jsme se a začaly oprašovat. Naštěstí se nikomu nic nestalo a protože už nám chybělo jen pár metrů, nasedly jsme opět na kola. K vodě už jsme dorazily bez dalších nehod a zbývající čas jsme si pořádně užily. Jen jsme si slíbily, že až příště někam vyrazíme, budem se vyhýbat všem zkratkám.
Doufám, že se ti moje příhoda líbila, a že ti alespoň zvedla náladu. Přeju ti brzké uzdravení a snad mě pak přijedeš navštívit. Měj se krásně.
Ahoj Eva3
Osnova: I. Úvod
II. Stať: 1) pojedeme se koupat
2) vyrazily jsme na cestu
3) první zkratka
4) návrat domu
5) opět jsme vyrazily
6) rozhodování
7) druhá zkratka
8) po nehodě
III. Závěr
3) Píšu vám... (dopis někomu, s nímž jsem se nesetkala, nebo se ostýchám hovořit)
Představ si, co se mi stalo...
Ahoj Evo,
dozvěděla jsem se, že jsi onemocněla a tak jsem se rozhodla, že ti napíšu dopis. A abych tě trochu rozveselila a rozptýlila, budu ti vyprávět příhodu, která se mi přihodila o letních prázdninách.
Bylo pondělí odpoledne. Venku pálilo slunce a přímo lákalo k návštěvě koupaliště. A tak jsme se s kamarádkou Evou2 rozhodly, že se vyrazíme koupat.
Sotva jsme se naobědvaly, sedly jsme na kola a vyrazily. Cesta nebyla dvakrát příjemná, neboť bylo opravdu horko. A tak, když se nám naskytla příležitost zkrátit si trasu přes les, ani na minutku jsme nezaváhaly. Jenomže to byla osudová chyba.
Lesní cesta byla samý kámen a kořen. Ale my, místo abychom sledovaly kudy jedeme, jsme si neustále povídaly a na pěšinu příliš nedbaly. Pak ale z křoví z ničeho nic vyběhla černá kočka a skočila mi přímo pod kolo. Stihla jsem jen zakřičet Pozor! a pak jsem strhla kolo do křoví. Mezitím Eva, která se mi snažila vyhnout a zabránit tak naší srážce, otočila řidítka a najela na obrovský kořen vyčnívající do cesty. Přeletěla přes kolo a dopadla na hromadu kamení, které sem někdo navezl.
Když jsme se zvedly a vrátily zpět na cestu, snažily jsme se zjistit nastalé škody. Jedno rozbitý koleno a píchlá pneumatika u mého kola. Nezbývalo nám tedy nic jiného, než se otočit a vrátit.
Doma jsme Evu ošetřili, spravili mé kolo, a protože slunce stále pálilo, rozhodly jsme se, že na koupaliště vyrazíme znova. Tentokrát ale už bez lesní zkratky.
Podruhé jsme tedy jely po silnici. Minuly jsme les a dorazily k další odbočce, kde jsme zastavily. Najednou se před námi objevila zase ta kočka. Začaly jsme pochybovat, zda máme pokračovat po silnici, nebo si cestu opět zkrátit. A co když nám ta kočka opravdu přinesla smůlu?
Protože ani jedna na pověry nevěříme, a protože horko bylo opravdu sužující, odbočily jsme nedbaje na černé zvíře. Cesta byla neupravená, takže žádná auta na ní už se potkat nedala, a tak jsme jely vedle sebe. Scházel nám už jen necelý kilometr k cíly a my se začaly předhánět, kdo první dorazí k velkému stromu na konci cesty. Nejdříve jsem vedla, ale pak mě Eva předjela a já ne a ne jí dohnat. Když v tom najednou zvedla nohy z pedálů, začala ječet a kličkovat, až skončila ve strouze. V první chvíli jsem nevěděla, co se děje, ale pak jsem spatřila to, čeho se tak lekla. Na silnici se vyhříval had. Ve snaze se mu vyhnout jsem začala také kličkovat. Jenomže ani já jsem se neudržela na kole a spadla do trávy na druhé straně cesty.
Když bylo po všem, zvedly jsme se a začaly oprašovat. Naštěstí se nikomu nic nestalo a protože už nám chybělo jen pár metrů, nasedly jsme opět na kola. K vodě už jsme dorazily bez dalších nehod a zbývající čas jsme si pořádně užily. Jen jsme si slíbily, že až příště někam vyrazíme, budem se vyhýbat všem zkratkám.
Doufám, že se ti moje příhoda líbila, a že ti alespoň zvedla náladu. Přeju ti brzké uzdravení a snad mě pak přijedeš navštívit. Měj se krásně.
Ahoj Eva
Osnova: I. Úvod
II. Stať: 1) pojedeme se koupat
2) vyrazily jsme na cestu
3) první zkratka
4) návrat domu
5) opět jsme vyrazily
6) rozhodování
7) druhá zkratka
8) po nehodě
III. Závěr