2. kontrolní stylistická kompozice
(Charakteristika)
V Trnavě dne 21. 3. 06
Eva Nováková, 2. B
Téma: Jak vidím sama sebe
(charakteristika)
1) Úvod: S další slohovou kompozicí přichází další téma
2) Stať: a) Jméno a věk
b) Postava
c) Vztah k lidem
d) Dobré a špatné vlastnosti
e) Volný čas
f) Škola
g) Smysl života
3) Závěr: Jsem jaká jsem, a jiná už nebudu
S další slohovou kompozicí přichází i další téma. Tentokrát máme popsat sami sebe. Je to těžký úkol a tak se o něj alespoň pokusím.
Jmenuji se Eva Nováková a v pondělí jsem oslavila své 13. narozeniny. Bydlím v Trnavě společně s maminkou a mladším bratrem.
Mám středně vysokou, štíhlou postavu, dlouhé hnědé vlasy s odrůstajícím melírem, kulatější obličej s akné, šedomodré oči a pusu, která se téměř nikdy nezastaví. Nejraději nosím dlouhé sukně nebo volné kalhoty a k tomu trička s krátkým rukávem, protože se v tom cítím pohodlně.
Většina lidí si o mně myslí, že jsem tichá dívka, která se neumí smát. Tito lidé mne ale neznají dobře. Jen moji opravdoví kamarádi vědí, že se směju ráda, ale potřebuji k tomu své kamarády. Mám trochu problémy s navazováním nových vztahů k cizím lidem, protože si k nim neumím najít cestu. Proto mi dlouho trvá skamarádit se s někým. Snažím se neodsuzovat ostatní předem a chovat se ke každému tak, jak si zaslouží.
Každý smrtelník má své dobré i špatné vlastnosti, já také. Jsem skromná, poctivá a trpělivá, ale také drzá, sobecká, náladová a občas i lakomá. Snažím se, aby u mne převažovaly dobré vlastnosti, ale nikdo není dokonalý.
Ve svém volném čase si nejraději čtu knihy ze života nebo dívčí románky. Také ráda běhám, jezdím na kole, poslouchám muziku a chodím ven s kamarády. Dříve jsem hlídala mladšího bratra, ale ten už teď dozor nepotřebuje.
Mám ráda kopretiny pro jejich jednoduchost a krásu, černou a zelenou barvu, knihy, přírodu a sladkosti. Naopak nesnáším ovoce, zeleninu, růžovou a modrou barvu, nudu a telenovely. Už od dětství se bojím hadů, samoty a smrti.
Škola mě baví, protože ji beru jako důležitou a cennou zkušenost. Patřím k průměrným žákům a nejvíce mě baví výtvarná výchova, dějepis, biologie a občanská výchova. Až vyjdu toto gymnázium, chtěla bych jít na vysokou školu. Za budoucí povolání bych si vybrala advokátku, abych mohla pomáhat lidem, nebo ekoložku, abych mohla pomáhat alespoň přírodě. Jestliže by mi ani jedno z těchto povolání nevyšlo, lákalo by mě jít ve stopách rodičů a pracovat v armádě.
Skoro všechny mé kamarádky se chtějí v dospělosti vdávat. Já se vdávat nechci a nebudu. Myslím si, že dva lidé, kteří se mají rádi si můžou důvěřovat i bez papíru a prstýnků. Nyní se navíc každé druhé manželství rozvádí, a já bych nechtěla být dalším číslem ve statistikách.
Chtěla bych mít přítele, se kterým bych bydlela a měla s ním jedno dítě. Přála bych si holčičku, která by se jmenovala po mně Eva nebo Kateřina.
Snažím se o to, aby měl můj život nějaký smysl a cíl. Nechci své šance promarnit čekáním na něco, co třeba vůbec nepřijde. Ve svém životě bych chtěla něco dokázat a zanechat po sobě další generaci.
Jek říká moje maminka: „Jsem, jaká jsem, a jiná už nebudu.“