Slohová práce školní
Vladimír Sova
17. května 2005
Témata:
1) Tak tady žiji (Volný stylový útvar)
2) Divy současného světa (Volný slohový útvar)
3) Mé setkání s…. (Vypravování)
4) Pohled do zrcadla (Zamyšlení)
Mé setkání s podvodníkem
Určitě jste se již každý setkali s nějakým podvodníkem. Ať už s malým podvodníčkem na ulici snažící se vám prodat cokoli jen aby z toho něco káplo nebo třeba s vychytralým bytovým zlodějem, který nám už může způsobit pěkné nepříjemnosti. Ať už se jedná o kohokoli, pokaždé mají něco společného. Já jsem se dokonce s jedním takovým člověkem spřátelil aniž bych ve skutečnosti věděl co se z něho vyklube. Můj táta si totiž jednoho takového nastěhoval do bytu. Zní to divně jen tak si někoho stěhovat do bytu, ale není v tom nic složitějšího, než že se můj táta ocitl v tíživé finanční situaci. Načež dostal dobrý nápad pronajímat část svého bytu studentům nebo někomu kdo hledá podnájem. Zanedlouho se ozvali první zájemci. Vše probíhalo bez nejmenších problémů celé dlouhé tři roky. Za tu dobu si na ty lidi docela zvyknete a je vám pak alespoň trošku líto, když odcházejí. Byt byl najednou prázdný. Proto táta začal schánět nové nájemníky. Už byl skoro říjen a většina studentů už měla zamluvené koleje nebo internáty či jiná místa. Asi až po dvou týdnech se ozval jeden kluk, mohlo mu být kolem 25 roků. Jak už jsem říkal většina podvodníků má něco společné – je to dar řeči a schopnost získat si vás na svou stranu a dokud si nebudou úplně jistí, že jim plně důvěřujete až pak na vás udeří. Tenhle člověk nevypadal vůbec jako nějaký vagabund, ale byl slušně oblečený, vždy platil včas, nebyly s ním žádné problémy. Zdál se být velice přátelský. A to až do dne, kdy se jeho zdánlivé kamarádství začalo měnit v dotěrnou vlezlost.
Byla to snaha získat si nás a dozvědět se všechno možné, co by se mu mohlo hodit. Táta byl ale nakonec rád že našel opět někoho solidního s kterým nebudou žádné problémy. Takového člověka si pak docela oblíbíte a teď nemyslím žádné bratříčkování s kýmkoli koho neznám. Ale je to takový ten pocit, že přece od někoho mi nemůže nic hrozit. Až jednou jsme přišli na to, že se z kuchyně začalo ztrácet nádobí, z knihovny knížky a lednice byla pořád prázdná. Tím myslím že záhadně mizelo i naše jídlo. Šel na to mazaně, kradl malé věci po celém bytě, většinou drobnosti, protože než si toho všimnete, může už být dávno pryč. Když už sám začínal cítit jisté napětí, nechal klíče v kuchyni a vypařil se nadobro. Až pak většinou zjistíte co vám všechno chybí. Bylo toho víc, věci jako video a rádio musel odnést v noci když byl táta na noční směně. Zanedlouho také přišel účet z telecomu za telefon, že měl zakázáno telefonovat mu asi moc problémů nedělalo. Ztratili se i památeční téměř 100 let staré knihy po babičce. Což asi zamrzí nejvíc. Asi je prodal v antikvariátu. Místo, kde tvrdil že pracuje pochopitelně neexistuje. Kompletně vmyšlená identita. Policie s tím nemůže dělat vůbec nic. Je to jen další malá ryba v moři důležitějších případů. Později se ukázalo že tento člověk byl skutečným profesionálem, známým budějovickým zlodějíčkem, který už tímto způsobem nakradl zhruba 60000 korun. Táta nebyl jediným kdo mu naletěl. To jsou rizika jeho „černého“ podnikání. Teď už nevěřím jen tak někomu a jsem raději opatrnější. Někdo se dokáže pod maskou skrývat velmi dlouho, ale na každého snad jednou dojde.
Osnova:
1) Úvod :
2) Stať:
Stať 1
Stať 2
3) Závěr: