Slohová práce školní
1. C
17. května 2005
Témata:
1) Tak tady žiji (Volný stylový útvar)
2) Divy současného světa (Volný slohový útvar)
3) Mé setkání s…. (Vypravování)
4) Pohled do zrcadla (Zamyšlení)
Pohled do zrcadla
Osnova:
- I.Úvod
- II.Stať:
a) pohledy a odrazy v zrcadle
b) změny
II. Závěr
Takové zrcadlo je velmi podivuhodná věc. Sleduje a odráží cestu času a osudy lidí. Takové zrcadlo je vlastně další člen rodiny… Až na to, že nemluví.
Zrcadlo v bytě mé matky, by mohlo vyprávět. Pamatuje si doby, které si nepamatují ani mí rodiče. Je hodně staré. Určitě se v něm kdysi prohlížela jakási vznešená dáma s norkovým kožichem a doutníkem v koutku úst. Odráželo osud této dámy a pak naší rodiny, která si ho koupila ve starožitnictví.
Před očima tohoto zrcadla se událo spousta věcí. Určitě si pamatuje můj první „příchod“ do bytu, když jsem byla malé novorozeně (-ha, určitě jsem musela být uřvané dítě!). Ale od té doby již uplynulo mnoho vody. Do mých čtrnácti let mě takřka tohle zrcadlo sledovalo každý den. Vidělo, jak se učím chodit, mluvit, jak začínám chodit do školky, školy. Vidělo také spoustu mých kamarádů a kamarádek. Jednou dokonce zažilo násilné vběhnutí psa, který běžel za naším pejskem, a pěkně se spolu porvali, přičemž zanechali na zrcadle šrám.
Šrámy ovšem nezůstaly jenom na zrcadle, ale i na duši. První vznikly tak, že se vážení páni rodičové rozvedli a mě malému capartovi to vůbec nevysvětlili. Strašně mě to mrzelo. A tak zrcadlo vidělo, jak tatínek nenávratně odchází někam pryč. V té době jsem nevěděla, že zhruba o sedm let později se vydám za ním. To v té době mě vůbec nenapadlo. Asi osud tomu chtěl, že jsme si s mámou nerozuměly a já se odstěhovala k tatínkovi. Tím ztratilo zrcadlo i mě.
Teď když jdu k mámě na návštěvu, vstoupím do bytu a na chodbě vidím to zrcadlo, vzpomenu si vždycky na své opravdu rané mládí. Vždy když se v něm vidím, uvědomuji si, jak moc sem se změnila od té doby, co jsem byla novorozeně a jak se měním každým týdnem a dnem v mém životě. Ani to nejsou venkovní, estetické změny, které jsou tak velké. Spíš jako by myšlenky se ubíraly kupřed. Někdy jsem za to ráda a někdy bych chtěla vrátit čas a být opět malým bezstarostným dítětem.
Takový už je život. Utíká. Někomu hezky, někomu špatně. Nikdy ale nemůže být tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř. A zrcadla to všechno jen odrážejí…Nerozbíjejte je!!!