Domácí mazlíček

Domácí mazlíček

Můj pes se jmenuje Milan. Koupili jsme ho v květnu minulého roku. Když jsme si ho přivezli byl jako malá černá kulička. Byl tak malý, že nedokázal vylézt ani do pelíšku. Ze začátku jsme se báli, že ho zašlápneme, ale dnes je z něj už skoro dospělý yorkšírský teriér.

Zatím je převážně celý černý, ale pomalu mění barvu na světle hnědou. Je vyšší typ yorkšíra a měří zhruba třicet centimetrů. Jeho srst je jemná jako lidské vlasy a stříhaná nakrátko.

Na malé kulaté hlavičce se tyčí drobná špičatá ouška, čertovinou zářící očka a pod nimi černý roztomilý čumáček. Milanovy nohy jsou hnědé, vpředu s pěti a vzadu se čtyřmi prsty. Drábky vyrůstající z prstů se musí pravidelně stříhat, pokud si je Milan neobrousí sám na procházkách. V zadní části těla je asi deseticentimetrový ocásek, který je většinou vztyčený. Když má radost začne s ním mávat jako se stěračem, ale když na něj křičíme a nebo se bojí, stáhne ho mezi nohy. Dříve se výstavním teriérům tupíroval ocásek, ale dnes je to už zakázané.

Koupeme ho jednou za tři týdny, ale je-li potřeba i dříve. Ve vaně velmi poslušně drží a tak ho je snadné vydrbat psím šampónem

Je velmi poslušný a hravý. Zatím jsme ho naučili čtyři povely: lehni, sedni, pac a skoč. Milan je nejen dobrý kamarád, ale i dobrý hlídač. Za těch devět měsíců se z něj stal člen rodiny a nikdy bych o něj nechtěl přijít.