Stezka odvahy

Stezka odvahy

Já a můj bratr Milan jezdíme každý rok o prázdninách na kolařský tábor. Už šest let. A vždy na jiné místo. Třeba jednou jedeme do Bardejova, jindy na Karvinou. A právě na Karviné se to stalo. Jeden den jsme měli stezku odvahy.

My jsme měli zrovna s mým oddílem službu, to je že se staráme o celý tábor. A já si myslela že když máme tu službu tak nikam nepůjdeme.

Jenomže stalo se bohužel jsme šli. A všichni museli jít sami Ale zato jsme měli štěstí, že jsme šli jenom kousek. Starší oddíly ty šli až na hřbitov. Řekla jsem že sama nepůjdu. Pak sem se zeptala Evy: „Evo nešla by si se mnou?“ A Eva odpověděla: „Dobře“.

A tak jsme spolu šli. Jsme se držely a byly jsme úplně spocené. Už jsme se blížily ke konci a tam vedle mě se něco ozvalo a já sem hrozně vyjekla, že mě slyšeli všichni. Pak jsme se konečně vrátily.