Kontrolní slohová práce
Líčení
Eva Nováková
třída: VIII. B
15. 12. 2008
Mé oblíbené místo
… Urostlé a štíhlé vysoké smrky, které se hrdě naklánějí ve větru, jenž líbezně zpívá a tančí ostře zařezaným údolím, mezi skalami, které mají vlastní smutné a chytré tváře.
Na velké ostré kameny hlučně naráží křišťálově čistá voda a rychlostí odnáší mrtvé listí, které zapomnělo spadnout již dříve, když mělo svůj čas. Vzduch nad potokem, chladný jako zimní ráno a čistý jak křišťálová voda, rozjasňuje mysl, při smutku pohladí a veselého rozesměje. Ptáci v korunách stromů si hlasitě povídají a škádlí se. Zvěř se na zelené pasece plné borůvčí šťastně a volně pase. Sojka rychle prelétne nad pasekou a vykřikne varovný tón. Zvěř se odrazí zadníma nohama od slunce prohřáté půdy a stratí se hluboko ve smíšeném lese, kde si buky šeptají a veverky přeskakují ze smrku na smrk.
Zapadá slunce.Obloha se zbarvuje krvavými odstíny a obláčky do růžových županů se žlutým lemem.
Stromy za sebe vrhají ostré stíny a tiše si libují ve večerním vánku, který se už nedává srovnávat s onou zuřivou vychřicí. Listy buků se jemně pohupují z leva do prava do nekonečně stejného hučení potoku, který se nemnění jak při východu slunce, tak při soumraku.
Na rychle tmavnoucí oblohu vystoupí první hvězda. Pyšní se oslnivým třpitem a shlíží dolů, hluboko do malích tůněk v potoce, kde se chystají spát mrštní pstruzi. Přes den se vyhřívajíc na sluníčku. Ještě před usnutím zazpívá ptáček večerku a potom uloží vyčerpanou hlavu pod lesklé křídlo, sloužící jako peřina. Zanedlouho se na indigově modrou oblohu vyhopl velký jasný měsíc, který pozor na noční krajinu a opatruje zvířátka při spánku, snění i bdění. Hvězdy, oddané měsíci mu pomáhají obhlížet lesy i řeky a planiny. Noc je klidná, jen rachot potoku ruší noční klid. Vítr se ztišuje, jakoby nacházel útěchu na tomto krásném místě, mém nejoblíbenějším.