Pracovní plocha mého psacího stolu
Na mém starším, béžovém psacím stole se během týdne nashromáždí spousta věcí. Často se jedná o věci, které zde ani nemají co dělat. Jsem totiž velmi činorodý, neustále něco vyrábím a dokážu se obklopovat spoustou věcí. Navíc mám poněkud volnější vztah k pořádku, čímž své okolí doháním k šílenství. Je považováno za veliký úspěch, když svůj stůl uklidím alespoň jednou za týden, nejčastěji v neděli. Když odstraním všechno, co za normálních okolností na stůl nepatří, nachází se zde jen několik nejdůležitějších věcí.
Asi polovinu plochy stolu zakrývá pracovní položka. Vzhledem k tomu, že se jedná o politickou mapu světa s vlajkami a mnoha dalšími údaji slouží zároveň jako učební pomůcka.
V levém rohu psacího stolu stojí jednoduchá stolní lampa černé barvy, která díky čtyřicetiwattové žárovce poskytuje dostatek světla. Její kulatá podložka s tlačítkem je se stínítkem ve tvaru polokoule spojena stříbrnou polohovací tyčí. Na lampičce mám několika magnety přichyceny nejrůznější zbytečné předměty.
Hlasitým tikáním na sebe upozorňuje další předmět každodenní potřeby – kulatý budík tyrkysové barvy. Má chromové doplňky a bílý ciferník s černými arabskými číslicemi. Ručičky jsou opatřeny fosforeskujícími koncovkami, aby byly viditelné i ve tmě. Prostředictvím tenké stříbrné ručičky nastavuji čas vyzvánění. Nahoře je jednoduché tlačítko sloužící k zastavení zvonění, které je zejména po ránu obzvláště nepříjemné. Vzadní části budíku jsou ovládací prvky, kterými se natahuje a nařizuje. Jde totiž o mechanický přístroj, který na rozdíl od digitálních není poháněn elektřinou ani baterií.
Poslední na stole stojícím objektem je černý stojánek na psací potřeby. Jeho náplň tvoří pestrá směs neořezaných pastelek, tužek, nefungujících propisek, gum i ořezávátek.
Protože je dnes neděle, tak se na pracovní ploše mého psacího stolu více věcí nenalézá. Zítra odpoledne už by byl popis tohoto prostoru náročnější.